14 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 52 172,58 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 130,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 130,58 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 042 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 042 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 256,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 365,20 Kč, s úrokem ve výši 16,9 % p.a. z částky 48 130,58 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky 48 130,58 Kč od [datum] do [datum].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 394 Kč, k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 172,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 256,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 365,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 52 172,58 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 48 130,58 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], (dále jen„ banka“) a žalovaný uzavřeli dne Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit do výše 50 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecného obchodní podmínky a [právnická osoba]. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 2 500 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Úrok činil 16,90 % ročně. Žalovaný se dále zavázal hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně, případně další poplatky dle ceníku. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto banka žalovaného vyzvala k úhradě splátek po splatnosti, nejpozději do [datum], jinak se stane celý úvěr splatným. Žalovaný však ve stanovené lhůtě dluh po splatnosti neuhradil, proto jej banka ke dni [datum] zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován. Pohledávka za žalovaným, vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně jejího příslušenství, byla ze strany banky postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k [datum], celkem 59 794,46 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 48 130,58 Kč, poplatků ve výši 4 042 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 256,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 365,20 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 52 172,58 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 48 130,58 Kč od [datum] zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky, ale tuto žalobkyni do dnešního dne neuhradil.

3. Usnesením č. j. 14C 50/2023-9 ze dne 21. 4. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná a dále aby uvedla, kdy byla uzavřena Smlouvu o revolvingovém úvěru, kolik činil úvěrový limit, kolik činily pravidelné měsíční splátky, u jistiny ve výši 48 130,58 Kč aby uvedla, jakým způsobem byla vypočtena, u poplatků ve výši 4 042 Kč, za jaké úkony jsou požadovány a z čeho vyplývá jejich výše, za jaké období (od kdy do kdy), jakou sazbou a z jaké částky byl kapitalizován úrok z prodlení ve výši 2 256,68 Kč a úrok z úvěru ve výši 5 365 Kč a jakou celkovou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr čerpal a jakou částku zaplatil (bez poplatků a přirostlých úroků).

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, ve výši 5 000 Kč. Dne [datum] uzavřela banka s žalovaným [příjmení] ke smlouvě o revolvingovém úvěru, na základě kterého banka zvýšila žalovanému limit, na částku 50 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaný se dle čl. 3, bodu 3. 1 smlouvy zavázal splácet poskytnutý úvěr a úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč, vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Dle čl. 2, bodu 2. 1 Dodatku se v souvislosti s navýšením úvěrového limitu navýšila i výše pravidelné měsíční splátky na částku 2 500 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku ve výši 131 658 Kč a uhradil částku ve výši 83 527,42 Kč. Žalovanému byly naúčtovány poplatky ve výši 4 916 Kč, skládající se z poplatku za pojištění vyčerpané částky ve výši 474 Kč, ve výši 499 Kč, ve výši 3 x 481 Kč, poplatku za využití účtu Peníze na klik ve výši 2 x 50 Kč, nákladů spojených s prodlením ve výši 2 x 300 Kč a ve výši 2 x 900 Kč. Žalovaný uhradil poplatky ve výši 874 Kč, dlužná výše poplatků k dnešnímu dni činí 4 042 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 256,68 Kč je složen z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni zesplatnění, tj. [datum], ve výši 88,84 Kč a ze zákonného úroku z prodlení počítaného z dlužné jistiny ve výši 48 130,58 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 167,84 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 5 365,30 Kč je složen z obchodního úroku ve výši 16,90 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny úvěru (ponížené o úhrady) za období ode dne následujícího po prvním čerpání úvěru, tj. [datum] do data zesplatnění, tj. [datum] a ode dne následujícího po zesplatnění, tj. [datum] do data postoupení, tj. [datum].

5. Dále žalobkyně uvedla, že banka jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost, ve smyslu § 86, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl ve své žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výše jeho příjmu, dospěla banka k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že na podané žalobě trvá.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Úroková sazba činila 16,90 % ročně, RPSN činila 20,38 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úroky z úvěru v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč, vždy v 10. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém byla tato smlouva uzavřena. Dne [datum] uzavřela [právnická osoba] s žalovaným [příjmení] ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] ve které došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč. S účinností od kalendářního měsíce, následujícího po uzavření tohoto dodatku, došlo ke změně výše pravidelné měsíční splátky, sjednané ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, která nově činí 2 500 Kč měsíčně. RPSN činila 18,35 %, kdy v ní byl zahrnut úrok z úvěru a cena za využití účtu Peníze na klik – čerpání úvěru ve výši 50 Kč. Úvěr byl poskytnut na období 1 roku, počínaje datem prvního čerpání a konečná splátka vyrovná zůstatek jistiny, úroků z úvěru a případných dalších cen. Celková splatná částka, tu. Součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru při splnění výše uvedených předpokladů činila 54 608 Kč (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], z Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky smlouvy a [právnická osoba]. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do nepovoleného debetu, banka dne [datum] vypověděla smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 55 356 Kč (z rozhodnutí o zesplatnění ze dne [datum]). [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Ke dni vyhlášení rozsudku činil dluh žalovaného na jistině částku 48 130,80 Kč a na poplatcích za vedení kreditní karty částku 4 042 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 2 256,68 Kč a kapitalizovaném úroku částku 5 365,20 (z podkladů pro soudní řízení).

8. Z listiny„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil tyto údaje: Žalovaný v žádosti uvedl příjem 21 000 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedeného u banky. Dle výpisu z účtu žalovaného je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. [příjmení] ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného. V žádosti žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 4 500 Kč. [příjmení] stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 8 960 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. [příjmení] dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti revolvingový úvěr mimo [právnická osoba] s limitem 30 000 Kč a splátkou 1 500 Kč a osobní úvěry mimo [právnická osoba] se splátkami 1 149 Kč a 5 133 Kč. [příjmení] splátkové zatížení tedy činilo 8 782 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmu žalovaného zbylo 10 560 Kč k pokrytí životních nákladů klienta.

9. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný vyčerpal částku ve výši 131 658 Kč a uhradil částku ve výši 83 527,42 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni uhradil.

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 14. 5. [číslo] Smlouvu o revolvingovém úvěru a dne [datum] Dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

19. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

20. Zejména nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

22. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

23. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, které jsou patrné z výpisu z účtu žalovaného, ovšem vůbec nezkoumala výdaje žalovaného a nepředložila žádné důkazy o jeho skutečných výdajích (nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž by posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl životní výdaje v nulové výši, což je naprosto nereálné. Rovněž výši splátek úvěrů žalovaný uvedl ve výši 0 Kč, ačkoli banka zjistila, že měsíčně splácí na stávající úvěry 7 782 Kč. Uvedení nepravdivých a nereálných výdajů žalovaným mělo vést banku k náležitému a pečlivému zkoumání celkové finanční situace žalovaného, což se však nestalo. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující banka splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

25. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 131 658 Kč, kterou žalovaný celkově vyčerpal, odečetl částku, kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 83 527,42 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku jistiny v celkové výši 48 130,58 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 48 130,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 130,58 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě), zaslaná prostřednictvím poštovních služeb, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému doručena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

27. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 48 130,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 394 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 609 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 172,58 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (1 úkon právní služby – písemné podání ve věci samé ze dne [datum] nebyl žalobkyni přiznán, neboť žaloba měla být podána bezchybně tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částku 180,95 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 44 ujetých km v částce 361,13 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času ve výši ½ v trvání 2 × 30 minut tj. v částce 100 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 360,95 Kč ve výši 3 015,80 Kč 100 % nákladů řízení tak představuje částku 19 985,74 Kč, z toho 42 % představuje částku 8 394 Kč.