14 C 29/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27 871,05 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 27 871,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 22 636,90 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 27 871,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 636,90 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně jako věřitel (prostřednictvím mandatáře) a žalovaná jako dlužník spolu uzavřely, na základě žádosti žalované o uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], smlouvu o úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. K uzavření smlouvy došlo akceptací žádosti ze strany žalobkyně prostřednictvím prodejce. Úvěr byl poskytnut žalované ve výši 27 347 Kč tak, že částka byla dne [datum] převedena na účet prodejce. Žalovaná se zavázala splácet úvěr formou 48 měsíčních splátek po 1 116 Kč od [datum], vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Měsíční splátky byly sjednány jako pevné a neměnné po celou dobu trvání úvěrové smlouvy. V měsíční splátce byla obsažena jistina a úrok. V průběhu trvání smlouvy žalovaná přestala hradit žalobkyni pravidelné splátky, a to od splátky splatné [datum]. Konkrétně se žalovaná dostala do prodlení s těmito splátkami: 1 116 Kč splatná dne [datum], 1 116 Kč splatná dne [datum], 1 116 Kč splatná dne [datum], 1 116 Kč splatná dne [datum] a 1 116 Kč splatná dne [datum]. Žalobkyně žalované sdělila dopisem ze dne [datum], že v souladu s ustanovením čl. 5, odst. 3 a 5 Podmínek došlo k zesplatnění všech pohledávek žalované ke dni [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 27 871,05 Kč, avšak žalovaná na výzvu nereagovala a dluh do dnešního dne neuhradila. Dluh se skládá ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 5 580 Kč, z jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 17 056,90 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 4 279,15 Kč, z úroku z prodlení ve výši 119 Kč, z účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky ve výši 300 Kč, z účelně vynaložených nákladů na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 336 Kč. [příjmení] 5 580 Kč přestavuje splátky splatné do zesplatnění, se kterými se žalovaná dostávala do prodlení: splátka ve výši 1 116 Kč, splatná [datum], splátka ve výši 1 116 Kč, splatná [datum], splátka ve výši 1 116 Kč, splatná [datum], splátka ve výši 1 116 Kč, splatná [datum] a splátka ve výši 1 116 Kč, splatná [datum]. Částku 300 Kč žalobkyně účtuje za zaslání dvou upomínek. Poplatek za odeslání upomínky je 150 Kč a je uveden v sazebníku poplatků, žalované je účtován v situaci, kdy se žalovaná dostane do prodlení s úhradou splátky a je jí zaslána upomínka, v tomto případě dne [datum] a [datum] Částku 200 Kč žalobkyně účtuje za zaslání účelně vynaložených nákladů na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru. Poplatek za odeslání tohoto dopisu je 200 Kč a je uveden v sazebníku poplatků, žalované je vyúčtován v situaci, kdy je jí zaslán dopis o zesplatnění pohledávky. Úrok z prodlení je vypočten v zákonné sazbě z jednotlivých měsíčních splátek od data jejich splatnosti do data splatnosti celé pohledávky. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek byla vypočtena jako 10 % z dlužných splátek, tj. celkem ve výši 3 348 Kč, splatných dne [datum], [datum] a [datum]. Nárok na smluvní pokutu vzniká žalobkyni v případě prodlení s plněním dluhu. Na smluvní pokutu v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 4 279,15 Kč vzniká žalobkyni nárok v okamžiku, kdy se žalovaná dostane do prodlení s více jak třemi splátkami, následkem čehož dojde k zesplatnění všech závazků. Tato smluvní pokuta je požadována v sazbě 0,1 % denně z částky 17 056,90 Kč od [datum] do podání žaloby. Jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy byla vypočtena jako součet jistin z nepředepsaných splátek mínus již uhrazená částka. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala a do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

