14 C 305/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v částce [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. K této smlouvě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Dispozice, když touto byl sjednán úvěrový rámec. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala v průběhu smluvního vztahu, a to postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníků. Úvěr se žalovaná zavázala splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce, specifikovaného v Dispozici, když splatnost jednotlivých splátek byla uvedena na výpise z účtu. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalované, a to i na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Takto shledala, že žalovaná je schopna splácet požadovaný úvěr. Protože ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek), zaslala jí žalobkyně v souladu s čl. 31, písm. d), ve spojení s čl. 32, písm. a) Všeobecných obchodních podmínek Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum], kde současně žalovanou vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka], z dílčích poplatků ve výši [částka] (poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li toto v úvěrové smlouvě sjednáno), z obchodního úroku ve výši [částka] (kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky), z úroku z prodlení ve výši [částka] (počítán z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaným ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni [datum]), z úroku z prodlení ve výši [částka] (počítán z dlužné jistiny a kapitalizovaným ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni [datum]), z poplatku za vedení karty ve výši [částka], z poplatku za odeslání upomínky k úhradě dluhu ve výši [částka] (odeslání každé z upomínek je zpoplatněno částkou [částka]), z poplatku za upomínku k úhradě dluhu ve výši [částka] a z poplatku za přečerpání úvěrového rámce ve výši [částka]. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzývána, do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

3. Usnesením č. j. 14C 305/2021-10 ze dne 10. 1. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby, ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že žalobkyně v souladu s požadavky zákona účinného ke dni uzavření smlouvy, tj. ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., provedla s odbornou péčí v souladu s jí nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z informací získaných od spotřebitele. Žalovaná byla zejména dotazována, s ohledem na výši úvěru, na veškeré relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Zároveň se žalobkyně nespokojila s tvrzeními žalované o příjmové a výdajové stránce a vyvinula aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalované. Zejména pak ověřila získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalované nahlédnutím do BRKI, NRKI a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Při vyhodnocování rizik u žalované zároveň žalobkyně porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce žalované s historickými daty Českého statistického úřadu. Při posuzování zdejšího případu vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o úvěr ze dne [datum]. Žádost žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi její společnosti a s principy obezřetného úvěrování, v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Hodnocení úvěruschopnosti žalované je vždy individuální, v případě žalované v zaměstnaneckém poměru vychází žalobkyně z příjmu, který žalovaná doloží v potvrzení o příjmu nebo deklaruje, zde ve výši [částka] (ověřeno výpisem z běžného účtu). Žalovaná zároveň uvedla v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši [částka] (jedná se však o pomocný údaj). Při hodnocení úvěruschopnosti žalované tak žalobkyně porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalované, z interních zdrojů bylo dále zjištěno, že vůči společnosti žalobkyně měla v době podání žádosti závazky v měsíční výši [částka]. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době podání žádosti vůči třetím osobám závazky v celkové výši [částka]. Po provedeném individuálním hodnocení klienta v pozici žalované, jak je popsáno výše, žalobkyně žádosti žalované vyhověla, schválila tedy žalované úvěr ve výši [částka].

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z nich vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty, kdy k této smlouvě byla uzavřena také Dispozice, kterou byl sjednán úvěrový rámec ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou minimální měsíční splátky ve výši 2 % z čerpaného úvěru, roční úroková sazba činila 22,99 % a RPSN činila 31,93 %. Dle Sazebníku poplatků, platného od [datum], činí poplatek za vedení karty [částka] měsíčně, poplatek za zaslání každé upomínky [částka] a poplatek za přečerpání úvěrového rámce [částka]. Dle čl. 43 Všeobecných obchodních podmínek z částek, s jejichž splacením je klient v prodlení, zejména se splacením jistiny, úroků, poplatků, případně jiných peněžitých dluhů vůči bance, je banka oprávněn a účtovat klientovi úrok z prodlení nebo smluvní úrok sjednaný v úrokovém lístku, není-li sjednáno jinak. Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má právo banka připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení nebo smluvním úrokem sjednaným v úrokovém lístku, není-li sjednáno v Produktových podmínkách jinak. Dle čl. 31d), 32a) a c) Všeobecných obchodních podmínek, jestliže se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky nebo pokud je proti klientovi zahájen soudní výkon rozhodnutí, je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení a ukončit smluvní vztah s klientem. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí banka nabízený úvěr vysvětlila včetně důsledků prodlení s úhradou dluhů ze smlouvy a rozumí jim. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, když žalovaná byla v prodlení s úhradou měsíčních splátek, žalobkyně dopisem ze dne [datum] úvěr zesplatnila a současně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do [datum]. Před podáním žaloby právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou, dopisem ze dne [datum], k úhradě dlužné částky, žalovaná však do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradila. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka], obchodního úroku ve výši [částka] kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky, úroku z prodlení ve výši [částka] počítaného z dlužné jistiny od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši [částka] počítaného z dlužného obchodního úroku od [datum] do [datum], poplatků za vedení karty ve výši [částka], poplatků za odeslání upomínky k úhradě dluhu ve výši [částka] (2 x [částka]), poplatků za přečerpání úvěrového rámce ve výši [částka] (3 x [částka]) a poplatků za upomínky ve výši [částka] (2 x [částka]).

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

17. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Žalobkyně ovšem zkoumala pouze příjmy žalované, které dle předložené žádosti o úvěr měly činit [částka] měsíčně a celkové příjmy domácnosti činily [částka] měsíčně. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalované (náklady na bydlení, inkaso, služby …), které v žádosti o úvěr ani neuváděla, přičemž jejich výše je rozhodující pro posouzení její schopnosti splácet úvěr. Žalovaná měla v době uzavření předmětného úvěru řadu exekucí 57EXE 387/2021, 56 EXE 367/2021, 56EXE 1542/2020 a navíc měla u žalobkyně uzavřeny další dvě úvěrové smlouvy, které rovněž nesplácela. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku [částka] (jistina pohledávky), která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum]. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu byla ke dni vyhlášení rozsudku včetně příslušenství částka [částka]. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky [částka] (jistina ve výši [částka] + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka]), která představuje 79 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky [částka] (poplatků ve výši [částka] + obchodního úroku ve výši [částka] + úroku z prodlení z částky dlužného obchodního úroku ve výši [částka] + poplatků za vedení karty ve výši [částka] + poplatků za odeslání upomínky ve výši [částka] + poplatků za upomínku ve výši [částka] + poplatků za přečerpání úvěrového rámce ve výši [částka] + kapitalizovaného úroku ve výši [částka]), tedy z 21 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 58 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a předžalobní upomínka), náhrady hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky [částka], ve výši [částka] Celkem náklady řízení žalobkyně činí částku [částka] a z této částky soud přiznal žalobkyni 58 %, čemuž odpovídá částka [částka]. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně k tomuto soudu podala opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech například pod spisovými značkami 8C 432/2021, 13C 426/2021, 17C 10/2022.