14 C 44/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou , datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobce v žalobě a v jejím doplnění ze dne , datum, tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen úvěrová smlouva), na základě které umožnil žalovanému čerpat bezúčelový úvěr i opakovaně až do výše , částka, bezhotovostně na bankovní účet. Žalovaný vyčerpal částku , částka, . Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Rozpis plateb byl žalované dostupný na účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn emailem. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy o úvěru a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a úvěr byl ke dni , datum, zesplatněn. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky dne , datum, uhradil celkem částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k postoupení pohledávky na žalobce s účinností ke dni , datum, . Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši , částka, , úrok ve výši , částka, za dobu do zesplatnění, poplatek ve výši , částka, , úrok ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, . Žalobce dále požaduje úroky ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, (jistina ve výši , částka, + poplatek ve výši , částka, ) od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k plnění výzvou ze dne , datum, . Žalovaný na výzvu nereagoval.

2. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

3. V podání ze dne , datum, žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databázích a externích registrů, když ověřil závazky žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Právní předchůdce žalobce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu. Byly rovněž vyhodnoceny transakce na účtu.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Soud vzal z předložených listin za prokázané následující skutečnosti:

6. Žalovaný požádal na internetové stránce právního předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČO , IČO, , Anonymizováno, o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Po zřízení online účtu , Anonymizováno, právní předchůdce žalobce žádost akceptoval. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru na částku , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, . Doba trvání spotřebitelského úvěru byla uzavřená na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Právní předchůdce žalobce byl povinen sdělit žalovanému každý kalendářní měsíc rozpis plateb. Zápůjční úroková sazba byla 54 %, RPSN 70,81 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku , částka, . Součástí smlouvy o úvěru se staly Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. V případě opožděných plateb se žalovaný zavázal hradit náklady ve výši , částka, za každou zaslanou upomínku (ze Smlouvy č. , hodnota, a Standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaný převodem na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, čerpal dne , datum, úvěr ve výši , částka, , dne , datum, úvěr ve výši , částka, , dne , datum, úvěr ve výši , částka, (z Potvrzení o provedení transakcí). Žalovaný uhradil na úvěr ve splátkách celkem částku , částka, (z Přehledu plateb). Právní předchůdce žalobce upomenul žalovaného k úhradě částky , částka, (z Upomínky ze dne , datum, ), kde byl žalovaný zároveň upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Právní předchůdce žalobce dne , datum, postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně Seznamu pohledávek). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, do , datum, dopisem odeslaným dne , datum, (z Předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího lístku).

7. Soud shrnuje skutkový závěr takto:

8. Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel převodem na účet celkem platby ve výši , částka, , a to na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky a úvěr byl ke dni , datum, zesplatněn. Na úvěr žalovaný uhradil celkem částku , částka, . Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovaného a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.

9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

10. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

19. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , III. ÚS 4129/18).

20. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

21. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

23. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.

24. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel ze sociálních a demografických dat a dále z vyhodnocení transakcí na běžném účtu. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti je toto nedostatečné, neboli z těchto údajů právní předchůdce žalobce neměl a nemohl mít ucelené informace o skutečné příjmové a výdajové stránce žalovaného. Žalobce tak měl zaměřit svou pozornost na skutečné příjmy a výdaje žalovaného, minimálně ověřit např. co představuje příjem žalovaného a dále skutečné měsíční náklady žalovaného (např. z nájemní smlouvy, dokladů o platbách energií, atd). Soud má za to, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly zjištěny objektivně. Žalobce měl rovněž předvídat, jestli žalovaný skutečně bude schopen úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), což však z hlediska zjištěných údajů nebylo možné.

25. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., který žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, a žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem částku , částka, . Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil o , částka, (33 100,85 – , částka, = , částka, ). Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalšího poplatku ve výši , částka, , úroků a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Co se týče úroků z prodlení, v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené svým možnostem. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru zatěžuje spotřebitele, tj. žalovanou (srovnej rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ). Žalovaný v řízení byl pasivní, netvrdil a neprokazoval, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, proto má soud za to, že žalovaný byl schopen plnit po výzvě žalobkyně ze dne , datum, . Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do , datum, . Žalobkyně prokázala odeslání tohoto přípisu dne , datum, . Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne , datum, nastala splatnost dlužné částky a od následujícího dne, tj. od , datum, , je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyni tak od tohoto dne náleží i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení je úspěch i neúspěch účastníků přibližně poloviční, z tohoto důvodu soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.