14 C 232/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu [částka] na dobu neurčitou. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku ve výši [částka], přičemž se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru, poplatkem za čerpání úvěru anebo [částka] podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla dle smlouvy sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, přičemž minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru až do výše celkové dlužné částky. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaná neuhradila jistinu úvěru ve výši [částka]. V souvislosti s prodlením žalované vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši [částka], a to ode dne splatnosti [datum] do zaplacení a dále nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV, odst. 1 smlouvy od [datum] do [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], zahraniční společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Slieam SLM [číslo], Malta, postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba], společnost [právnická osoba] uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovanou, žalobkyně se tak stala věřitelem žalované. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu nereagovala.

3. Usnesením č. j. 14C 232/2021-9 ze dne 20. 9. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a aby v téže lhůtě sdělila, jakou celkovou částku žalovaná na předmětný úvěr k dnešnímu dni zaplatila a na co byly platby žalované započteny.

4. Na základě výzvy soudu, žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum], [datum] a [datum] uvedla, že žalovaná si vypůjčila dne [datum] částku [částka] a do dnešního dne neuhradila ničeho. Dále uvedla, že žalobkyně v důsledku nedostatku podkladů týkajících se posouzení úvěruschopnosti bere žalobu ohledně kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši [částka] zpět.

5. Usnesením č. j. 14C 232/2021-15 ze dne 24. 11. 2021 soud řízení ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka] zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrada nákladů řízení.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, nařízenému na den [datum], se účastníci nedostavili. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu [částka]. Žalovaná vyčerpala částku [částka] Smlouvou bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí věřiteli úvěr, úrok z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru anebo [částka] podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a s poplatkem za čerpání úvěru. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla dle smlouvy sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, přičemž minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru až do výše celkové dlužné částky. Žalovaná splátky nehradila, když žalobkyni uhradila pouze částku ve výši [částka]. K dnešnímu dni tedy dluží částku [částka], když tato částka představuje jistinu pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], byla pohledávka za žalovanou společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Slieam SLM [číslo], Malta, postoupena na [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], kterážto společnost pohledávku za žalovanou postoupila dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, dopisem ze dne [datum], žalovaná na výzvu nereagovala. Ke dni vyhlášení rozsudku tak žalobkyně eviduje za žalovanou, po částečném zpětvzetí žaloby, dluh na jistině ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by jí žalovaná poskytla jakékoliv informace, na základě nichž by mohla posoudit schopnost žalované úvěr splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalované, její příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak předepisuje citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Následně vzala žalobu ohledně příslušenství pohledávky, tj. kapitalizovaného úroku ve výši [částka] zpět a předmětem sporu tedy zůstala pouze nesplacená jistina.

21. Soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle citovaného ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Nicméně vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu ohledně příslušenství pohledávky, tj. kapitalizovaného úroku ve výši [částka] zpět a v řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy převzala částku [částka], kterou do dnešního dne nezaplatila, představuje nevrácená částka bezdůvodné obohacení, které je žalovaná podle ustanovení § 2991 a násl. OZ povinna vydat žalobkyni spolu s požadovaným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z toho důvodu soud žalobě ohledně nároku na vrácení částky [částka] včetně zákonného příslušenství vyhověl.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu (žalobkyně z hlediska procesního zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno) ve vztahu k ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala celkem po žalované zaplacení částky spolu s příslušenstvím ve výši [částka]. Soudem přisouzená částka ke dni vyhlášení rozsudku dne [datum] činí [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka], což představuje úspěch žalobkyně ve sporu z 90 % a neúspěch (v důsledku částečného zpětvzetí) z 10 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve sporu přiznal soud žalobkyni 80 % vzniklých nákladů řízení, které celkem činily [částka] a sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku [částka], mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka], a 21 % DPH z částky [částka], ve výši [částka]. Z celkových nákladů řízení [částka] soud přiznal žalobkyni 80 %, čemuž odpovídá částka [částka].