14 C 41/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 65 834,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 18 634,16 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 938,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 6 757 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 986,85 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % p.a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 563,05 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % p.a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 284,26 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % p.a., s úrokem ve výši 30 % p.a. z částky 3 986,85 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 14 % p.a. z částky 25 563,05 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 8,3 % p.a. z částky 36 284,26 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 986,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 442,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 631,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 986,85 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 3 986,85 Kč od [datum] do zaplacení, částky 25 563,05 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 205,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 306,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 563,05 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 14 % ročně z částky 25 563,05 Kč od [datum] do zaplacení, částky 36 284,26 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 291,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 819,19 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 284,26 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 36 284,26 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 4 430 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 1 598 Kč s úrokovou sazbou 30 % ročně a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 2 832 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit formou 45 týdenních splátek po 232 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradil dne [datum]. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 3 986,85 Kč a dlužný poplatek 2 643,15 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno 105,02 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 3 986,85 Kč úrokem ve výši 30 % ročně. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 3 905,02 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky částku 9 735,19 Kč. Součástí částky 9 735,19 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně vůči žalovanému nepožaduje. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil žádnou částku, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 986,85 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 631,26 Kč (úrok ve výši 30 % ročně za dobu od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 3 986,85 Kč) a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 442,21 Kč (úrok ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 3 986,85 Kč).

3. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 19 403 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 4 569 Kč s úrokovou sazbou 14 % ročně, odměnu za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 442 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 4 392 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit formou 24měsíčních splátek po 2 059 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradil dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 25 563,05 Kč a dlužný poplatek 15 339,95 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno 643,59 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 25 563,05 Kč úrokem ve výši 14 %, a to od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 9 143,59 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky částku 56 556,58 Kč. Součástí částky 56 556,58 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně vůči žalovanému nepožaduje. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil žádnou částku, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 563,05 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 306,36 Kč (úrok ve výši 14 % ročně za dobu od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 25 563,05 Kč) a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 205,04 Kč (úrok ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 25 563,05 Kč).

4. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 20 141 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 5 325 Kč s úrokovou sazbou 8,30 % ročně, odměnu za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 780 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 2 940 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit formou 24měsíčních splátek po 3 340 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradil dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 36 284,26 Kč a dlužný poplatek 8 856,74 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno 751,39 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 36 284,26 Kč úrokem ve výši 8,30 %, a to od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 35 751,39 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky částku 75 523,86 Kč. Součástí částky 75 523,86 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně vůči žalovanému nepožaduje. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil žádnou částku, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 36 284,26 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 819,19 Kč (úrok ve výši 8,30 % ročně za dobu od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 36 284,26 Kč) a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 291,03 Kč (úrok ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 36 284,26 Kč).

5. Usnesením č. j. 14 C 41/2023-13 ze dne 12. 4. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzené úvěry [číslo] [číslo] [číslo] včetně příslušenství.

6. K tomu žalobkyně, v doplnění žaloby ze dne [datum], uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne [datum], [datum], [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty ze dne [datum] a [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z DPP. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník v lisovně, ve [právnická osoba] s. r. o., jeho měsíční příjem činí 17 911 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník v lisovně, ve [právnická osoba] s. r. o., jeho měsíční příjem činí 10 912 Kč, resp. 12 961 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Zákaznické kartě. Žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Z nich vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným (jako zákazníkem) byly postupně uzavřeny tři smlouvy o zápůjčce.

9. Dne [datum] byla uzavřena smlouva, na základě níž společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 10 430 Kč, z čehož částka 4 430 Kč měla představovat souhrnný poplatek (zahrnující úrok ve výši 1 598 Kč a poplatek za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 2 832 Kč). Žalovaný měl plnit v 45 týdenních splátkách po 232 Kč, poslední splátka činila 222 Kč. První splátka byla splatná do 7- mi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy; poslední splátka byla stanovena na [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku 6 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Úroková sazba činila 56 % a byla pevná pro celou dobu trvání smlouvy. RPSN činila 299,38 % (ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo]). Žalobkyně předložila k této smlouvě tzv. zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o. jako dělník v lisovně s příjmem 17 435 Kč, ostatní příjmy žalovaného činí 476 Kč, celkem tedy 17 911 Kč. Měsíčný výdaje žalovaného představují interní plátky ve výši 5 399 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 330 Kč. K ověření měl žalovaný předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky za měsíce srpen a září 2019, dohodu o pracovní činnosti a občanský průkaz. Žalovaný uhradil pouze částku 3 905,02 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; z žaloby vyplývá, že žalovaný dluží na jistině částku 3 986,85 Kč [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o zápůjčce č. [datum] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 9 745,20 Kč (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku).

