14 C 233/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení v částce [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady smluvních poplatku v částce [částka], smluvního úroku v částce [částka] a kapitalizovaného úroku z prodlení z úroku v částce [částka].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba], dříve [právnická osoba]) Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách po [částka] měsíčně, při úrokové sazbě 12,20 % ročně, a to vždy k 17. dni v měsíci, počínaje [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Celkový dluh žalovaného z uvedené smlouvy tvoří: jistina ve výši [částka], smluvní úroky ve výši [částka], smluvní poplatky ve výši [částka] a úroky z prodlení ve výši [částka]. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného posoudil zejména schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

3. Usnesením č. j. 14C 233/2021-8 ze dne 20. 9. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Současně byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila, jakým způsobem byla vypočtena jistina ve výši [částka], u kapitalizovaných úroků ve výši [částka] a úroků z prodlení ve výši [částka] aby uvedla, z jakých částek, jakou sazbou, za jak dlouhou dobu a v jaké výši došlo ke kapitalizaci toho kterého úroku nebo úroku z prodlení, pokud se úroky z prodlení staly součástí jistiny, aby uvedla, na základě čeho a u poplatků ve výši [částka] aby uvedla, za jaké úkony jsou požadovány.

4. Podáními, doručenými soudu dne [datum] a [datum] žalobkyně uvedla, že zákon č. 257/2016 Sb. nestanoví přesný postup a přesné metody, jak má probíhat posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pouze vymezuje základní požadavky, které musí poskytovatel spotřebitelského úvěru splnit. Postupitel pohledávky, pak jako zavedený a důvěryhodný subjekt má již zavedený postup, který požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru vyhovuje. V tomto konkrétním případě dle vyžádaného sdělení postupitele, vycházel postupitel z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o konsolidaci úvěrů ze dne [datum], když klient (žalovaný) žádal o konsolidaci úvěrů v celkové výši [částka]. Žádost žalovaného postupitel hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi postupitele a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného postupitel porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Hodnocení úvěruschopnosti klienta ze strany postupitele je vždy individuální, v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vycházel postupitel mj. z příjmu, který klient doložil v žádosti, což bylo v případě žalovaného [částka]. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši [částka]. Výpočtem postupitel získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů postupitel zjistil, že vůči postupiteli měl klient (žalovaný) v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka] a z externích zdrojů postupitel zjistil, že klient (žalovaný) měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka]. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je pospáno výše, postupitel žádosti klienta vyhověl, konsolidoval dva jeho závazky, úvěrem ve výši [částka] se splátkou [částka].

5. Dále žalobkyně uvedla, že předmětem sporu je částka ve výši [částka], která se správně skládá z jistiny ve výši [částka], ze smluvního úroku ve výši [částka], ze smluvních poplatků ve výši [částka], z úroků z prodlení z jistiny ve výši [částka] a z úroků z prodlení ve výši [částka]. [příjmení] dlužné jistiny se rovná nesplacené části jistiny, což je zřejmé z předkládaného výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Z tohoto výpisu jsou zřejmé i poplatky, které byl žalovaný povinen uhradit (poplatek za jednorázové prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši [částka] – dle výpisu účtován dne [datum]). Dále se částka skládá z dlužného smluvního úroku a z kapitalizovaných úroků z prodlení (z jistiny a ze smluvního úroku). Kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny ve výši [částka] byl počítán z částky [částka], a to od [datum] do [datum]. Pro výpočet tohoto úroku byla použita procentní sazba 9,75 % ročně. Dle uvedeného výpočtu tedy na jeden den prodlení připadá úrok ve výši 79, [částka]. Vynásobením počtů dní prodlení (tj. celkem 362) částkou připadající na jeden den prodlení je vypočten kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka]. Obdobně pak byl kapitalizován i úrok z prodlení ze smluvního úroku ve výši [částka]. Tento byl počítán z částky [částka], a to od [datum] do [datum]. Pro výpočet tohoto úroku byla použita zákonná procentní sazba 9,75 % ročně. Dle uvedeného výpočtu tedy na jeden den prodlení připadá úrok ve výši 3,98. Vynásobením počtů dní prodlení (tj. celkem 415) částkou připadající na jeden den prodlení je vypočten kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka]. Žalovaný k dnešnímu dni uhradil na předmětný úvěr částku ve výši [částka] Smluvní úrok byl kapitalizován dle ustanovení uzavřené smlouvy (čl. II, odst. 3, písm. a/ a b/ a odst. 4). Úrok byl počítán se sjednanou roční úrokovou sazbou ve výši 12,20 %. V souladu s citovaným ustanovením smlouvy byl účtován průběžně z nesplacené jistiny a zahrnut v měsíční anuitní splátce.

6. V souvislosti s výše uvedeným žalobkyně upravila svůj žalobní návrh tak, že požaduje úhradu jistiny ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], poplatků ve výši [částka] a úroku z prodlení z úroku ve výši [částka].

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru (Konsolidaci půjček), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Z této částky bylo [částka] určeno na konsolidaci jiného úvěru žalovaného u předchůdkyně žalobkyně a u [právnická osoba], a. s. a zbývající část jistiny úvěru byla převedena na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši [částka] (měsíční anuitní splátka + pojištění). Poslední splátka při řádném splácení činila [částka]. Splátky byly splatné k 17. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Roční úroková sazba činila 12,20 % a RPSN činila 13,00 %. Celková částka, kterou měl klient zaplatit, činila [částka]. Klient měl pohledávku splácet bezhotovostně. V případě prodlení klienta s úhradou pohledávky byla banka oprávněna úročit dlužnou částku úrokem z prodlení až do výše stanovené právním předpisem. Dále byla banka oprávněna požadovat poplatky a jiné platby související s prodlení, ukončit smluvní vztah s klientem a prohlásit úvěr za ihned splatný (ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svou povinnost a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, banka využila svého práva a úvěr ke dni [datum] zesplatnila (z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Žalovaný k dnešnímu dni uhradil částku ve výši [částka]. Ke dni vyhlášení rozsudku žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka], poplatky ve výši [částka] a úrok z prodlení z úroku ve výši [částka]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný na tuto výzvu nereagoval.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

20. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Žalobkyně ovšem zkoumala pouze příjmy žalovaného, které dle předložené žádosti o úvěr měly činit [částka] měsíčně a celkové příjmy domácnosti činily [částka] měsíčně. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného (náklady na bydlení, inkaso, služby …), které v žádosti o úvěr ani neuváděl, přičemž jejich výše je rozhodující pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Navíc údaje žalovaného v potvrzení o zaměstnání (čistý příjem = [částka]) neodpovídají údajům v žádosti o úvěr (čistý příjem = [částka]). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku [částka] (jistina pohledávky), která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu byla ke dni vyhlášení rozsudku včetně příslušenství částka [částka]. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky [částka], která představuje 89 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky [částka] (poplatků ve výši [částka] + smluvního úroku ve výši [částka] + kapitalizovaného úroku ve výši [částka]), tedy z 11 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 78 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a předžalobní upomínka), náhrady hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky [částka], ve výši [částka] Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku [částka] a z této částky soud přiznal žalobkyni 78 %, tedy částku ve výši [částka].