14 C 301/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 25,19 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], s úrokem 25,19 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] [IČO]. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na částku [částka] a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 25,19 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný vyjádřil svůj souhlas se smlouvou pomocí elektronického podpisu. Žalovaný nesplácel úvěr dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dne [datum] k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sesestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka]. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes písemnou výzvu právního zástupce žalobkyně.

3. Usnesením soudu č. j. 14C 301/2021-9 ze dne 10. 1. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále, aby sdělila, u jistiny ve výši [částka] jakým způsobem byla vypočtena, u kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] aby uvedla, z jakých částek, jakou sazbou a za jak dlouhou dobu došlo ke kapitalizaci úroku a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr uhradil.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že dle názoru žalobkyně je posuzování schopnosti spotřebitele splácet jí poskytnutý úvěr konkretizováno pouze ve dvou směrech. Za prvé, posouzení by mělo být založeno mimo jiné na informacích získaných od spotřebitele. Jedná se o základní povinnost věřitele při poskytování spotřebitelských úvěrů, získat od spotřebitele informace relevantní pro posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž s přihlédnutím k § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nepostačuje pouze pasivní sběr informací, ale věřitel by si měl rozhodné informace aktivně vyžádat. A za druhé, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li to nezbytné. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací jí poskytnutých samotným žalovaným v Žádosti o klasický úvěr [číslo]. Mezi tyto informace patří jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, číslo OP, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem ve výši [částka], celkové náklady domácnosti ve výši [částka] a finanční závazky ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně se však pouze s těmito zjištěními nespokojila, a dále přistoupila k naplňování druhého směru posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet, a to kontrolou v interních systémech a pomocí dotazu v systému [příjmení], vše bez nálezu.

5. Dále žalobkyně uvedla, že částka [částka] zahrnuje poskytnutý úvěr ze dne [datum] ve výši [částka], sjednaný v čl. III. Žádosti /smlouvy o úvěru ze dne [datum], na který žalovaný uhradil [částka], tedy dlužná částka z poskytnuté jistiny činí [částka], náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši [částka] dle čl. VII, odst. 8 Žádosti/smlouvy o úvěru ze dne [datum], sjednané pojištění ve výši [částka] měsíčně dle čl. III Žádosti/smlouvy o úvěru ze dne [datum] za 5 dlužných splátek ve výši [částka] a smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatných splátek – 0,1 % denně z částky splátky v prodlení v celkové výši [částka] dle čl. VII, odst. 8 Žádosti/smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Veškeré řádné úroky se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny dle čl. IV, odst. 4 Smlouvy, vždy k 17. dni v měsíci, přičemž dle téhož ustanovení se řádné úroky, počítané vždy z aktuální výše celkové jistiny x úroková sazba 23,76 % ročně x počet dní, stávají součástí jistiny vždy k poslednímu dni v měsíci. Kapitalizované úroky činí [částka].

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas.

8. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] na základě žádosti Smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovanému byl poskytnut úvěr na nákup vybraného zboží v celkové výši [částka]. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet formou 48 měsíčních splátek ve výši [částka]. Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 17. dni příslušného měsíce, počínaje [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,19 % a RPSN bylo sjednáno ve výši 28,32 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. V části smlouvy nazvané„ Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru“ je uveden přehled smluvních pokut, a to za prodlení se splácením úvěru. V rámci všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru si účastníci sjednali, že klient je povinen řádně a včas splácet čerpaný úvěr, včetně nákladů na něj formou pravidelných měsíčních splátek. Uzavřením smlouvy nebo čerpáním úvěru vzniká klientovi povinnost platit náklady související se smlouvou v termínech a výši stanovených smlouvou a Sazebníkem poplatků, a to zejména úroky, úroky z prodlení, transakční poplatky. Žalobkyně je oprávněna od smlouvy odstoupit, neumožnit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství ke dni účinnosti odstoupení, dostane-li se klient do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce (ze všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, když uhradil pouze částku ve výši [částka]. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky přistoupil původní věřitel v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami k zesplatnění úvěru, a to ke dni [datum]. Žalovaný k dnešnímu dni dluží částku v celkové výši [částka]. Tato částka se skládá z čerpané jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] (0,1 % denně za prodlení s úhradou splatné splátky v prodlení), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], pojištění ve výši [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku žalobkyni neuhradil a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum].

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] s žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Původní věřitel společnost [právnická osoba] jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

21. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

22. V projednávané věci žalobkyně toliko obecně tvrdila, ovšem nijak neprokázala, že společnost [právnická osoba] fakticky prověřovala bonitu žalovaného, na základě čehož řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Úvěrující společnost vycházela pouze z údajů žalovaného o výši jeho příjmů ze zaměstnání, jeho výdajů a životních nákladů, které si nijak neověřovala (pracovní smlouvou, výplatnicemi, výpisem z účtu, nájemní smlouvou, doklady o nákladech na energie…). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

23. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků, pojistného, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

24. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky [částka], kterou žalovaný obdržel na nákup vybraného zboží, odečetl částku, kterou již zaplatil, tedy částku ve výši [částka]. Žalovaný do dnešního dne žalobkyni nevrátil částku ve výši [částka]. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky [částka] a částky [částka] (kapitalizované úroky), která představuje 80 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky [částka] (smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], a pojistného ve výši [částka]), tedy z 20 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 60 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po [částka], dle § 14b odst. 1.1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění), dle § 14b odst. 1. 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po [částka] dle § 14b odst. 5a) vyhlášky 177/1996 Sb. s tím, že odměna a náhrady jsou zvýšeny o 21 % DPH, tj. [částka] Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku [částka] a z této částky soud přiznal žalobkyni 60 %, tedy částku ve výši [částka].