14 C 235/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka]</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum],</b> <b>-) s kapitalizovaným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka],</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky [částka],</b> <b>-) úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum],</b> <b>-) kapitalizovaného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka],</b> <b>-) úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení,</b> <b>-) poplatků ve výši [částka],</b> <b>-) smluvního úroku ve výši [částka]</b> <b>-) kapitalizovaného úroku z prodlení ze smluvního úroku ve výši [částka].</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba], dříve [právnická osoba]) Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve splátkách po [částka] měsíčně, při úrokové sazbě 7,90 % ročně, a to vždy k 10. dni v měsíci, počínaje [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Celkový dluh žalované z uvedené smlouvy tvoří: jistina ve výši [částka], smluvní úroky ve výši [částka], smluvní poplatky ve výši [částka] a úroky z prodlení ve výši [částka]. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti žalované posoudil zejména schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalované vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

3. Usnesením č. j. 14C 235/2021-9 ze dne 22. 9. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Současně byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila, jakým způsobem byla vypočtena jistina ve výši [částka], u kapitalizovaných úroků ve výši [částka] a úroků z prodlení ve výši [částka] aby uvedla, z jakých částek, jakou sazbou, za jak dlouhou dobu a v jaké výši došlo ke kapitalizaci toho kterého úroku nebo úroku z prodlení, pokud se úroky z prodlení staly součástí jistiny, aby uvedla, na základě čeho a u poplatků ve výši [částka] aby uvedla, za jaké úkony jsou požadovány.

4. Podáními, doručenými soudu dne [datum], [datum] a [datum] žalobkyně uvedla, že zákon č. 257/2016 Sb. nestanoví přesný postup a přesné metody, jak má probíhat posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pouze vymezuje základní požadavky, které musí poskytovatel spotřebitelského úvěru splnit. Postupitel vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti klienta o konsolidaci úvěrů ze dne [datum], když klient (žalovaná) žádal o konsolidaci úvěrů v celkové výši [částka]. Žádost žalované postupitel hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi postupitele a principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované postupitel porovnával její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Hodnocení úvěruschopnosti klienta ze strany postupitele je vždy individuální. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vycházel postupitel z příjmu, který klient doložil v žádosti, což bylo v případě žalované [částka] – hlavní žadatelka (žalovaná) a [částka] – spolužadatel (Ing. [jméno] [jméno]). Žalovaná zároveň uvedla celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši [částka]. Výpočtem postupitel získal částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů postupitel zjistil, že vůči postupiteli měl klient (žalovaná společně se spolužadatelem) v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka] a z externích zdrojů postupitel zjistil, že klient má (žalovaná společně se spolužadatelem) měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka]. Po provedeném individuálním hodnocení klientů (žalované a spolužadatele), jak je popsáno výše, postupitel žádosti klientů vyhověl a konsolidoval čtyři jejich závazky, úvěrem ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka]. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku [částka].

5. Dále uvedla, že kontrolou bylo zjištěno, že úrok z prodlení z úroku správně činí [částka] a nikoliv [částka]. Z tohoto důvodu vzala žalobkyně žalobu ohledně částky [částka], připadající na neoprávněně požadovaný úrok z prodlení z úroku, zpět. V souvislosti s výše uvedeným upravila žalobní návrh tak, že nyní požaduje po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] (kapitalizován z částky [částka] od [datum] do [datum]), smluvních poplatků ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a kapitalizovaného úroku z prodlení z úroku ve výši [částka].

6. Soud proto usnesením č. j. 14C 235/2021-27 ze dne 14. 12. 2021 řízení ohledně úroku z prodlení z úroku ve výši [částka] v souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu zastavil. Předmětem sporu zůstalo zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], smluvních poplatků ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení z úroku ve výši [částka] a náhrada nákladů řízení.

7. V podání, ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že výdaje např. domácnosti zkoumala žalobkyně následovně: postupitel vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti klienta o konsolidaci úvěrů ze dne [datum], když klient (žalovaná) žádal o konsolidaci úvěrů v celkové výši [částka]. Žádost žalované postupitel hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi postupitele a s principy obezřetného úvěrování. Z interních zdrojů postupitel zjistil, že vůči postupiteli měl klient (žalovaná společně se spolužadatelem) v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka]. Podstatné rovněž je, že se jednalo o konsolidaci závazků, kdy postupitel konsolidoval čtyři jejich závazky, úvěrem ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka]. Z výše uvedeného je patrné, že postupitel splnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn., 33 Cdo 2178/2018.

8. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

9. K jednání, nařízenému na [datum] se účastníci nedostavili. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

10. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru (Konsolidaci půjček), na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Z této částky bylo [částka] určeno na konsolidaci dluhů žalované u předchůdkyně žalobkyně a u společnosti [právnická osoba] a společnosti [právnická osoba] a zbývající část jistiny úvěru byla převedena na běžný účet žalované. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši [částka] (měsíční anuitní splátka [částka] + pojištění [částka]). Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši [částka] (měsíční anuitní splátka + pojištění). Poslední splátka při řádném splácení činila [částka]. Splátky byly splatné k 10. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Roční úroková sazba činila 7,90 % a RPSN činila 8,26 %. Celková částka, kterou měl klient zaplatit, činila [částka]. Klient měl pohledávku splácet bezhotovostně. V případě prodlení klienta s úhradou pohledávky byla banka oprávněna úročit dlužnou částku úrokem z prodlení až do výše stanovené právním předpisem. Dále byla banka oprávněna požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah s klientem a prohlásit úvěr za ihned splatný (ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nesplnila svou povinnost a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, banka využila svého práva a úvěr ke dni [datum] zesplatnila (z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávku postoupila žalobkyni (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Žalovaná k dnešnímu dni uhradila částku ve výši [částka]. Ke dni vyhlášení rozsudku žalovaná dluží žalobkyni jistinu ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] (kapitalizován z částky [částka] od [datum] do [datum]), smluvní poplatky ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení z úroku ve výši [částka]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaná na tuto výzvu nereagovala.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

20. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

22. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

23. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Žalobkyně ovšem zkoumala pouze příjmy žalované, které dle předložené žádosti o úvěr měly činit [částka] měsíčně a celkové příjmy domácnosti činily [částka] měsíčně. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalované (náklady na bydlení, inkaso, služby …), které v žádosti o úvěr ani neuváděla, přičemž jejich výše je rozhodující pro posouzení její schopnosti splácet úvěr. Navíc žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka]. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

25. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky [částka], kterou žalovaná čerpala, odečetl částku, kterou žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku [částka]. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku [částka], která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu byla ke dni vyhlášení rozsudku včetně příslušenství částka [částka]. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky [částka] (jistina [částka] + kapitalizované úroky [částka]), která představuje 86 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky [částka], tedy ze 14 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 72 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a předžalobní upomínka), náhrady hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky [částka], ve výši [částka] Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku [částka] a z této částky soud přiznal žalobkyni 72 %, tedy částku ve výši [částka].