14 C 215/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Tato částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku částka, jež představuje úrok ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši částka a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši částka. Dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit ve 45 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ke dni datum činila dlužná jistina částka a dlužný poplatek částka. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka dále úrokem ve výši 29 % ročně, a to od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku částka. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Ke dni datum činila výše pohledávky bez příslušenství částka. Součástí částky částka je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka.

3. Usnesením č. j. 14C 215/2021-7 ze dne 11. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby ze dne datum, žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně, společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dnem datum Smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši částka. Nedílnou součástí Smlouvu byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které jsou otištěné na zadní straně smlouvy. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, jako poskytovatelka zápůjčky splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne datum se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením Smlouvy o zápůjčce číslo majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve právnická osoba s. r. o., nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. K jednání, nařízenému na den datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila, na podaném návrhu setrvala a navrhla, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba poskytla žalovanému na jeho žádost zápůjčku číslo ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit částku částka, z čehož částka částka měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku částka jako úrok, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši částka a odměnu za administrativní činnost ve výši částka. Celkovou částku měl žalovaný společnosti právnická osoba plnit ve 45 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka činila částka a byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni datum činila dlužná jistina částku částka a dlužný poplatek částka. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku částku ve výši částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka úrokem ve výši 29 % ročně, a to od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku ve výši částka. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství částka. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku a k dnešnímu dni tedy dluží na jistině částku ve výši částka právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o zápůjčce číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení; výzva byla žalovanému odeslána dne datum (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Z„ Karty zákazníka“ soud zjistil, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, je zaměstnán jako dělník u právnická osoba s. r. o. s průměrným měsíčním příjmem částka. Odhadované a nijak ze strany předchůdce žalobkyně neprověřené měsíční výdaje žalovaného měly činit částka.

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

20. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně pouze v obecné rovině tvrdila, ovšem žádnými důkazy neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala bonitu žalovaného, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně sice předložila soudu pracovní smlouvu žalovaného, tato byla neúplná, navíc nebyla žalovaným podepsána a dále nepředložila žádné další konkrétní důkazy (výplatnice, nájemní smlouvou, doklady o nákladech na energie…), zejména týkající se výdajové stránky žalovaného. Žalobkyně vycházela toliko z údajů, které žalovaný uvedl v kartě zákazníka, které nijak neprověřovala. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, která představuje jistinu pohledávky a kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou žalovaný zaplatil, tedy částku částka. Žalobě vyhověl pouze v části žalobkyní poskytnutého plnění z neplatné smlouvy a zavázal žalovaného k úhradě částky částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o zápůjčce co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při zohlednění zamítnuté jistiny, zamítnutých kapitalizovaných a zákonných úroků z prodlení vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu mu ovšem žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.