14 C 255/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 805,81 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 400 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 911,69 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 405,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 405,81 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 85,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 622,89 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 805, 81 od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., na nákladech řízení částku 357,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 805,81 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 996,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 622,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 805,81 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 805,81 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku 5 302 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 5 805,81 Kč a dlužný poplatek 4 412,85 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 805,81 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně, a to od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 1 600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], převedena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Ke dni [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství 15 318,66 Kč. Součástí částky 15 318,66 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny ve výši 5 805,81 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 622,89 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 805,81 Kč od [datum] do [datum]) a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 996,91 Kč (úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 805,81 Kč od [datum] do [datum]).

3. Usnesením č. j. 14C 255/2021-33 ze dne 27. 7. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzené úvěry včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba] jako poskytovatelka zápůjčky splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením Smlouvy o zápůjčce [číslo] majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako gumař – plastikář ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 15 832 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. K jednání, nařízenému na [datum] se účastníci nedostavili, zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

7. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému na jeho žádost zápůjčku [číslo] ve výši 7 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se zavázal vrátit částku 12 305 Kč, z čehož částka 5 302 Kč měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku ve výši 932 Kč jako úrok, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Celkovou částku měl žalovaný společnosti [právnická osoba] plnit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] a v případě řádného splácení by činila 246 Kč. V případě smlouvy uzavřené na 45 týdnů činila úroková sazba 29 % ročně, RPSN činila 312,54 %. Pro případ prodlení si strany dále dohodly úrok z prodlení v zákonné výši a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním dluhu ve výši stanovené příslušnými právními předpisy (ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]). Z„ Karty zákazníka“ soud zjistil tyto údaje: žalovaný je svobodný, bydlí s rodiči, je zaměstnán jako na plný pracovní úvazek jako gumář – plastikář u společnosti [právnická osoba] [obec], s čistým měsíčním příjmem 15 832 Kč. Odhadované výdaje žalovaného činily 3 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil 1 600 Kč. 8. [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 15 318,66 Kč (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, které je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

20. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a výdajích žalovaného (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z údajů žalovaného v zákaznické kartě, neprokázala ovšem, že ověřovala jeho skutečné příjmy a výdaje. Odhadované výdaje žalovaného ve výši cca 3 000 Kč měsíčně, které žalovaný uvedl v žádosti o zápůjčku, jsou zcela nereálné, výdaje na bydlení v žádosti žalovaný neuvedl a nevyčíslil vůbec. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smluv (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 7 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 1 600 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku ve výši 5 400 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 400 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 911,69 Kč. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o zápůjčce co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Při zohlednění veškerého žalovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byla žalobkyně v řízení úspěšná ohledně částky 7 504,13 Kč, která představuje 62 % uplatněného nároku (z částky 12 052 Kč), neúspěšná byla ohledně částky 4 547,87 Kč, tedy z 38 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 24 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 24 %, tedy částku ve výši 357,36 Kč.