14 C 33/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 102 315 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 984 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 80 305 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 289 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty v částce 2 026 Kč a úroku ve výši 100,48 % p.a. z částky 29 333,59 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 100 289 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 289 Kč od datum do zaplacení, částky 2 26 Kč, úroku ve výši 100,48 % ročně z částky 29 333,59 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 868 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 36měsíčních splátkách ve výši 2 659 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpen 2017 spolu s úrokem ve výši 162,46 % ročně. Schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované apod.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích příjmení, NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalované bylo ze strany žalobkyně vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek číslo. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatila žalovaná dne datum částku ve výši 2 659 Kč, dne datum částku ve výši 2 659 Kč, dne datum částku ve výši 2 659 Kč, dne datum částku ve výši 158,27 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne 9. 2. 202 částku ve výši 55,44 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč a dne datum částku ve výši 1 125,16 Kč, celkem tedy částku ve výši 10 016,59 Kč. Před zesplatněním celého úvěru, v důsledku prodlení žalované, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty, dle bodu 6.1 smlouvy, v celkové výši 8 982 Kč. Dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo na zaplacení smluvní pokuty u splátek číslo (18 x 499 Kč). V důsledku prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 6 600 Kč. Dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů u splátek číslo (33 x 200 Kč). Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 84 707,41 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná žalobkyni dluží tyto částky: částku ve výši 84 707,41 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 333,59 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 55 373,82 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 8 962 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 6 600 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 84 707,41 Kč počínaje dnem datum do zaplacení, která činí 2 026 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 333,59 Kč ode dne datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 868 Kč, v nominální úrokové sazbě 100,48 % ročně.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

4. K jednání, nařízenému na datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že na podané žalobě trvá a navrhuje, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, když má za to, že žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí finančních prostředků žalované, současně prokázala, že se zabývala před uzavřením smlouvy schopnostmi a možnostmi žalované poskytnutý úvěr splácet. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná neplnila úvěrovou smlouvu, když neplatila splátky úvěru řádně a včas, a proto byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý nesplacený zůstatek úvěru a požadovat po žalované smluvně dohodnuté sankce.

5. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum Smlouva o úvěru číslo na základě které žalobkyně poukázala na účet žalované dne datum částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve 36měsíčních splátkách po 2 659 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpen 2017 Celkem měla zaplatit částku 95 724 Kč, tzn. jistinu, úroky a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 162,46 % ročně, RPSN 162,46 % ročně. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn těchto smluvních pokut může činit maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalované, jejichž výše činí u každé splátky, u které se ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení (z úvěrové smlouvy). Dne datum požádala žalovaná o odklad měsíční splátky v měsíci listopad 2017 z důvodu pozdější výplaty příspěvků. Žádosti žalované bylo vyhověno, po dobu odkladu splátek od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalované bylo provedení odkladu splátek písemně oznámeno. Žalovaná do zesplatnění uhradila žalobkyni částku ve výši 10 016,59 Kč (dne datum částku ve výši 2 659 Kč, dne datum částku ve výši 2 659 Kč, dne datum částku ve výši 2 659 Kč, dne datum částku ve výši 158,27 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč, dne 9. 2. 202 částku ve výši 55,44 Kč, dne datum částku ve výši 242,96 Kč a dne datum částku ve výši 1 125,16 Kč), další částku neuhradila ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne datum. Žalobkyně jí dne datum zaslala oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala jí k okamžité úhradě částky 100 289 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 29 333,59 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 982 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 55 373,82 Kč a nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 6 600 Kč. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala a žalobkyně požaduje po žalované rovněž zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 84 707,41 Kč počínaje dnem datum do zaplacení, která činí 2 026 Kč a úrok ve výši 100,48 % ročně za poskytnutí úvěru z původní jistiny úvěru ve výši 29 333,59 Kč ode dne datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 868 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

13. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

14. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

15. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., na základě dokladů a informací získaných od žalované a z lustrací v registrech dlužníků, ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně vycházela z listin předložených žalovanou, kterými prokazovala své příjmy. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum soud zjistil, že žalovaná pobírala přídavek na nezl. syna jméno příjmení, narozeného datum ve výši 500 Kč měsíčně. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne datum soud zjistil, že žalovaná pobírala příspěvek na bydlení ve výši 5 749 Kč měsíčně. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná pobírala příspěvek na živobytí ve výši 1 870 Kč měsíčně a z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne datum soud zjistil, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně. Z poštovních ústřižků ze dne datum a dne datum soud zjistil, že žalované byly vyplaceny dávky v celkové výši 11 919 Kč měsíčně. Z těchto dokladů je patrno, že žalovaná v době, kdy žádala o úvěr nebyla zaměstnána, byla na rodičovské dovolené, její měsíční příjem činil cca 12 000 Kč a tato její finanční situace jí neumožňovala splácet předmětný úvěr, přesto jí byl úvěr poskytnut. Dále úvěrující vůbec nezkoumala skutečné výdaje žalované, neboť vycházela pouze z údajů, které žalovaná sama uvedla v kartě„ Hodnocení klienta“ (náklady na bydlení včetně inkasa 2 000 Kč, životní minimum 3 410 Kč a výdaje domácnosti 2 000 Kč). Je zjevné, že částka 2 000 Kč za bydlení včetně inkasa je zcela nereálná, rovněž při nákladech na výživu nelze vycházet z životního minima (cca 130 Kč denně), když žalovaná pečovala o nezl. syna jméno a z nákladů na domácnost ve výši 2 000 Kč, neboť rozhodující jsou skutečné náklady. Z úřední činnosti soudu (z rejstříku ISAS) je známo, že žalovaná má dluhy, které nesplácí a proti žalované jsou vedeny exekuce pod sp. zn. 57EXE 73/2023, 56EXE 60/2023, 57EXE 610/2022, 57EXE 1255/2019. Všechna tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

16. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalované tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku 30 000 Kč a na tento dluh dosud uhradila částku 10 016 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku 19 984 Kč (30 000 Kč – 10 016 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Žalovaná v řízení zůstala nečinná, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jejím příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

17. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 19 984 Kč soud žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.