14 C 256/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] v částce [částka].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. [příjmení] ve výši [částka] byla žalované zaslána na číslo účtu uvedené v úvěrové smlouvě [bankovní účet]. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobkyně k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo v mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které žadatel uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce [webová adresa], je smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti – [email]. Při uzavírání první smlouvy je ověřena identita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet musí být klientem odeslána [částka] na bankovní účet žalobkyně, případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Protože jména žadatele o úvěr a vlastníka účtu, který byl uveden v žádosti o uzavření smlouvy, se shodovala, byla schválená výše úvěru převedena na účet žalované. Žalobkyně vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, zkoumá, zda má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké závazky má, tyto hradí a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Rovněž srovnává příjmy a výdaje žadatele o úvěr, které jsou povinnou položkou. Smlouvou byl sjednán poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši [částka], který umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc. Bezpečnou splátku je možné využít dvakrát za trvání smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši [částka], který byl sjednán ve smlouvě v části„ náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Výše úroků plyne ze splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy. Úvěr společně s poplatky a úroky byl splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky a byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzvána prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadala při uzavírání smlouvy. Žalované byla účtována smluvní pokuta dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Smluvní pokutu žalobkyně účtuje v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou aktuální dlužné plátky. Výše pokuty je stanovena pevnou částkou na [částka]. V případě, že by dlužná splátka byla nižší než [částka], je účtována smluvní pokuta ve výši nesplacené splátky. Dále byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Účelně vynaložené náklady účtovala žalobkyně v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalované. Dne [datum] byla žalované zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru, ve které byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. V souvislosti s tímto dopisem byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady ve výši [částka]. Ke dni [datum] byl úvěr zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Tato výzva byla zaslána žalované doporučeně. V souvislosti s tímto dopisem byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady ve výši [částka]. Dne [datum] byla žalované účtována smluvní pokuta ve výši [částka] jako 10 % z nezaplacené jistiny a úroků. Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku celkem ve výši [částka], která se skládá z jistiny ve výši [částka], poplatků za bezpečnou splátku ve výši [částka], z úroků ve výši [částka], z účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaným zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

3. Usnesením č. j. 14C 256/2021-12 ze dne 11. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost).

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že v rámci postupu v poskytování úvěru naplňuje žalobkyně svojí zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajové stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii potom žalobkyně využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Stejně tak jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. Uvedené na základě parametrů, vytvořených odbornými zaměstnanci, vykonává automatizovaný systém. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry [příjmení] a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky žalované byly následující: zdroj příjmu – zaměstnanec, výše měsíčního příjmu [částka] a měsíční výdaje na bydlení [částka]. Dále žalobkyně vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem bez negativní informace v [příjmení], dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní hodnocení, dotaz do registru [příjmení] a ISIR byl proveden s výsledkem – v registrech nenalezen.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit ve 24 měsíčních splátkách s tím, že úroky nebo poplatky budou přičteny k jednotlivým splátkám na jistinu a budou splatné tímto způsobem: poplatek za poskytnutí úvěru bude přičten k 1. splátce, tento poplatek je splatný spolu s 1. splátkou jistiny. Úrok za 2. až 8. měsíc trvání úvěru bude přičten k druhé až osmé splátce. Tento úrok je splatný spolu s příslušnou splátkou jistiny. Úvěr bude úročen pevnou částkou. Tato částka bude záviset na výši vyčerpaného úvěru, a to bez ohledu na to, jakou částku žalovaný ještě nesplatil. Měsíc trvání úvěru bude úvěr bezúročný. 2. až 8. měsíc trvání úvěru bude úvěr úročený pevnou částkou, která bude záviste na výši poskytnuté jistiny. Výše úroku je [částka] za každých půjčených [částka]. Roční úroková sazba činí 49,10 %. Od 9. měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti úvěru bude úvěr bezúročný. To znamená, že bude mít pevnou roční úrokovou sazbu ve výši 0 % Smlouvou byl sjednán poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši [částka], která umožnila žalované v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc. Mezi stranami smlouvy bylo dále dohodnuto, že pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru je žalobkyně oprávněna účtovat žalované účelně vynaložené náklady ([částka] a [částka] za upomínku), smluvní pokutu ve výši 10 % z nesplacené jistiny a úroků (z úvěrové smlouvy ze dne [datum] a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku poplatků, z potvrzení o provedené platbě). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná zaplatil celkem částku [částka] (ze splátkového kalendáře), a to dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], kterou žalobkyně započetla podle výše uvedených pravidel. Z důvodu porušení povinnosti úvěr řádně splácet žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] (z výzvy ze dne [datum]). Výzvou ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu (z výzvy ze dne [datum], z předžalobní výzvy ze dne [datum], z poštovního podacího archu).

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

18. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

19. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované (např. pracovní smlouvou, výplatnicemi, výpisem z účtu, nájemní smlouvou, doklady o SIPO apod.). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 257/2016 Sb.

20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

21. Žalovaná od žalobkyně převzala částku [částka], do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku ve výši [částka], (tj. jistinu pohledávky, kterou od žalobkyně načerpala, sníženou o zaplacenou částku [částka]), která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.