14 C 49/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka. Žalobkyně tvrdila, že dne datum byla uzavřena mezi ní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru, a to na účet žalovaného. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy). Úroky úvěru měly být žalovaným žalobci hrazeny v měsíčních splátkách po částka vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne datum. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku dne datum, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne datum, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika písemných upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne datum. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyně přistoupila dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dne datum byl žalovaný v rámci předžalobní výzvy vyzván k úhradě žalované částky.

2. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobkyně v podání ze dne datum doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalovaného. Uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala kopii občanského průkazu, výpis z bankovního účtu na jméno spotřebitele za poslední 3 kalendářní měsíce a daňové přiznání za rok 2023, jakožto potvrzení o příjmu. Žalobkyně dále posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě výpisu z insolvenčního rejstříku (pro zjištění, zda proti spotřebiteli není nebo v minulosti nebylo vedeno insolvenční řízení), výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z registru SOLUS – bez negativního záznamu a databáze odcizených dokladů – bez záznamu. Finanční situaci žalovaného zhodnotila žalobkyně následujícím způsobem: průměrný příjem za poslední tři měsíce činil částka, náklady na bydlení částka, pravidelné finanční závazky částka měsíčně, splátka poskytovaného úvěru částka, sázky ve výši částka měsíčně a finanční zůstatek žalovaného činil částka. Žalovaný měl v době sjednání úvěru jednorázové finanční závazky u věřitelů právnická osoba ve výši částka, Expres Credit ve výši částka a právnická osoba ve výši částka. Žalobkyně měla k dispozici daňové přiznání za rok 2023 a výpis z běžného účtu žalovaného za období od datum do datum. Žalovaný zaplatil na úvěr 4 splátky po částka dle úvěrové smlouvy ve dnech datum, datum, datum a datum. Tyto splátky byly žalobkyní započteny na úhradu úroků z úvěru.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. V daném případě při posuzování žaloby, po stránce skutkové i právní, na základě listinných důkazů, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku č. hodnota. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka a to tak, že částka částka byla vyplacena na účet spotřebitele č. č. účtu do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců se zápůjční úrokovou sazbou 15 % ročně. RPSN činila 435,03 % p.a. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách žalobkyni vrátit, a to spolu s úrokem a poplatky za sjednané služby. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši částka k 15. dni kalendářního měsíce tak, že celková částka spotřebitelského úvěru byla splatná ke dni datum. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky i po poskytnutí dodatečné lhůty 30 dnů bylo zpoplatněno zaslání 1. upomínky částkou částka. Pro případ neuhrazení bylo ujednáno, že bude zaslána i 2. upomínka zpoplatněná rovněž částkou částka (ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota). Žalobkyně vyplatila dne datum částku částka na účet žalovaného č. č. účtu (z Detailu pohybu-Bezhotovostní platba). Žalovaný zaplatil žalobci 4 splátky po částka dle smlouvy ve dnech datum, datum, datum a datum. Tyto splátky byly žalobcem započteny na úhradu úroků z úvěru (z tabulky umoření). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky ve výši částka splatné dne datum. Žalobkyně vyzvala podáním ze dne datum žalovaného k úhradě dlužné splátky, když se jednalo o 1. upomínku zpoplatněnou částkou částka. Žalovaný byl tak vyzván k úhradě dlužné splátky ve výši částka a poplatku za 1. upomínku ve výši částka a dále upozorněn na možnost vystavení i 2. upomínky (z Upomínky č. hodnota ze dne datum a z Emailu ze dne datum). Jelikož žalovaný dlužnou splátku neuhradil, vyzvala žalobkyně žalovaného znovu k úhradě dlužné splátky v rámci 2. upomínky zpoplatněné částkou částka. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě splátky ve výši částka a dále poplatků za zaslání dvou upomínek ve výši částka (z Upomínky č. hodnota ze dne datum a z emailu ze dne datum). Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes uvedené upomínky řádně neuhradil pravidelnou měsíční splátku úvěru splatnou datum, došlo podle článku V. odst. 5.5 smlouvy o úvěru k zesplatnění jistiny úvěru a zůstatek úvěru byl vyčíslen na částku částka a náklady na upomínkování na částku částka. Žalovaný byl vyzván, aby dluh uhradil nejpozději do datum (z Předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne datum).

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 15 % měsíčně, tedy celkem částku částka, splatit v měsíčních splátkách částka. Žalovaný podepsal smlouvu pomocí verifikační platby a SMS kódu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku částka na účet č. č. účtu. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku částka, která byla žalobkyní započtena na úhradu úroků. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne datum, odeslaným téhož dne, ve kterém žalovaného vyzvala k úhradě dluhu nejpozději do datum. Žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že prováděla lustrace žalovaného v některých dostupných registrech a měla k dispozici daňové přiznání za rok 2023 a výpisy z účtu za tři měsíce před poskytnutím úvěru.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 občanského zákoníku jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb.

17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK)

19. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-755/22, právnická osoba. proti právnická osoba.: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

20. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit jeho úvěruschopnost s odbornou péčí, a že žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě výpisu z účtu žalovaného, provedla lustraci v CFT, insolvenčním rejstříku, registru platebních informací, databázi odcizených dokladů apod. Žalobkyně vycházela ze skóringu spotřebitele. Žalobkyně tvrdí, že nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného ověřila, že příjmy žalovaného z podnikání činí v průměru částka. Pokud jde však o výdaje žalovaného, pak žalobkyně počítala s pravidelnými výdaji na bydlení ve výši částka měsíčně, což jednoznačně nemůže odpovídat reálnému stavu a nevyplývá ani z výpisů z účtu žalovaného. Oproti tomu z těchto vyplývá rizikové finanční chování žalovaného spočívající v pravidelném sázení a čerpání spotřebitelských úvěrů. Žalobkyní nebyla vzata v úvahu skladba výdajů žalovaného, když z výpisu z účtů není zjevné, kolik v rozhodné době platil za bydlení a zda měl nějakou vyživovací povinnost atd. Zjištěné výdaje žalovaného nebyly kryty příjmy žalovaného a jiné příjmy žalovaný nedeklaroval.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr. Za situace, kdy žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně měla pečlivěji vyhodnotit majetkovou situaci žalovaného a měla žádat doložení jeho výdajů.

22. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších službách a plněních (§ 576 o. z.).

23. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka a žalovaný dosud žalobkyni uhradil na splátkách v souhrnu částka. Žalovaný v řízení na svou obranu neuváděl ničeho. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy částka.

24. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky částka ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od datum do zaplacení. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná pouze z 39 % a žalovaný, kterému však žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, měl úspěch v 61 %. Poměr úspěch – neúspěch tak činí 22 % ve prospěch žalovaného. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.