14 C 33/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 42 211,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 211,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 211,41 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 392,94 Kč od [datum] do [datum], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 3 056,50 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku ve výši 18,9% ročně z částky 42 211,41 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], na nákladech řízení částku 1 933,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 42 211,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 056,50 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 392,94 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 42 211,41 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 211,41 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu ve výši 35 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 18,90 % ročně a dále poplatky za služby dle aktuálního ceníku. Žalovaná byla oprávněna poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaná dle smlouvy automaticky nabyla možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím bankomatu [právnická osoba] s připojením elektronického podpisu žalované a následného potvrzení uzavření zadáním [příjmení] kódu platební karty. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalované předmětný úvěr poskytla s tím, že jí umožnila na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měla na účtu vlastní prostředky. Žalovaná smlouvu porušila, když na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení, v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byla žalovaná povinna bance neprodleně uhradit, avšak neučinila tak ani na poslední výzvu banky ze dne [datum], v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu a další dohody o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky [bankovní účet]. Žalovaná dluží žalobkyni částku ve výši 42 211,41 Kč (jistina pohledávky), která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, částku ve výši 3 056,50 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 42 211,41 Kč od [datum] do [datum], částku ve výši 1 392,94 Kč na zákonném úroku z prodlení z částky 42 211,41 Kč od [datum] do [datum] a dále smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 42 211,41 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 211,41 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Usnesením č. j. 14C 33/2022-30 ze dne 28. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že žádost o navýšení kontokorentu z částky 5 000 Kč na 35 000 Kč ze dne [datum] byla poskytnuta přes ATM, formou tzv. kreditní linky. [příjmení] byla napočtena na základě příjmu z předchozí úvěrové žádosti a na základě příchozích transakcí na účet klienta. Pro výpočet byl použit příjem 20 464 Kč. Z výpisu z klientova účtu je patrné, že tato výše odpovídá průměrné příchozí mzdě klienta z měsíců předcházejících úvěrové žádosti dostupných pro výpočet kreditní linky. [příjmení] dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující úvěry: kontokorentní úvěr v ČS s limitem 35 000 Kč a s orientační splátkou 2 917 Kč, spotřební úvěr v ČS se splátkou 2 572 Kč, kontokorentní úvěr mimo ČS s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 417 Kč, kreditní kartu splátkovou mimo ČS s limitem 12 000 Kč a s orientační splátkou 600 Kč, osobní úvěr mimo ČS se splátkou 2 572 Kč. Splátka nového úvěru činila 2 917 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 9 078 Kč. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Smlouvou se banka zavázala poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu, až do sjednaného limitu ve výši 35 000 Kč. Úvěr je bankou poskytován jako úvěr ve formě možnosti přečerpání (kontokorent), spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků bankou klientovi nad rámec aktuálního zůstatku na účtu. Klient je oprávněn čerpat úvěr stejnými způsoby jako při běžném nakládání s účtem. Klient je oprávněn čerpat úvěr po celou dobu trvání úvěrového vztahu až do sjednané výše úvěru, a to i opakovaně. Úroková sazba je pevná a její výše činí 18,90 % ročně. RPSN činí 23,47 %. Úrok se počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny úvěru denně. Denní úrok je stanoven z roční úrokové sazby na bázi skutečného počtu dní a kalendářního roku v délce 360 dní. Klient je v souvislosti s úvěrem dále povinen zaplatit poplatek za sjednání úvěru, poplatek za správu a vedení účtu, případně náklady na zasílání výpisu z účtu, pokud si klient sjedná zasílání prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Splatné úroky a ceny se započítávají do sjednané výše úvěru (jsou bankou připisovány k jistině úvěru), a to v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny z kladného zůstatku účtu. Úroky z úvěru jsou splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce s tím, že banka připíše vyúčtované úroky ke dni jejich splatnosti k jistině úvěru. [příjmení] bude zúčtovat všechny platby ve prospěch a k tíži účtu s úvěrem stejným způsobem jako v případě bankovního účtu, ke kterému není úvěr poskytován. Celková částka, kterou bude klient povinen uhradit bance v souvislosti s poskytnutím úvěru, činí při uplatnění veškerých předpokladů částku ve výši 38 784 Kč. Klient je oprávněn splácet úvěr v termínech a v částkách dle svého uvážení. Úvěr musí být splacen v plné výši, včetně úroků a cen, nejpozději do [datum], a to tak, že nejpozději k tomuto datu klient zajistí na účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávek banky. Při splnění této podmínky je klient oprávněn opětovně čerpat úvěr až do sjednané výše, a to i opakovaně, s tím, že úvěr musí být vždy splacen nejpozději do 1 roku od každého prvního čerpání následujícího po splacení úvěru v plné výši. V případě prodlení klienta se splacením svých peněžitých závazků ze smlouvy je banka oprávněna požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení ve výši stanovené platnými závaznými právními předpisy a dále ceny spojené se správou úvěru v prodlení a s případným vymáháním úvěru. Nedojde-li neprodleně k úhradě závazků klienta v prodlení nebo k dohodě s bankou ohledně úhrady takového závazku, je banka oprávněna prohlásit úvěr a další své pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné a klient bude povinen neprodleně vrátit bance úvěr, včetně veškerých dalších pohledávek banky ze smlouvy (ze Smlouvy o kontokorentním úvěru na sporožirovém/osobním účtu ze dne [datum]). Žalovaná nesplácela svůj závazek řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila dne [datum] celý úvěr za okamžitě splatný a dlužnou pohledávku převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky [bankovní účet] (z oznámení o prohlášení celého úvěru za splatný ze dne [datum]). Žalovaná dluží k dnešnímu dni žalobkyni částku ve výši 42 211,41 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, částku ve výši 3 056,50 Kč na dlužném smluvním úroku od [datum] do [datum] a částku ve výši 1 392,94 Kč na zákonném úroku z prodlení od [datum] do [datum]. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzývána k uhrazení dlužné částky, do dnešního dne dlužnou částku neuhradila (z předžalobní upomínky ze dne [datum]).

