14 C 33/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 81 575,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení- částky , částka- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka- kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- částky , částka- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka- kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši , částka, s úrokovou sazbou 15 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, s účinností ke dni , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na pohledávku uhradil od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek celkem částku , částka, . Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku , částka, . Součástí částky , částka, je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od 11 8. 2022 do , datum, ), kapitalizovaného úroku ve výši , částka, (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ), zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

3. Dále žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši , částka, s úrokovou sazbou 15 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, s účinností ke dni , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na pohledávku uhradil od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek celkem částku , částka, . Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku , částka, . Součástí částky , částka, je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ), kapitalizovaného úroku ve výši , částka, (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ), zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

4. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzovala předchůdkyně žalobkyně dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

5. V podání, ze dne , datum, , žalobkyně uvedla, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr probíhá na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné nahlédnutím do databází nebo do jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne , datum, a ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedené v části „Ověřené dokumenty”. Majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy (01/2012) a z výpisů z bankovního účtu (9, 10, 11/2021). Zároveň byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem , částka, , žije ve vlastním bytě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadovaným zápůjčkám dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tyto zápůjčky je dostatečná.

6. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný čestně prohlásil, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedl v zákaznické kartě a že tento údaj je k datu podpisu této karty pravdivý. Současně prohlásil, že nezamlčel žádný údaj podstatný v souvislosti s žádostí o zápůjčku.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, , tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne , datum, ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit částku , částka, , z čehož částka , částka, měla představovat souhrnný poplatek (zahrnující úrok , částka, , za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, ) a částka , částka, doplňkové pojištění. Žalovaný měl plnit společnosti , právnická osoba, v 24 měsíčních splátkách po , částka, , poslední splátka činila , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku , částka, v hotovosti (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný do tzv. karty zákazníka písemně prohlásil, že pracuje na hlavní pracovní úvazek jako operátor u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem , částka, . Dále uvedl, že další příjmy domácnosti činí ve výši , částka, a běžné výdaje představují částku , částka, bez bližšího určení (ze Zákaznické karty ze dne , datum, ). Žalovaný uhradil na pohledávku předchůdkyně žalobkyně pouze částku , částka, .

9. Dále vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, se dne , datum, ve smlouvě o půjčce zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit částku , částka, , z čehož částka , částka, měla představovat souhrnný poplatek (zahrnující úrok , částka, , poplatek za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, ) a částka , částka, doplňkové pojištění. Žalovaný měl plnit společnosti , právnická osoba, v 24 měsíčních splátkách po , částka, , poslední splátka činila , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku , částka, v hotovosti (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný do tzv. karty zákazníka písemně prohlásil, že pracuje na hlavní pracovní úvazek jako operátor u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem , částka, . Další příjmy domácnosti činily , částka, a běžné výdaje představují částku , částka, bez bližšího určení (ze Zákaznické karty ze dne , datum, ). Žalovaný uhradil na pohledávku předchůdkyně žalobkyně pouze částku , částka, .

10. Výše uvedené pohledávky byly na žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení ze dne , datum, ). Žalovanému byla následně dne , datum, odeslána předžalobní výzva k zaplacení pohledávky ve výši , částka, nejpozději do , datum, (z předžalobní upomínky ze dne , datum, . a podacího lístku).

11. Na základě předložených důkazů soud učinil následující skutkový závěr: žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel dne , datum, v hotovosti, na základě písemné dohody, označené jako smlouva o půjčce peněžní prostředky ve výši , částka, , které se zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši , částka, v 24 měsíčních splátkách po , částka, . Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku ve výši , částka, . Dále žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně, dne , datum, v hotovosti, na základě písemné dohody, označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši , částka, , které se zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši , částka, v 24 měsíčních splátkách po , částka, . Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku ve výši , částka, .

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne , datum, a dne , datum, uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 OZ, která jsou podle svého obsahu smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

22. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

23. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala majetkovou situaci žalovaného, ovšem k tomuto tvrzení nepředložila dostatečné důkazy. Předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z informací, které žalovaný uvedl v kartách zákazníka, nedoložila ovšem žádné doklady o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, když uvedla, že tyto k dispozici nemá. Rovněž nebyly zkoumány reálné životní náklady na bydlení a ostatní potřeby žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně nepřihlédla k dalším závazkům žalovaného (proti žalovanému byla vedena exekuce , spisová značka, ) a rovněž ke skutečnosti, že žalovaný měl v době poskytnutí zápůjček tři vyživovací povinnosti k nezletilým synům, a to , adresa, , narozenému , datum, , , jméno FO, , narozenému , datum, a , jméno FO, , narozenému , datum, (zjištěno ze spisů 11P a Nc 352/2011 a 9 P a Nc 83/2014). U dalšího uvedeného příjmu domácnosti ve výši , částka, není zřejmé z čeho tento příjem plyne. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila a vyhodnotila schopnost žalovaného splácet zápůjčky ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnuté zápůjčky splatit, když tyto mu byly poskytnuty v rozmezí dvou měsíců a výše splátek z těchto zápůjček po dobu dvou let činily cca , částka, .

24. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětné smlouvy neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovanou judikaturu, včetně rozhodnutí Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

25. U smlouvy č. , hodnota, soud vypočetl výše bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku , částka, . Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

26. U smlouvy č. , hodnota, soud vypočetl výše bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku , částka, . Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

27. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzené částky , částka, a , částka, se zákonným úrokem z prodlení, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedených smluv co do základu a výše nedůvodné, neboť smlouvy jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci a zohlednění zamítnutého příslušenství byl úspěch žalobkyně ve sporu méně než poloviční, žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.