14 C 282/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty v částce [částka].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] na základě které žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši [částka], kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství ve výši [částka], spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit 14 měsíčních splátkách po [částka], přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil částku ve výši [částka], která odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na poskytnutou jistinu tak byla alokována částka ve výši [částka] a na smluvně sjednané příslušenství byla alokována částka ve výši [částka]. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky [částka], kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši [částka] a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši [částka]. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Ode dne [datum] je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrané jistiny a v právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení [částka] a skládala se z nesplacené jistiny ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši [částka], inkasního poplatku ve výši [částka], postoupeného sankčního poplatku ve výši [částka], postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši [částka], postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a postoupené smluvní pokuty ve výši [částka]. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného, žalobkyně učinila rozhodnutí ku prospěchu žalovaného, neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši [částka], inkasního poplatku ve výši [částka], smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši [částka] za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Nárok na smluvní pokutu vznikl původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem, strana 1. smlouvy, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši [částka], a to za období od 1. den prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum]. Žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] předžalobní výzvu, avšak ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením, č. j. 14C 282/2021-11 ze dne 13. 12. 2021, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum], tj. za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalovaného splácet byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností [právnická osoba], na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy [částka]. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků [částka], v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla [částka], tedy zhruba ¼ zůstatku příjmu žalovaného. Žalovanému tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčně zůstat cca [částka], kterými mohl volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalované nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. V Žádosti o úvěr, v sekci nazvané„ Doložení příjmu žadatele“ jsou vypsány dokumenty, které byly žalovaným předloženy obchodnímu zástupci původního věřitele k ověření totožnosti a měsíčních výdajů žalovaného. Takový postup je možné označit za postup, při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. Zároveň je nutno přihlédnout i k celkové splatnosti spotřebitelského úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyla osoba žalovaného v takovém rejstříku vedena.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s ustanovením § 115 a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z nich vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 14 pravidelnými měsíčními splátkami po [částka], přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení celkové dlužné částky, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že celkovou výši spotřebitelského úvěru převzal v hotovosti. Smlouvou se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit úrok ve výši [částka], úplatu (úhradu za poskytnutí úvěru) ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a inkasní poplatek ve výši [částka]. Celková dlužná částka činila [částka], náklady spotřebitelského úvěru byly vyčísleny částkou [částka] a RPSN činila 272,44 %. Jednotlivé splátky budou na uhrazení celé dlužné částky použity dle předpisu splátek. Veškeré splátky dle smlouvy se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli. Strany se dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku dle této smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši [částka]. Nezaplatí-li dlužník jakoukoli splátku řádně a včas ani ve 30denní lhůtě od okamžiku, kdy byl věřitelem k jejímu uhrazení vyzván, stávajíc se dosud neuhrazená část celkové výše spotřebitelského úvěru a dále také úhrada za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru splatnými první den následující po uplynutí stanovené 30denní lhůty, nedohodnou-li se dlužník a věřitel písemně jinak. Věřitel má právo zrušit závazek založený smlouvou a požadovat oznámením zaslaným dlužníkovi okamžitě splacení celé celkové výše spotřebitelského úvěru. Dlužník je povinen spolu s poskytnutými peněžními prostředky uhradit úhradu za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru, narostlý úrok, případnou smluvní pokutu a úroky z prodlení (ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]).

7. Z listiny„ Žádost o úvěr“ soud zjistil tyto údaje: žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], náklady na bydlení činí [částka], na dopravu a jídlo [částka], náklady na telefon [částka] a měsíční splátky stávajících půjček [částka] Tyto informace měly být ověřeny z pracovní smlouvy a předložených ústřižků složenek. Dále soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem na úvěr částku [částka] [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši [částka] (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

20. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně prověřovala bonitu žalovaného na základě věrohodných údajů, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, nikoliv však jeho výdaje. Výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně a výdaje na dopravu a stravu ve výši [částka] měsíčně (cca [částka] denně), které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, jsou zcela nereálné, navíc z úřední činnosti soudu (ze systému ISAS) je známo, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy velké množství exekucí a dluhů. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil žalobkyni částku ve výši [částka] (jistinu pohledávky). Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, protože veškerá další ujednání z uvedené smlouvy o úvěru jsou co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.