14 C 26/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 682 053,99 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 679 036,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 679 036,81 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 3 017,18 Kč s úrokem ve výši 6,90 % ročně z částky 679 036,81 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 30 011 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 682 053,99 Kč s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 679 036,81 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 679 036,81 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] za účelem splácení dluhů. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 695 991 Kč, přičemž žalovaným byla vyčerpána celková částka 695 991 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokovou sazbou ve výši 6,9 % ročně po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy, v měsíčních splátkách ve výši 8 113 Kč, počínaje měsícem červencem roku 2019. Dále se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni vyúčtované poplatky, tedy ceny poskytnutých služeb a provedených úkonů ve výši stanovené sazebníkem platným ke dni vyúčtování (cenu za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 5 000 Kč a cenu za pojištění pro případ nemožnosti splácení ve výši 527 Kč). Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný platil dohodnuté splátky v termínu od měsíce července roku 2019 do měsíce ledna roku 2021 Celkem žalovaný zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 120 588,56 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo dohodnuto připisování úroku k jistině dluhu. Žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný na upomínky nereagoval a dlužné splátky nezaplatil, byl dne [datum] vyzván k zaplacení dluhu v termínu do [datum] s tím, že zůstatek dluhu se stal splatný dne [datum]. Žalovaný svou povinnost nesplnil a pohledávku žalobkyně nezaplatil. Celková částka se skládá z vyčerpané jistiny ve výši 695 991 Kč, ze smluvních úroků ve výši 88 552,55 Kč, tj. 6,9 % úrok od dne poskytnutí úvěru do [datum], z nákladů na posouzení úvěru a jeho čerpání ve výši 5 000 Kč, z upomínacích nákladů ve výši 2 400 Kč (2 x 900 Kč, 12 x 300 Kč) a z poplatku za pojištění ve výši 12 029 Kč, tj. za každý započatý měsíc, vždy částka 527 Kč od měsíce června roku 2019 do měsíce května roku 2021). Po splatnosti úvěru byla na žalovanou částku zaplacena dne [datum] částka 494 Kč a dne [datum] částka 836 Kč, celkem tedy 1 330 Kč. Žalobkyně tuto částku započetla na dlužné poplatky, a to na upomínku v měsíci lednu roku 2021 ve výši 300 Kč, na pojistné v měsíci lednu roku 2021 ve výši 527 Kč a poměr poplatku za upomínku v měsíci březnu roku 2021 ve výši 503 Kč. Žalovaná částka se sestává z nezaplacené jistiny ve výši 679 036,81 Kč, nezaplacených smluvních úroků ve výši 37,18 Kč a nezaplacených poplatků ve výši 2 980 Kč (poplatek za upomínku ve výši 900 Kč v měsíci květnu roku 2021, nezaplacení část poplatku za upomínku v měsíci březnu roku 2021 ve výši 397 Kč a zbytek za nezaplacené pojištění v měsíci 02/ 2021 až 05/ 2021).

3. Usnesením č. j. 14C 26/2022-8 ze dne 21. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že žádost byla poskytnuta přes pobočkovou síť žalobkyně. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 18 174 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Dle výpisu z účtu žalovaného je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Dále žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 8 254 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky mimo žalobkyni ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: revolvingový úvěr u žalobkyně s limitem 5 000 Kč a splátkou 250 Kč, spotřební úvěr u žalobkyně se splátkou 6 911 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), kreditní kartu mimo žalobkyni s limitem 10 000 Kč, s orientační splátkou 500 Kč (byla v rámci úvěrové žádosti zkonsolidována), kreditní kartu mimo žalobkyni s limitem 27 000 Kč a orientační splátkou 1 350 Kč (byla v rámci úvěrové žádosti zkonsolidována. Splátka nového úvěru činila 8 113 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 8 363 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání, nařízenému na [datum], se účastníci nedostavili. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

6. Z nich vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 695 991 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr pravidelnými 120 měsíčními splátkami po 8 113 Kč, počínaje měsícem červencem 2019, poslední splátka činila 5 042 Kč a měla být zaplacena dne [datum]. Roční úroková sazba činila 6,90 %, RPSN 7,40 %. [příjmení] byla oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky z úvěru. Použití úvěru bylo omezeno pouze na sjednaný účel, a to konsolidaci úvěru nebo půjček, které žalovanému poskytla žalobkyně nebo jiné finanční instituce. Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že žalovaný zaplatí žalobkyni poplatek za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč a pojištění ve výši 527 Kč měsíčně pro případ nemožnosti splácení úvěru. Žalovaný úvěr platil od měsíce července 2019 do měsíce ledna 2021 Celkem zaplatil částku ve výši 120 588,56 Kč. Jelikož žalovaný neplatil splátky řádně a včas, žalobkyně vyzvala žalovaného dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] k úhradě dlužných částek. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, proto žalobkyně využila svého smluvního práva a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný uhradil žádnou částku ve výši 1 330 Kč. Celková částka 682 053,99 Kč sestává z nezaplacené jistiny 679 036,81 Kč, nezaplacených smluvních úroků ve výši 37,18 Kč a nezaplacených poplatků ve výši 2 980 Kč.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

17. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalovaného, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 18 174 Kč, který žalobkyně zkontrolovala na základě příchozích transakcí, neověřovala ovšem výdaje žalovaného (nájemní smlouvou, doklady o SIPO apod.). Pokud se týká výdajů žalovaného, žalobkyně pouze vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti, v níž žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 0 Kč a nájemné činí 3 500 Kč měsíčně. Tvrzení žalovaného, že nemá žádné měsíční výdaje, je dle názoru soudu nepravdivé a hlavně nereálné. Vzhledem k uvedenému je zjevné, že žalobkyně neměla k dispozici spolehlivé a především dostatečné a přiměřené informace získané od žalovaného (spotřebitele), a byly evidentně dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zvláště pak za situace, kdy žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 695 991 Kč se splátkou 8 113 Kč měsíčně, úvěr byl poskytnut na dobu 10 let a příjem žalovaného činil pouze 18 174 Kč měsíčně.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků a poplatků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni, na základě neplatné smlouvy, částku ve výši 679 036,81 Kč (jistinu pohledávky). Tato nevrácená částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 679 036,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 679 036,81 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 679 036,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 735 518 Kč (jistina ve výši 679 036 Kč a úroky ve výši 56 481 Kč), která představuje 94 % z uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 50 255,99 (poplatky ve výši 2 980 Kč, smluvní úroky ve výši 37,18 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 47 238,81 Kč), tedy z 6 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 88 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 34 103 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 88 %, tedy částku ve výši 30 011 Kč.