14 C 303/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky částka s poplatkem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvním poplatkem z prodlení 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum poskytla žalovanému, na základě jeho žádosti ze dne datum, spotřebitelský úvěr ve výši částka, splatný původně dne datum. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši částka. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, lustraci v insolvenčním rejstříku a ověřením úvěrovaného z registrů úvěrů REPI. V registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam. Z registru REPI pak žalobkyně vzala v potaz především informaci o výši pravidelných měsíčních splátek žalovaného, se kterými žalobkyně dále počítala na výdajové stránce dlužníka, přičemž jako pravidelná měsíční splátka byla u žalovaného zjištěna částka částka. Žalobkyně také vzala v úvahu fakt, že žalovaný s žalobkyní uzavřel v minulosti jiné úvěrové smlouvy, které řádně splatil. Dále si žalobkyně od žalovaného vyžádala potvrzení o jeho příjmech předložením výplatní pásky vydané zaměstnavatelem a výpisem z bankovního účtu. Žalovaný poskytnul žalobkyni tyto doklady k doložení svých příjmů. Z těchto podkladů žalobkyně vypočetla průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně částka. Měsíční výdaje žalovaného činily částka na bydlení a energie a částka částka na osobní výdaje. Totožnost dlužníka byla ověřena z občanského průkazu a pomocí ověřovací platby částka, kterou žalovaný žalobkyni zaslal ze svého bankovního účtu a z kopie jeho občanského průkazu. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7. 4. žalobkyně zaslala doporučeně žalovanému dvě upomínky k úhradě. Odesláním těchto upomínek jí vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání ve výši částka a částka. Žalobkyně byla nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, a za tuto službu naúčtovala žalovanému dle čl. 7 4. smlouvy náhradu nákladů na toto pověření ve výši částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, žalobkyně naúčtovala žalovanému smluvní pokutu v souladu s článkem 7. 2. smlouvy ve výši částka (2 x částka).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z nich vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta na účet dne datum částka ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku nejpozději do datum, a to spolu s poplatkem ve výši částka. Dle předmětné smlouvy může úvěrující pro případ prodlení úvěrovaného s plnění dluhu vyplývajícího z této smlouvy požadovat náhradu všech nákladů, které vznikly úvěrujícímu v důsledku prodlení úvěrovaného, úroky z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu. Strany si dále sjednaly, že úvěrujícímu v případě prodlení úvěrovaného s vrácením úvěru náleží poplatek ve výši částka za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši částka za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení s úhradou úvěru a poplatek ve výši částka za náklady spojené s pověřením a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. Žalovaný žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradil a k dnešnímu dni dluží částku v celkové výši částka. Tato částka se skládá z čerpané jistiny ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, nákladů s uplatněním pohledávky ve výši částka, kdy tato částka představuje náklady za zaslané upomínky ve výši částka a poplatek za inkasní vymáhání ve výši částka a smluvní pokutu ve výši částka.

5. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně zkoumala řádně před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Předložila výpisy z účtu žalovaného, ze kterých soud zjistil, že příjem žalovaného za měsíc duben 2021 činil částka a za měsíc květen 2021 činil částka. Jeho pravidelné měsíční výdaje činily částku částka s tím, že částka částka byla na bydlení a energie a částka částka na osobní výdaje. V registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam a v minulosti řádné splatil úvěrové smlouvy, které s žalobkyní uzavřel.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti.

8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., celkovými náklady spotřebitelského úvěru se rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

16. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný na základě této smlouvy obdržel od žalobkyně peněžní prostředky ve výši částka převodem na žalovaným uvedený účet. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr, spolu s poplatkem ve výši částka, splatit do datum. Žalovaný tuto povinnost splatit úvěr ve stanovené lhůtě porušil a dlužnou částku do datum nezaplatil.

18. Soud má za to, že smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou v rozporu s dobrými mravy. Pro případ vymáhání pohledávky ze smlouvy o úvěru je dána výše případných nákladů vymáhání právními předpisy (vyhláška č. 177/1996 Sb. v platném znění, vyhláška č. 254/2015 Sb. v platném znění, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění). V této souvislosti má soud za to, že výše sjednaných smluvních poplatků, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty jsou zjevně nepřiměřené výši vymáhané pohledávky. Navíc v případě prodlení je žalovaný sankcionován několikrát, a to jednak smluvní pokutou, smluvním poplatkem a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Dále je povinen hradit poplatek za poskytnutí úvěru, který převyšuje výši úvěru. Z těchto důvodů soud žalobu pro rozpor s dobrými mravy částečně zamítl a to co do zaplacení smluvního poplatku ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. Žalobkyni bylo přiznáno právo na zaplacení jistiny ve výši částka, zákonného úroku z prodlení a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky částka + částky částka (kapitalizovaný úrok), která představuje 61 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky částka (náklady spojené s uplatněním pohledávky), částky částka (smluvní pokuty) a částky částka (kapitalizovaný úrok), tedy z 39 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 22 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, z této částky soud přiznal žalobkyni 22 %, tedy částku ve výši částka. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.