14 C 264/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka od datum do datum v částce částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 20,5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka. Tato částka byla žalované vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku částka, jež představuje úrok ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Dlužnou částku se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka ze strany žalované byla uhrazena dne datum. Ke dni datum činila dlužná jistina částka a dlužný poplatek částka. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka úrokem ve výši 20,50 % ročně, sjednaným v čl. 4 smluvních podmínek, a to od datum do zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku částka. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Ke dni datum činila výše pohledávky bez příslušenství částka. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat po žalované zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení pouze dlužné jistiny ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka. Výzvou právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu, dlužnou částku však neuhradila.

3. Usnesením č. j. 14C 264/2021-9, ze dne 29. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby, ze dne datum, žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně, společnost právnická osoba, jako poskytovatel půjčky, splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce., Ze zákaznické karty ze dne datum se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením Smlouvy o zápůjčce číslo majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalované. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba poskytla žalované na její žádost zápůjčku číslo ve výši částka. Žalovaná se zavázala vrátit částku částka, z čehož částka částka měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku částka jako úrok, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši částka a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku měla žalovaná společnosti právnická osoba plnit v 60 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka činila částka a byla stanovena na datum. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila částku ve výši částka. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství částka. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat po žalované zaplacení zbývajícího dlužného poplatku a k dnešnímu dni tedy dluží na jistině částku ve výši částka právnická osoba oznámila žalované, že pohledávku ze smlouvy o zápůjčce číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení; výzva byla žalované odeslána dne datum (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2390 občanského zákoníku, § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. S odkazem na citované závěry a rovněž na články 8 a 23 směrnice EU 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb.. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu žalované, kde je uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastním bytě, je vdaná, její příjem činí částka a ostatní příjmy činí částka. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná je na mateřské dovolené, současně si právní předchůdkyně žalobkyně měla údaje ohledně čisté mzdy ověřit z pracovní smlouvy žalované, tato ovšem nebyla doložena. V zákaznické smlouvě bylo dále žalovanou uvedeno nájemné/inkaso ve výši částka, kdy tento údaj není nereálný a nebyl právní předchůdkyní žalobkyně ověřován. Soud proto nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, která představuje jistinu pohledávky a kterou žalovaná od žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou žalovaná zaplatila, tedy částku částka. Žalobě vyhověl pouze v části žalobkyní poskytnutého plnění z neplatné smlouvy a zavázal žalovanou k úhradě částky částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o zápůjčce co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při zohlednění zamítnutého příslušenství je úspěch žalobkyně v nepatrné výši, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.