14 C 35/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 18 005 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 18 005 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému částku 5 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 120 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na nákladech řízení částku 7 480 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 005 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 005 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet částku 15 200 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které žalovaný zadal své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a e mailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce a potvrdil, že se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a se zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného, a to pomocí skenu dokladu totožnosti se svou fotografií a ověřovací korunové bezhotovostní platby. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky [příjmení], který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem 2 805 Kč do [datum], nicméně je s plněním své povinnosti v prodlení. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil 8 009 Kč. Z této částky žalobkyně umořila svůj nárok na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaevidovány v zákaznické kartě žalovaného.

1. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a vzájemným návrhem se domáhal vydání bezdůvodného obohacení v částce 5 120 Kč. Uvedl, že uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které mu žalobkyně na jeho bankovní účet převedla částku ve výši 14 000 Kč. Termín splatnosti byl stanoven na [datum]. Žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni celkem částku 16 625 Kč. Dne [datum] požádal žalovaný o navýšení úvěru o částku 1 200 Kč. Žádost byla schválena a splatná částka činila 18 005 Kč s termínem splatnosti dne [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku 4 940 Kč za prodloužení splatnosti o 30 dnů, nová splatnost byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku 4 940 Kč za prodloužení splatnosti o 30 dnů, nová splatnost byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku 4 940 Kč za prodloužení splatnosti o 30 dnů, nová splatnost byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 600 Kč, dne [datum] částku 900 Kč v rámci mimosoudního vymáhání. Z toho plyne, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku celkem 15 200 Kč a zaplatil částku 20 320 Kč. Rozdíl ve výši 5 120 Kč považuje žalovaný za bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, když uvedená Smlouva o zápůjčce je neplatná. K tvrzení o neplatnosti smlouvy žalovaný uvedl, že tuto uzavíral ve finanční tísni a z lehkomyslnosti, jelikož se dostal do dluhové pasti a prostředky ze zápůjčky použil na úhradu svých dalších závazků. Dohodnutá RPSN ve výši 2899% převyšuje úrokovou míru, v době uzavření smlouvy obvyklou (7,92 %), a to 366 krát. Při uzavírání smlouvy žalobkyně řádně a kvalifikovaně neprověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne [datum], aby ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně (ve dvou vyhotoveních) doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.

3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně reagovala na výzvu soudu, když uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Jelikož je předpoklad posouzení smlouvy jako absolutně neplatné, požaduje, aby byl žalovaný zavázán vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, kterého se mu dostalo na základě neplatné smlouvy.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se žalobkyně dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku 14 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal zápůjčku navýšenou o poplatek 2 625 Kč řádně a včas splatit nejpozději do [datum] Smlouva obsahuje v čl. 1 údaj RPSN 2899 % a v čl. 2 sazebník poplatků, přičemž písemná (listinná) upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla žalovaným podepsána dne [datum] pomocí [příjmení] kódu [číslo].

5. Z potvrzení [právnická osoba] o platbě soud zjistil, že dne [datum] byla odeslána platba ve výši 14 000 Kč na účet č. [bankovní účet], tedy účet označený ve smlouvě jako účet žalovaného.

6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že zápůjčka byla navýšena o částku 1 200 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poplatek za navýšení v částce 180 Kč, kdy celkový poplatek tak činí 2 805 Kč. [příjmení] splatná žalovaným činila 18 005 Kč s termínem splatnosti dne [datum].

7. Z potvrzení [právnická osoba] o platbě soud zjistil, že dne 16. 9 2021 byla odeslána platba ve výši 1 200 Kč na účet č. [bankovní účet], tedy účet označený ve smlouvě jako účet žalovaného.

8. Z potvrzení [právnická osoba] o platbách soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku 4 940 Kč za prodloužení splatnosti o 30 dnů, nová splatnost byla stanovena na [datum], dne [datum] žalovaný uhradil žalobkyni částku 4 940 Kč za prodloužení splatnosti o 30 dnů, nová splatnost byla stanovena na [datum], dne [datum] žalovaný uhradil žalobkyni částku 4 940 Kč za prodloužení splatnosti o 30 dnů, nová splatnost byla stanovena na [datum], dne [datum] žalovaný uhradil žalobkyni částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 600 Kč a dne [datum] částku 900 Kč v rámci mimosoudního vymáhání. Z toho plyne, že žalovaný celkem zaplatil žalobkyni částku 20 320 Kč.

9. Z upomínek ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně činila kroky k mimosoudnímu vymáhání pohledávky.

10. Z výzvy ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla odeslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný byl vyzván, aby uhradil částku 17 933 Kč do tří dnů.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 200 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek 2 805 Kč vrátit nejpozději do [datum]. [příjmení] 14 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného dne [datum]. [příjmení] 1 200 Kč byla zaslána na účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný byl v prodlení s úhradou zápůjčky. Celková výše dluhu ke dni podání žaloby činí 18 005 Kč a představuje dlužnou částku jistiny a poplatku. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván ve lhůtě 3 dní předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti s prodlužováním splatnosti zápůjčky a v rámci mimosoudního vymáhání celkem částku 20 320 Kč. <i>12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>14. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>17. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>18. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>19. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> 20. Shoda uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokazující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 22. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. Rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK).

23. K písemné výzvě soudu žalobkyně doplnila, že ke splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a pokud to povede k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, nechť soud rozhodne tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tedy bezdůvodné obohacení. Do okamžiku rozhodnutí ve věci žalobkyně žádná konkrétní tvrzení nedoplnila a neučinila žádné důkazní návrhy ve vztahu ke splnění povinnosti zkoumání úvěruschopnosti, a to ačkoliv má poskytovatel úvěru podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Za dané situace soud žalobkyni nepoučoval ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, neboť žalobkyně vyjádřila vůli nic dalšího nedoplňovat při vědomí toho, že smlouva bude soudem pravděpodobně vyhodnocena jako neplatná. Nelze než uzavřít, že žalobkyně nezkoumala poměry žalovaného a to, zda žalovaný bude schopen předmětný dluh splácet, v důsledku čehož je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor u stanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o zápůjčce, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

24. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 15 200 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 20 320 Kč. Žádného bezdůvodného obohacení se tak žalovanému nedostalo, proto žaloba byla zamítnuta. Žalovaný se pak vzájemným návrhem domáhal po žalobkyni vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částku přijatou ve výši 15 200 Kč a částkou uhrazenou ve výši 20 320 Kč, tedy v částce 5 120 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce soud žalobnímu požadavku žalovaného vyhověl a uložil žalobkyni povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 5 120 Kč žalovanému. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování a bránění práva žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ze vzájemného návrhu v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 005 Kč, sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci samé, účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t.