14 C 237/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady kapitalizovaného úroku z prodlení v částce [částka] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce [částka].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] credit s. r. o. (dále též„ Emma´s credit“), smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla [právnická osoba] credit žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku [částka], která se skládala z jistiny ve výši [částka] a z poplatku ve výši [částka] do [datum]. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla mezi stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu. Mezi smluvními stranami se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] credit smluvní úrok z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení [částka] a skládala se z nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] a poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši [částka]. Žalobkyně učinila rozhodnutí, že v soudním řízení nebude nárokovat část postoupených poplatků za odeslání písemných upomínek a zároveň, že provede revizní přepočet postoupené smluvní pokuty a postoupeného smluvního úroku z úvěru po splatnosti. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] + smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] + poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši [částka]), smluvní pokutu ve výši [částka], účelně vynaložené náklady ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum].

3. Usnesením č. j. 14C 237/2021-10 ze dne 14. 9. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. Na základě této výzvy soudu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum], uvedla, že žalobkyně důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr bohužel nedisponuje. Po revizi žalovaných částek vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky [částka], představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka], když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Soud řízení, usnesením č. j. 14C 237/2021-12 ze dne 27. 9. 2021, v souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu ohledně částky [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] credit s. r. o. poskytla žalovanému na základě smlouvy č. E53B0/167785 ze dne 6. 3. 2020 celkovou částku [částka]. Žalovaný částku [částka] čerpal bezhotovostně a zavázal se vrátit tuto částku, spolu s poplatkem ve výši [částka], do [datum]. Zápůjční úroková sazba činila 36 % ročně RPSN činila 1 173,44 %. Ve smlouvě bylo mimo jiné stranami dohodnuto, že v případě porušení povinnosti klienta (žalovaného) zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění, je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Žalovaný však dlužnou částku ani její část neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Ke dni vyhlášení rozsudku tak žalobkyně eviduje za žalovaným, po částečném zpětvzetí žaloby, dluh na jistině ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka].

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

18. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

19. V projednávané věci žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by jí žalovaný poskytl jakékoliv informace, na základě nichž by mohla posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak předepisuje citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně následně vzala žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka] zpět. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení jistiny ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně, na základě neplatné smlouvy, převzal částku [částka], kterou do dnešního dne nevrátil. Tato nevrácená částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., a to pokud jde o částku přiznanou žalobkyni, a ustanovení § 146 odst. 2 věta první občanského soudního řádu, pokud jde o částku, o kterou bylo řízení zastaveno z důvodů na straně žalobkyně. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] na jistině, částky [částka] na kapitalizovaném úroku z prodlení, částky [částka] na kapitalizovaném úroku, částky [částka] na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, částky [částka] na smluvní pokutě a dále se domáhala úhrady úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná v projednávané věci co do 49 % z žalované částky, žalovaný byl úspěšný co do 51 %. Poměr úspěch neúspěch tak představuje 2 % ve prospěch žalovaného. Jelikož žalovanému v řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, soud rozhodl, jak je výše uvedeno.