14 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 400 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 900 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 650 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 650 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně jako věřitelka, uzavřela s žalovaným jako dlužníkem, prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, a to tím způsobem, že žalovaný se nejprve zaregistroval na stránkách žalobkyně, kde zadal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, současně uvedl číslo svého bankovního účtu, zaplatil registrační poplatek ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet žalobkyně, jako účel platby uvedl„ potvrzuji smlouvu N164 1DE2“, čímž souhlasil s obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě registrace žalovaného byla dne [datum] uzavřena s žalovaným rámcová smlouva o úvěru. Dne [datum] žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného z výpisu z účtu žalovaného, ověřením u zaměstnavatele, lustrací v nebankovním registru, insolvenčním a exekučním rejstříku. Dle výpisu z účtu žalovaného v měsíci říjnu 2019 činil celkový příjem žalovaného částku ve výši 21 034 Kč, v měsíci listopadu 2019 byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 31 034 Kč a v měsíci lednu byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 32 055 Kč. Žalobkyně žádost žalovaného dne [datum] přijala. Okamžikem přijetí této žádosti žalovaného žalobkyní byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně na základě žádosti žalovaného, poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč. Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni úvěr, včetně sjednaných úroků ve výši 150 Kč, celkem částku 1 650 Kč, do [datum]. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru, byla smlouvou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení žalovaného se splacením úvěru, přičemž celková výše smluvní pokuty je omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru, která v případě úvěru ve výši 1 500 Kč činí částku 750 Kč a dále možnost žalobkyně učinit před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, přičemž náklady za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby budou činit 700 Kč a neuhradí-li klient svůj dluh v plné výši do 14. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, budou náklady mimosoudního vymáhání za dalších 14 dní prodlení činit 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a dne [datum] se dostal do prodlení. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvy nereagoval, dne [datum] žalobkyně přistoupila k pokusu o mimosoudní vymožení úvěru [právnická osoba] a. s., ovšem bezvýsledně. Následně žalobkyně žalovaného vyzývala před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval a dlužnou částku do dnešního dne neuhradil. Dlužná částka se sestává z jistiny ve výši 1 500 Kč, z úroků ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 750 Kč a z nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky [právnická osoba] a. s. ve výši 1200 Kč (700 Kč + 500 Kč).

