14 C 271/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky částka se zákonným, úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (dále též jako„ původní věřitel“) dne datum Smlouvu o úvěru č. SB1 číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil řádně své závazky vyplývající ze smlouvy, rozhodl původní věřitel o okamžité splatnosti celkového dluhu, a to přípisem ze dne datum. Původní věřitel posléze postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení předmětné pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní ve věci svého shora uvedeného dluhu Dohodu o podmínkách, za kterých nebude pohledávka věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení číslo. Žalovaný tímto uznal dluh ve výši částka, který se skládal z jistiny ve výši částka, úvěrového úroku ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši částka. Strany si v dohodě bodu 2. 1 sjednaly, že dluh žalovaného bude splácen v pravidelných splátkách ve výši alespoň částka měsíčně, vždy nejpozději do 25. dne každého kalendářního měsíce, a to až do úplného uhrazení dluhu žalovaného. Bylo ujednáno, že v případě úhrady pohledávky v těchto pravidelných splátkách bude celkový dluh žalovaného uhrazen ve 12 měsíčních splátkách. Pro případ porušení dohody byla sjednána možnost ztráty výhody splátek a povinnost hradit smluvní pokutu z dohody o uznání dluhu z dlužné jistiny pohledávky, tj. z částky specifikované pod bodem 4. 1 smluvních ujednání. Smluvní strany se v bodě 1. 5 dohody dohodly, že splatnost uznané pohledávky se nikterak neposouvá a že žalobkyně může požadovat i úrok přirostlý od uzavření smlouvy o postoupení. Strany se dohodly na tom, že v případě neprovedení úhrady měsíční platby žalovaným ve lhůtě dle bodu 2. 1 dohody je žalobkyně oprávněna na základě bodu 4. 1 dohody požadovat mj. zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný na svůj dluh ode dne uzavření dohody neuhradil ničeho. Dne datum došlo k uběhnutí sjednaného splátkového kalendáře, kdy na tento den připadala splatnost poslední řádné splátky. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, požaduje žalobkyně v současné době zaplacení smluvní pokuty ve výši částka, a to od datum do zaplacení. K datu vyhotovení žaloby tak žalobkyně eviduje nezaplacený dluh žalovaného v celkové výši částka, který se skládá z neuhrazeného dluhu žalovaného, poníženého o uhrazené splátky, tedy jistina ve výši částka a smluvní pokuta ve výši částka. Žalovaný dluh nesplatil ani poté, kdy ho žalobkyně vyzvala v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 občanského soudního řádu k zaplacení dlužné částky.

3. Usnesením č. j. 14C 271/2021-26 ze dne 7. 12. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně, tedy právnická osoba V tomto konkrétním případě byla žádost o úvěr poskytnuta přes klientské call centrum. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl příjem ve výši částka. Jak vyplývá z výpisů z účtu, za období číslo, číslo a číslo žalovaný pobíral pravidelnou mzdu, která průměrně odpovídala údaji o mzdě, kterou žalovaný uvedl ve své žádosti o úvěr. Mzda byla vyplácena od právnická osoba s. r. o., jejíž předmětem podnikání jsou čalounické služby. Původní věřitel stanovil výdaje na živobytí dle svého interního systému, a to na částku ve výši částka. Žalovaný uvedl, že splácí pravidelné splátky v souhrnné výši částka. Původní věřitel dotazem do registru CCB zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti o úvěr z kreditní karty s limitem částka s orientační splátkou částka. Z výpisů z účtu je patrné další splácení mikroúvěrů, které doplňují celkovou splátku ve výši kolem částky částka, kterou žalovaný uvedl. Jelikož celkové splátky s poskytnutým úvěrem od původního věřitele dávaly hodnotu celkových splátek ve výši částka, příjem žalovaného tak byl dostatečný k tomu, aby mohl splácet úvěr, o který zažádal. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku v celkové výši částka a po postoupení pohledávky bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem částka, a to dne datum. Žalobkyně tak na jistině v současné době eviduje dluh ve výši částka. Dále uvedla, že z její strany došlo k pochybení, když předložila Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, jak vyplývá ze seznamu odkoupených pohledávek.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. K jednání, nařízenému na den datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, uvedl, že pokud jde o výdajovou stránku žalovaného jako klienta právnická osoba vycházela z měsíčních výdajů žalovaného ve výši částka, když tuto částku stanovila dle svého interního ekonomického modelu. Má za to, že žalobkyně prokázala důvodnost svého nároku včetně toho, jak její právní předchůdkyně prověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 84 měsíčních splátkách po částka, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Poslední splátka při řádném splácení činila částka a měla být uhrazena dne datum. Roční úroková sazba činila 19,90 % a RPSN činila 22,17 %. Úvěr byl poskytnut jako neúčelový, nezajištěný a splácený pravidelnými splátkami. Použití úvěru bylo zcela na uvážení klienta. Celková splatná částka, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru při splnění všech uvedených předpokladů, činila částka. Dále byla banka oprávněna ukončit smluvní vztah s klientem a prohlásit úvěr za ihned splatný (ze smlouvy o úvěru ze dne datum). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svou povinnost a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, banka využila svého práva a úvěr ke dni datum zesplatnila (z oznámení o zesplatnění ze dne datum). právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným Dohodu o podmínkách, za kterých nebude pohledávka věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení číslo. V dohodě se strany dohodly, že pohledávka ke dni uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek činila částka a byla tvořena jistinou ve výši částka, běžným úrokem ve výši částka a úrokem z prodlení ve výši částka. Ode dne uzavření Smlouvy o postoupení pohledávky do sepsání této dohody uhradil žalovaný na pohledávku věřitele částku v celkové výši částka. Dlužná částka tedy činí částka a skládá se z dlužné jistiny ve výši částka, běžného úroku ve výši částka, úroku z prodlení ve výši částka a smluvními pokutami v celkové výši částka. Žalovaný se zavázal hradit počínaje prvním kalendářním měsícem po dni uzavření této dohody alespoň měsíční splátku ve výši částka, vždy nejpozději do 25. dne každého kalendářního měsíce, a to až do úplného zaplacení pohledávky. V případě neprovedení úhrady měsíční platby žalovaným ve lhůtě dle bodu 2. 1. je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný dohodu porušil, když neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný k dnešnímu dni uhradil částku v celkové výši částka. Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný na tuto výzvu nereagoval.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2390 občanského zákoníku, § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. S odkazem na citované závěry a rovněž na články 8 a 23 směrnice EU 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

18. V projednávané věci žalobkyně toliko obecně tvrdila, ovšem nijak neprokázala, že společnost právnická osoba fakticky prověřovala bonitu žalovaného, na základě čehož řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně soudu předložila pouze z výpisy z účtů žalovaného za období číslo, číslo a číslo, ale nepředložila žádné doklady o výši životních nákladů, včetně nákladů na bydlení žalovaného. Žalovaným uváděna částka v žádosti o úvěr ve výši částka je zcela nereálná. Žalobkyně tedy nesplnila své zákonné povinnosti a řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných poplatků a úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, která představuje jistinu pohledávky a kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou žalovaný zaplatil, tedy částku částka. Žalobě vyhověl pouze v části žalobkyní poskytnutého plnění z neplatné smlouvy a zavázal žalovaného k úhradě částky částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.