7. Podle ustanovení § 497 Obchodního zákoníku, účinného ke dni uzavření smlouvy, č. 513/1991 Sb., smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužním se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

9. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, účinného ke dni uzavření smlouvy, č. 40/1964 Sb., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku, účinného ke dni uzavření smlouvy, č. 40/1964 Sb., kdo se na úkon jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním s právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně při jejím sjednávání vystupovala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud si je vědom skutečnosti, že úprava § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném v době uzavření úvěrové smlouvy (do [datum]), ukládala věřiteli pouze povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Teprve zákonem č. 43/2013 Sb. bylo toto ustanovení s účinností od [datum] doplněno tak, že„ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019,„ k odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12, že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

12. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně se však zabývala pouze příjmovou stránkou, nikoli pravidelnými výdaji žalované a navíc nepředložila soudu žádné konkrétní důkazy (pracovní smlouvu, doklady o výši životních nákladů včetně nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalované a na tuto zákonnou povinnost zcela rezignovala. Nesplnila tedy své zákonné povinnosti a řádně neposuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a citované judikatury. Z toho důvodu je uzavřená smlouva od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

13. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení § 451 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkon jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním s právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Žalovaná od žalobkyně načerpala 42 211,41 Kč (jistina pohledávky), kterou do dnešního dne nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 451 a následujících občanského zákoníku. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 211,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 211,41 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 392,94 Kč od [datum] do [datum]. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění vyhlášky č. 180/2013 Sb.

15. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou 42 211,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 49 364 Kč (jistina ve výši 42 211,71 Kč + úroky ve výši 1 392,94 Kč + úroky ve výši 5 760 Kč), která představuje 75 % z uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 16 252,50 (smluvní úroky ve výši 3 056,50 Kč + 13 196 Kč), tedy z 25 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 50 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 689 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 500 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a předžalobní upomínka), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 1 800 Kč, ve výši 378 Kč. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně k tomuto soudu podala opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech například pod spisovými značkami 8C 425/2021, 14C 10/2022, 6C 39/2022, 12C 49/2022 a další. Celkem náklady řízení žalobkyně činí částku 3 867 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 50 %, čemuž odpovídá částka 1 933,50 Kč.