3. Usnesením č. j. 14 C 49/2023-9 ze dne 12. 4. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr, včetně příslušenství splácet. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že bylo-li zažádáno o on-line půjčku (prostřednictvím k tomu určené sekce Portálu [webová adresa] žádost o poskytnutí) ve výši 1 500 Kč z IP adresy [adresa], ve výsledku posouzení úvěruschopnosti byla žádost žalovanému zamítnuta a žalovanému bylo nabídnuto požádat o částku 1 000 Kč. Úvěr [číslo] ve výši 1 500 Kč byl sjednán prostřednictvím komunikace na dálku přes k tomu určené sekce Portálu z IP adresy. Peníze ve výši 1 500 Kč byly vyplaceny na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], ze kterého dne [datum] žalovaný, za účelem registrace a za účelem ověření svého bankovního účtu, uhradil registrační poplatek ve výši 1 Kč, na účet žalobkyně, s variabilním symbolem [číslo], čímž souhlasil s obchodními podmínkami žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo elektronicky, přihlášením do svého profilu. Na základě podané žádosti byl klient vyzván k doložení dokumentace pro posouzení úvěruschopnosti, kontaktován telefonicky za účelem ověření informace a po vyhodnocení byla klientovi nabídnuta určitá částka úvěru, o kterou mohl po novém přihlášení a potvrzením požádat. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr, včetně sjednaných úroků ve výši 150 Kč, tj. celkem částku 1 650 Kč, do [datum]. Současně žalovaný čestným prohlášením mimo jiné potvrdil, že má dostatečné příjmy a jeho finanční situace mu dovoluje přibrat finanční závazek představující sjednaný úvěr. Žalobkyně pro účely ověření schopnosti žalovaného splácet závazky ověřovala bonitu zkoumáním výpisu z účtu žalovaného, ověřením během telefonického hovoru, vyhledáváním v nebankovním registru, v insolvenčním a exekučním rejstříku. Z výpisu z účtu žalovaného za říjen 2019 byl zjištěn příjem žalovaného 2 079 Kč + 27 455 Kč + 1 500 Kč, za měsíc listopad 2019 byl zjištěn příjem žalovaného 2 079 Kč + 27 455 Kč + 1 500 Kč a za měsíc leden 2020 byl zjištěn příjem žalovaného 32 055 Kč. Průměrný příjem žalovaného tedy činil 31 374 Kč. Dle interních pravidel maximální výše poskytnutého úvěru je definována výpočtem, který vypadá následovně: 31 374 Kč (průměrný příjem žalovaného) – 3 410 Kč (životní minimum pro žalovaného) – 3410 Kč (životní minimum pro přítelkyni žalovaného) – 1 970 Kč (životní minimum pro dítě žalovaného) – 7 500 Kč (sdělené nájemné) = 15 354 Kč. Žalovaný byl lustrován v nebankovním registru, kdy měl negativních záznamů celkem 6 (žalovaný měl historicky celkem 6 záznamů o zpoždění se splátkou úvěru), pozitivních záznamů celkem 3 (žalovaný měl celkem 3 záznamy o řádném splácení), v insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam a dále byl žalovaný ověřen v Centrální evidenci exekucí a do data lustrace neměl žádný záznam.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli, distančním způsobem, tedy prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) částku 1 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit do [datum] celkem částku 1 650 Kč, přičemž částka 150 Kč představuje poplatek za poskytnutí úvěru. Částku 1 500 Kč poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Dále se klient zavázal nahradit veškeré účelně vynaložené náklady na soudní i mimosoudní vymáhání pohledávky plynoucí ze smlouvy. Náklady za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby činily 700 Kč a v případě, že klient neuhradí svůj dluh v plné výši ani do 14. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, činily náklady mimosoudního vymáhání po 14. dni až do ukončení mimosoudního vymáhání částku 500 Kč. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil. Dlužná částka se sestává z jistiny ve výši 1 500 Kč, z poplatku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 750 Kč a z nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky [právnická osoba] a. s. ve výši 1200 Kč (700 Kč + 500 Kč). Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím emailové komunikace a následně byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu písemnou předžalobní výzvou ze dne [datum], avšak žalovaný dle tvrzení žalobkyně žalovaný ničeho nezaplatil.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

13. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

14. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

15. V projednávané věci žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že prověřovala bonitu žalovaného lustrací v nebankovním registru. Z tohoto soud zjistil, že žalovaný měl celkem 6 záznamů o zpoždění se splátkou úvěru. Z Čestného prohlášení ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho současné měsíční finanční závazky činí 10 000 Kč. Dále žalobkyně odkázala na výpisy z účtů žalovaného za období říjen 2019, listopad 2019 a leden 2020, ze kterých zjistila průměrný příjem žalovaného ve výši 31 374 Kč, s tím že od této částky odečetla životní minimum žalovaného ve výši 3 410 Kč, životní minimum přítelkyně žalovaného ve výši 3 410 Kč, životní minimum pro dítě žalovaného ve výši 1 970 Kč a normativní náklady na bydlení žalovaného ve výši 7 500 Kč. Žalobkyně však nedoložila, vyjma výpisů z účtů žalovaného, žádné doklady o skutečných výdajích žalovaného (např. nájemní smlouvu, doklady o výši SIPO apod.), z nichž by si ověřila reálnou finanční situaci žalovaného. Z úřední činnosti soudu (ze systému ISAS) je známo, že na žalovaného byla před poskytnutím předmětného úvěru nařízena exekuce, vedená pod sp. zn. 56 EXE 426/2019, na částku 335 000 Kč s příslušenstvím. V podání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že žalovanému byla žádost o půjčku ve výši 1 500 Kč zamítnuta, což svědčí o tom, že jeho finanční situace nebyla uspokojivá, v nebankovním registru měl celkem 6 záznamů o zpoždění se splátkou úvěru, v čestném prohlášení žalovaný uvedl, že má závazky ve výši 10 000 Kč, přesto žalobkyně žalovanému úvěr poskytla. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

16. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalovanému tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 1 500 Kč a tuto do dnešního dne nevrátil. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru činí 1 500 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Žalovaný v řízení zůstal nečinný, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

17. Ohledně dalších nároků, nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru, soud žalobu zamítl, včetně požadovaného poplatku, smluvní pokuty, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu ovšem žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.