10. Dne [datum] byla uzavřena smlouva, na základě níž společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 49 403 Kč, z čehož částka 19 403 Kč měla představovat souhrnný poplatek (zahrnující úrok ve výši 4 569 Kč, poplatek za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 442 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 4 392 Kč). Žalovaný měl plnit v 24 měsíčních splátkách po 2 059 Kč, na bankovní účet č. [bankovní účet], poslední splátka činila 2 046 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že převzal částku 30 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Úroková sazba činila 14 % a byla pevná pro celou dobu trvání smlouvy. RPSN činila 68,56 % (ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo]). Žalobkyně předložila k této smlouvě tzv. zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o. jako dělník v lisovně s příjmem 12 961 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 9 000 Kč. K ověření měl žalovaný předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky za měsíce březen a duben 2019 a občanský průkaz. Žalovaný uhradil pouze částku 9 143,59 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; z žaloby vyplývá, že žalovaný dluží na jistině částku 25 563,05. [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 56 618,35 Kč (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku).

11. Dne [datum] byla uzavřena smlouva, na základě níž společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 80 141 Kč, z čehož částka 20 141 Kč měla představovat souhrnný poplatek (zahrnující úrok ve výši 5 325 Kč, poplatek za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 780 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 2 940 Kč a pojištění ve výši 3 096 Kč). Žalovaný měl plnit v 24 měsíčních splátkách po 3 340 Kč, na bankovní účet č. [bankovní účet], poslední splátka činila 3 321 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že převzal částku 60 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Úroková sazba činila 14 % a byla pevná pro celou dobu trvání smlouvy. RPSN činila 28,41 % (ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo]). Žalobkyně předložila k této smlouvě tzv. zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o. jako dělník v lisovně s příjmem 10 912 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 9 000 Kč. K ověření měl žalovaný předložit pracovní smlouvu, detailní přehled Úřadu práce ze dne [datum] a občanský průkaz. Žalovaný uhradil pouze částku 35 751,39 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; z žaloby vyplývá, že žalovaný dluží na jistině částku 36 284,26 Kč [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 75 927,05 Kč (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku).

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 10 430 Kč v týdenních splátkách po 232 Kč, ovšem uhradil pouze částku 3 986,85 Kč. Dále dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 49 403 Kč v měsíčních splátkách po 2 059 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 9 143,59 Kč. Dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 80 141 Kč v měsíčních splátkách po 3 340 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 35 751,39 Kč. Všechny tři pohledávky za žalovaným byly postoupeny písemnou smlouvou ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

13. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne [datum], [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, které jsou podle svého obsahu smlouvamio spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

22. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

23. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k těmto svým tvrzením nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a zejména výdajích žalovaného (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z údajů, které žalovaný uvedl v kartách zákazníka, které nijak neprověřovala. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. Z uvedených důvodů posoudil předmětné smlouvy jako neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu.

25. Žalovanému tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnuté jistiny zápůjček v době přiměřené jeho možnostem. U smlouvy u zápůjčky [číslo] žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 6 000 Kč a na tento dluh dosud uhradil částku 3 905,02 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnuté zápůjčky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit činí 2 094,98 Kč (6 000 Kč – 3 905,02 Kč). U smlouvy u zápůjčky [číslo] žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 30 000 Kč a na tento dluh dosud uhradil částku 9 143,56 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnuté zápůjčky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit činí 20 856,41 Kč (30 000 Kč – 9 143,56 Kč). U smlouvy u zápůjčky [číslo] žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 60 000 Kč a na tento dluh dosud uhradil částku 9 143,56 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnuté zápůjčky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit činí 34 248,61 Kč (60 000 Kč – 35 751,39 Kč). Soud tedy žalobě vyhověl ohledně nevrácených jistin zápůjček ve výši 47 200 Kč (2 094,98 Kč + 20 856,41 Kč + 24 248,61 Kč). Žalovaný v řízení zůstal nečinný, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

26. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 47 200 Kč soud žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci je úspěch účastníků přibližně poloviční, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.