14 C 286/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a mluvní pokuty v částce [částka].</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], částky [částka] a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalované úvěr ve výši [částka], který převzala při podpisu smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši [částka], spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy, splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem ke skutečnosti, že jednorázový administrativní poplatek byl uhrazen při uzavření smlouvy, zbývalo žalované splatit částku ve výši [částka], a to v měsíčních splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadala na den [datum]. Žalovaná sjednanou částku nehradila řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši [částka], která odpovídá 9 řádně uhrazeným splátkám. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši [částka] a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka ve výši [částka]. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky [částka], kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši [částka] a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši [částka]. Žalovaná poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky, tj. do [datum] řádně nesplatila. V důsledku prodlení žalované vznikl původnímu věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení [částka] a sestávala z nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplaceného sankčního poplatku ve výši [částka], paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Po zvážení všech okolností učinila žalobkyně rozhodnutí ku prospěchu žalované neuplatnit postoupené sankční poplatky, postoupené paušální náhrady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši [částka], účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuta ve výši [částka], a to za období od prvního dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum].

3. Usnesením č. j. 14C 286/2021-10 ze dne 13. 12. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. Na základě této výzvy soudu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že schopnost žalované splácet byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností [právnická osoba], na základě Žádosti o úvěr, kterou žalovaná vyplnila a ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná je při žádosti o úvěr povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta, tedy [částka]. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků [částka], v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla [částka], tedy zhruba 1/7 zůstatku příjmu žalované. Žalované tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jejich tvrzených údajů, měsíčně zůstat cca [částka], kterými mohla volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. Nad výše uvedené žalobkyně uvádí, že osoba žalované nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyla osoba žalované v takovém rejstříku vedena.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit částku [částka], z čehož částka [částka] měla představovat celkové náklady spotřebitelského úvěru (zahrnující poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka], kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek). Poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka] byl žalovanou uhrazen při uzavření smlouvy, žalované tedy zbývalo uhradit částku ve výši [částka]. Žalovaná měla plnit ve 13-ti měsíčních splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná 30. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně částku v celkové výši [částka], z čehož částka ve výši [částka] byla započtena na jistinu a částka ve výši [částka] na smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Z žaloby vyplývá, že žalovaná dluží částku na jistině částku ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], účelně vynaložené náklady ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka] od [datum] do [datum]. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná byla dne [datum] vyzvána k zaplacení dlužné částky (ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky, z poštovního podacího archu).

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

18. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

19. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádné konkrétní důkazy (pracovní smlouvu, výpisy z účtu, doklady o výši životních nákladů včetně nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela pouze z prohlášení žalované v „ Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, že nemá žádné závazky. Žalobkyně neměla k dispozici konkrétní a ověřené údaje o jejich příjmech a výdajích, stejně jako doklady o příjmech a výdajích partnera žalované. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

21. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku [částka], žalobkyni již zaplatila částku [částka] (splnila tedy více, než načerpala). Bezdůvodné obohacení žalované z neplatného závazku bylo již zcela vráceno. Z toho důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost, než vrátit vše, co získala, což již učinila.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.