14 C 220/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 26 924,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 178,01 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 005,09 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 569,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 183,10 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 28 052,14 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a smluvní pokuty v částce 6 741,16 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 183,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 569,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 183,10 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 28 052,14 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, smluvní pokuty v částce 6 741,16 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s poskytnutou částkou ve výši 25 000 Kč i příslušenství úvěru za dobu trvání úvěru ve výši 31 440 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 5 825 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 17 750 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 615 Kč, a inkasním poplatku ve výši 5 250 Kč. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil 12 821,99 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se 4. odstavcem na první straně smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 20 183,10 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum], tedy ve výši 6 741,16 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] právní předchůdkyně žalobkyně, se zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 56 440 Kč, z čehož částka 5 825 Kč představovala úrok z úvěru, částka 17 750 Kč představovala poplatek za poskytnutí úvěru, částka 2 615 Kč činila náklady na vyhodnocení úvěrového případu a částka 5 250 Kč představovala poplatek za inkaso plateb v hotovosti. Uvedenou částku se žalovaný zavázal splatit ve 20 měsíčních splátkách ve výši 2 822 Kč. Podle smlouvy žalovaný potvrzuje svým podpisem smlouvy převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti. Přílohu [číslo] smlouvy tvoří předpis splátek. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne [datum] byly žalovanému poskytnuty informace k úvěru a žalovaný prohlásil, že s podmínkami souhlasí.

5. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru a v žádosti uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], jeho příjem tvoří mzda ve výši 25 233 Kč měsíčně. Jeho průměrné měsíční výdaje činí 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 000 Kč na dopravu, stravu a osobní náklady, tj. celkem 6 000 Kč. Použitelný měsíční příjem tedy činí 19 233 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má střední vzdělání a vlastní bankovní účet. K žádosti žalovaný doložil výplatní pásky a pracovní smlouvu. Předložení jiných dokumentů není v žádosti o úvěr zaznamenáno.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy – KIE C/5 [číslo] a potvrzení o provedení transakce a dohody o úplatě za postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Z dopisu ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 69 347,40 Kč do deseti dnů od doručení; výzva byla odeslána žalovanému dne [datum].

7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva.

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se dne [datum] zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatky v celkové výši 31 440 Kč splatit ve 20 měsíčních splátkách ve výši 2 822 Kč Částku 25 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem tvoří mzda 25 233 Kč měsíčně a jeho průměrné měsíční výdaje činí 6 000 Kč, a to včetně výdajů na nájemní bydlení. Žalovaný žalobkyni předložil pouze pracovní smlouvu a výplatní pásky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem obsahujícím výzvu k plnění, odeslaným dne [datum]. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou. <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle druhého odstavce téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> 16. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 o. z. na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 19. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK)

20. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace v žádosti o úvěr, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě listin od žalovaného. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o úvěr, z níž vyplývá, že průměrné měsíční příjmy žalovaného činí 25 233 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, z tvrzení žalobkyně implicitně vyplývá, že žalovaný k prověření výše svých výdajů právní předchůdkyni žalobkyně neposkytl žádné podklady. Žalobkyně uvažovala průměrné měsíční výdaje žalovaného v celkové výši jen 6 000 Kč, přičemž vycházela pouze z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, podle kterých měl žalovaný bydlet v nájemním bydlení a za nájem včetně energií měsíčně vynaložit pouze 3 000 Kč, což se jeví jako velmi nízká částka, o jejíž pravdivosti lze pochybovat, přesto žalobkyně nevyžádala od žalovaného žádné doklady a reálnost tohoto údaje neprověřila. Dále z tvrzení žalobkyně vyplývá, že nebyly zjišťovány předcházející závazky žalovaného a jeho případné dosavadní úvěrové zatížení a platební morálka. Žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno nahradit tím, že úvěrující pokud jde o výdaje a dosavadní závazky vyjde pouze z údajů uvedených žadatelem o úvěr. Vzhledem k tomu, že již ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V důsledku uvedeného je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

22. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 25 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dosud na pohledávku uhradil 12 821,99 Kč. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 12 178,01 Kč.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.. Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 12 178,01 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej 33 Cdo 3675/2021).

24. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl po zohlednění veškerého příslušenství (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v řízení převážně úspěšný (78%), avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly, a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.