14 C 52/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 284 797,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 106 347,49 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 106 347,49 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 178 450,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 276,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 080,70 Kč, s úrokem ve výši 12,90 % ročně z částky 280 232,66 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 284 797,66 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení z částky 178 450,17 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 284 797,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 276,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 080,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 284 797,66 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 280 232,66 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček, na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 372 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších závazků a část úvěru byla poskytnuta neúčelově, převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet úvěr a sjednané úroky ve výši 12,9 % ročně z čerpané a nesplacené jistiny formou 120 - ti anuitních měsíčních splátek po 5 532,44 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Splátky úvěru včetně úroků a sjednaných poplatků byla žalovaná povinna splácet bezhotovostně z běžného účtu. Žalovaná byla v čl. II. odst.

10. Smlouvy upozorněna na konkrétní skutečnosti, které bude banka považovat za porušení smluvních ujednání, jejichž důsledkem může být odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, banka využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni [datum] zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalované okamžité splacení veškerých jejích závazků vyplývajících ze smlouvy a dále též zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 314 067,15 Kč byla žalovaná povinna uhradit neprodleně. Pohledávka za žalovanou spolu s příslušenstvím byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 280 232,66 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 565 Kč, kapitalizovaných úroků z) úvěru ve výši 16 080,70 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 10 276,79 Kč a dále úroků z úvěru ve výši 12,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 280 232,66 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné částky ve výši 284 797,66 Kč (jistina ve výši 280 232,66 Kč + poplatky a smluvní pokuta ve výši 4 565 Kč) od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dne [datum] žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

2. Usnesením č. j. 14 C 52/2023 – 9 ze dne 21. 4. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále, aby sdělila, jaká celková částka byla žalovanou vyčerpána a jaká zaplacena. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získala při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměny. [příjmení] kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databázi MVČR a další. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména na výši jejího příjmu dospěla banka k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovanou Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček, na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 372 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších závazků a část úvěru byla poskytnuta neúčelově, převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet úvěr a sjednané úroky ve výši 12,9 % ročně z čerpané a nesplacené jistiny formou 120 - ti anuitních měsíčních splátek po 5 532,44 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy RPSN činila 12,81 % Celkem se zavázala splatit částku 663 784,42 Kč. Splátky úvěru včetně úroků a sjednaných poplatků byla žalovaná povinna splácet bezhotovostně z běžného účtu. Žalovaná byla v čl. II. odst.

10. Smlouvy upozorněna na konkrétní skutečnosti, které bude banka považovat za porušení smluvních ujednání, jejichž důsledkem může být odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru (ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum], z výpisu z úvěrového účtu). Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, banka využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni [datum] zesplatnila (z platební historie smlouvy, z oznámení o zesplatnění ze dne [datum], z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum]). Po zesplatnění žalovaná neuhradila žádnou částku. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalované okamžité splacení veškerých jejích závazků vyplývajících ze smlouvy a dále též zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 314 067,15 Kč byla žalovaná povinna uhradit neprodleně. Pohledávka za žalovanou spolu s příslušenstvím byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (z oznámení o postoupení ze dne [datum], z podacího lístku ze dne [datum]). Žalovaná tak čerpala částku úvěru ve výši 372 000 Kč a uhradila pouze částku 265 652,51 Kč. Uhrazená částka byla ve výši 91 767,34 Kč započtena na úhradu jistiny, ve výši 147 915,71 Kč započtena na úhradu úroku, ve výši 25 623,64 Kč na úhradu poplatků a ve výši 345,82 Kč na úhradu úroků z prodlení (z platební historie smlouvy). Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 280 232,66 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 565 Kč, kapitalizovaných úroků z) úvěru ve výši 16 080,70 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 10 276,79 Kč a dále úroků z úvěru ve výši 12,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 280 232,66 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné částky ve výši 284 797,66 Kč (jistina ve výši 280 232,66 Kč + poplatky a smluvní pokuta ve výši 4 565 Kč) od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dne [datum] žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

5. Z listin – z Žádosti o úvěr Konsolidace půjček, z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a z Potvrzení o výši příjmu, soud zjistil tyto údaje: Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána jako dělnice u společnosti [právnická osoba] v [obec] s průměrným měsíčním příjmem ve výši 19 464 Kč, který však ničím nedoložila. Pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do [datum]. Dále žalovaná sdělila, že je svobodná, bydlí ve vlastním rodinném domě/bytě, kdy podíl na nákladech za bydlení činí 97,32%, a výše jejích dosavadních externích splátek, které mají být konsolidovány, činí 2 750 Kč. <i>6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C - [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

17. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalované, které žalovaná sama deklarovala ve výši 19 464 Kč a banka tuto skutečnost ověřila z běžného účtu žalované, ovšem vůbec nezkoumala výdaje žalované a nepředložila žádné důkazy o jejích skutečných výdajích (doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž by posoudila úvěruschopnost žalované. Navíc žalovaná sama uvedla, že pracovní poměr má uzavřen pouze na dobu určitou do [datum] (cca měsíc od uzavření úvěrové smlouvy). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující banka splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 372 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila tedy částku 265 652,51 Kč. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku v celkové výši 106 347,49 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 106 347,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 106 347,49 Kč od [datum] zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o počátek prodlení žalované, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě), zaslaná prostřednictvím poštovních služeb, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, ve které žalobkyně uvedla, že dlužná částka má být žalovanou uhrazena nejpozději do [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 106 347,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z 29 %, a žalovaná měla úspěch ze 71 %. Poměr úspěch – neúspěch tak činí 42 % ve prospěch žalované, které však žádné prokazatelné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.