14 C 33/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 102 315 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 984 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 80 305 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 289 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty v částce 2 026 Kč a úroku ve výši 100,48 % p.a. z částky 29 333,59 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 100 289 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 289 Kč od [datum] do zaplacení, částky 2 26 Kč, úroku ve výši 100,48 % ročně z částky 29 333,59 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 868 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 36měsíčních splátkách ve výši 2 659 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpen 2017 spolu s úrokem ve výši 162,46 % ročně. Schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované apod.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení], NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalované bylo ze strany žalobkyně vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek [číslo]. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatila žalovaná dne [datum] částku ve výši 2 659 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 659 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 659 Kč, dne [datum] částku ve výši 158,27 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne 9. 2. 202 částku ve výši 55,44 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč a dne [datum] částku ve výši 1 125,16 Kč, celkem tedy částku ve výši 10 016,59 Kč. Před zesplatněním celého úvěru, v důsledku prodlení žalované, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty, dle bodu 6.1 smlouvy, v celkové výši 8 982 Kč. Dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo na zaplacení smluvní pokuty u splátek [číslo] (18 x 499 Kč). V důsledku prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 6 600 Kč. Dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů u splátek [číslo] (33 x 200 Kč). Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 84 707,41 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná žalobkyni dluží tyto částky: částku ve výši 84 707,41 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 333,59 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 55 373,82 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 8 962 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 6 600 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 84 707,41 Kč počínaje dnem [datum] do zaplacení, která činí 2 026 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 333,59 Kč ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 868 Kč, v nominální úrokové sazbě 100,48 % ročně.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

4. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že na podané žalobě trvá a navrhuje, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, když má za to, že žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí finančních prostředků žalované, současně prokázala, že se zabývala před uzavřením smlouvy schopnostmi a možnostmi žalované poskytnutý úvěr splácet. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná neplnila úvěrovou smlouvu, když neplatila splátky úvěru řádně a včas, a proto byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý nesplacený zůstatek úvěru a požadovat po žalované smluvně dohodnuté sankce.

5. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] Smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poukázala na účet žalované dne [datum] částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve 36měsíčních splátkách po 2 659 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpen 2017 Celkem měla zaplatit částku 95 724 Kč, tzn. jistinu, úroky a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 162,46 % ročně, RPSN 162,46 % ročně. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn těchto smluvních pokut může činit maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalované, jejichž výše činí u každé splátky, u které se ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení (z úvěrové smlouvy). Dne [datum] požádala žalovaná o odklad měsíční splátky v měsíci listopad 2017 z důvodu pozdější výplaty příspěvků. Žádosti žalované bylo vyhověno, po dobu odkladu splátek od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalované bylo provedení odkladu splátek písemně oznámeno. Žalovaná do zesplatnění uhradila žalobkyni částku ve výši 10 016,59 Kč (dne [datum] částku ve výši 2 659 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 659 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 659 Kč, dne [datum] částku ve výši 158,27 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč, dne 9. 2. 202 částku ve výši 55,44 Kč, dne [datum] částku ve výši 242,96 Kč a dne [datum] částku ve výši 1 125,16 Kč), další částku neuhradila ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně jí dne [datum] zaslala oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala jí k okamžité úhradě částky 100 289 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 29 333,59 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 982 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 55 373,82 Kč a nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 6 600 Kč. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala a žalobkyně požaduje po žalované rovněž zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 84 707,41 Kč počínaje dnem [datum] do zaplacení, která činí 2 026 Kč a úrok ve výši 100,48 % ročně za poskytnutí úvěru z původní jistiny úvěru ve výši 29 333,59 Kč ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 868 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

13. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

14. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

15. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., na základě dokladů a informací získaných od žalované a z lustrací v registrech dlužníků, ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně vycházela z listin předložených žalovanou, kterými prokazovala své příjmy. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná pobírala přídavek na nezl. syna [jméno] [příjmení], narozeného [datum] ve výši 500 Kč měsíčně. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná pobírala příspěvek na bydlení ve výši 5 749 Kč měsíčně. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná pobírala příspěvek na živobytí ve výši 1 870 Kč měsíčně a z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně. Z poštovních ústřižků ze dne [datum] a dne [datum] soud zjistil, že žalované byly vyplaceny dávky v celkové výši 11 919 Kč měsíčně. Z těchto dokladů je patrno, že žalovaná v době, kdy žádala o úvěr nebyla zaměstnána, byla na rodičovské dovolené, její měsíční příjem činil cca 12 000 Kč a tato její finanční situace jí neumožňovala splácet předmětný úvěr, přesto jí byl úvěr poskytnut. Dále úvěrující vůbec nezkoumala skutečné výdaje žalované, neboť vycházela pouze z údajů, které žalovaná sama uvedla v kartě„ Hodnocení klienta“ (náklady na bydlení včetně inkasa 2 000 Kč, životní minimum 3 410 Kč a výdaje domácnosti 2 000 Kč). Je zjevné, že částka 2 000 Kč za bydlení včetně inkasa je zcela nereálná, rovněž při nákladech na výživu nelze vycházet z životního minima (cca 130 Kč denně), když žalovaná pečovala o nezl. syna [jméno] a z nákladů na domácnost ve výši 2 000 Kč, neboť rozhodující jsou skutečné náklady. Z úřední činnosti soudu (z rejstříku ISAS) je známo, že žalovaná má dluhy, které nesplácí a proti žalované jsou vedeny exekuce pod sp. zn. 57EXE 73/2023, 56EXE 60/2023, 57EXE 610/2022, 57EXE 1255/2019. Všechna tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

16. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalované tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku 30 000 Kč a na tento dluh dosud uhradila částku 10 016 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku 19 984 Kč (30 000 Kč – 10 016 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Žalovaná v řízení zůstala nečinná, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jejím příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

17. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 19 984 Kč soud žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.