3. Usnesením soudu ze dne 28. 2. 2022, č. j. 14 C 29/2022-10 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

4. Žalobkyně, v doplnění žaloby ze dne [datum], uvedla, že si je vědoma své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňuje. Žalobkyně přitom vychází zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných. Žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z nebankovních registrů (NRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky), registru [příjmení] (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři atd.), ostatních registrů a databází (interní platební morálka klienta, interní [příjmení] [příjmení] společnosti [právnická osoba], insolvenční rejstřík, neplatné doklady MV ČR, evidence adres obecních/městských úřadů, registr hledaných osob, centrální evidence exekucí), z příjmů žalované, výdajů žalované, výdajů na splátky úvěrů, finanční rezerva – disponibilní příjem, demografických a statistických informací (skóringový model). V dané věci žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá žádné dluhy po splatnosti, proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu a proti žalované nebyla vedena žádná exekuce. Žalobkyně má za to, že tvrdila a prokázala skutečnosti rozhodné pro vyhovění její žaloby, že žalovaná bude schopen platit poskytnuté úvěry dohodnutým způsobem.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaná nedostavila, svou neúčast neomluvila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl rozsudkem pro zmeškání žalované.

6. Soud konstatoval, že nejsou dány podmínky pro vyhovění žalobě rozsudkem pro zmeškání, když ve věci nelze uzavřít a schválit smír pro rozpor s právními předpisy, který soud spatřuje v tom, že žalobkyně řádně neprověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná a poskytnuté plnění je možno žalobkyni přiznat pouze z titulu bezdůvodného obohacení.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru č. SU [číslo], jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží – mobilního telefonu. Žalobkyně byla zastoupena prodejcem, [právnická osoba] s. r. o. Dne 1. 3. 219 poskytla žalované k rukám prodejce úvěr ve výši 27 347 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně příslušenství ve výši 26 221 Kč ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 116 Kč, splatných vždy nejpozději k 15. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka byla splatná dne [datum]. Úrok z úvěru činil 37,01 %, RPSN 43,98 %. Žalovaná uhradila částku ve výši 29 125 Kč (z přehledu plateb ze dne [datum]). Z tohoto důvodu žalobkyně, dopisem ze dne [datum] úvěr zesplatnila ke dni [datum] (z dopisu o zesplatnění pohledávky ze dne [datum]). Z úvěrové smlouvy soud zjistil tyto údaje: žalovaná je vdaná, od [datum] zaměstnána jako kvalifikovaný dělník u společnosti [právnická osoba] s celkovým měsíčním příjmem 22 000 Kč, výdaje na bydlení činí 13 000 Kč měsíčně, výdaje na spoření 1 000 Kč měsíčně a ostatní měsíční výdaje činí 1 500 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že nesplácí žádné další úvěry a má jednu vyživovací povinnost.

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy ze dne [datum] částku 27 347 Kč na nákup zboží – mobilního telefonu. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku 27 347 Kč navýšenou o příslušenství ve výši 26 221 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 116 Kč. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila a uhradila pouze částku 29 125 Kč.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle ustanovení § 2395 OZ a ve smyslu § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

20. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a výdajích (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela toliko z údajů žalované v úvěrové smlouvě, neprokázala ovšem, že ověřovala její skutečné příjmy a výdaje. Žalovaná v úvěrové smlouvě uvedla, že nesplácí žádné splátky. Toto její tvrzení bylo soudem shledáno nepravdivým, když z úřední činnosti soudu je známo (ze systému ISAS), že žalovaná má velké množství závazků, které nesplácí a věřitelé se domáhají zaplacení dlužných částek po splatnosti v soudních řízeních (8C 88/2020, 13C 341/2020, 13C 426/2021, 8C 432/2021, 14C 305/2021, 8C 2/2022, 13C 2/2022) a na žalovanou byly rovněž nařízeny exekuce (58 EXE 1595/2019, 56 EXE 1542/2020, 56 EXE 367/2021, 57 EXE 387/2021). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala příjmy, reálné nezbytné životní výdaje žalované, zda má závazky a její schopnost splácet poskytnutý ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § [číslo] plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

23. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 27 347 Kč, žalobkyni již zaplatila částku ve výši 29 125 Kč (splnila tedy více, než načerpala). Bezdůvodné obohacení žalované z neplatného závazku bylo již zcela vráceno. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost, než vrátit to, co získala, což již učinila.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.