14 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 95 980,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 863,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 78 863,58 Kč za období od [datum] do [datum] v částce 7 745,45 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78 863,58 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 17 116,89 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 552,12 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 603,06 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 21,10 % ročně z částky 95 080,47 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 116,89 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 099 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 980,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 552,12 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 348,51 Kč od [datum] do [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 21,10 % ročně z částky 95 080,47 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 080,47 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru Expres půjčka [číslo] v níže se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 164,42 Kč, a to počínaje dnem [datum], přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 21,10 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků. [příjmení] svůj závazek splnila a dne [datum] úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když nesplácel úvěr řádně a včas. Z toho důvodu banka využila svého práva a v souladu se svými Produktovými podmínkami, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr, dopisem ze dne [datum] za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami současně. Žalovaný dosud svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nezaplatil, k dnešnímu dni dluží žalobkyni jistinu ve výši 95 080,47 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 7 552,12 Kč, smluvní poplatky ve výši 900 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 11 348,51 Kč. Žalovaný dluh nesplatil ani poté, kdy ho žalobkyně vyzvala v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 občanského soudního řádu k zaplacení dlužné částky.

3. Usnesením č. j. 14C 53/2022-9 ze dne 19. 4. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, jakou celkovou částku žalovaný čerpal, jakou částku ke dni rozhodnutí uhradil a aby uvedla, za jaké úkony jsou požadovány poplatky ve výši 900 Kč a z čeho vyplývá jejich výše a za jaké období, z jaké částky a jakou sazbou byl kapitalizován smluvní úrok ve výši 7 552,13 Kč a úrok z prodlení ve výši 11 348,51 Kč.

4. V doplnění žaloby, ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v Žádosti klienta o Expres půjčku ze dne [datum], když klient žádal o úvěr v celkové výši 190 000 Kč. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti [právnická osoba], s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální – v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient doložil v potvrzení o výši příjmu, v tomto případě byl zohledněn příjem ve výši 26 000 Kč měsíčně. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti neměl klient v době podání žádosti žádné závazky. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 8 870 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, banka žádosti klienta částečně vyhověla a schválila Expres půjčku ve výši 100 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 164,42 Kč. Na základě výše uvedeného žalobkyně má za to, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před samotným poskytnutím úvěru postupovala s řádnou péčí, zcela v souladu s tehdy platným a účinným zněním zákona, a tak tuto povinnost bezezbytku splnila.

5. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, na který žalovaný uhradil ve splátkách celkem 21 136,42 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 552,13 Kč byl vypočten z jistiny za období od [datum] do [datum]. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11 348,51 Kč byl vypočten z jistiny za období od [datum] do [datum]. Poplatky ve výši 900 Kč se skládají z částky 300 Kč (poplatek za zesplatnění naúčtován dne [datum]) a z částky 600 Kč (poplatek za upomínku naúčtován dne [datum]).

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

7. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru Expres půjčka, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 164,42 Kč, poslední splátka při řádném splácení měla činit 1 935,70 Kč. Splátky byly splatné k 15. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Roční úroková sazba činila 21,10 % a RPSN činila 23,23 %. Celková částka, kterou měl klient zaplatit, činila 203 226,76 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum] (z výpisu z úvěrového účtu). Klient měl pohledávku splácet bezhotovostně. V případě prodlení klienta s úhradou pohledávky byla banka oprávněna úročit dlužnou částku úrokem z prodlení až do výše stanovené právním předpisem. Dále byla banka oprávněna požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah s klientem a prohlásit úvěr za ihned splatný (ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svou povinnost a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, banka využila svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila (z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Z„ Žádosti o úvěr“ soud zjistil, že deklarovaný čistý měsíční příjem klienta měl činit 26 000 Kč. Z platební historie je patrno, že žalovaný k dnešnímu dni uhradil částku ve výši 21 136,42 Kč. Ke dni vyhlášení rozsudku žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši 95 080,47 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 7 552,12 Kč od [datum] do [datum] (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních splátkách), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11 348,51 Kč od [datum] do [datum] a smluvní poplatky ve výši 900 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný na tuto výzvu nereagoval.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

20. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Žalobkyně vycházela pouze z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného, který měl činit 26 000 Kč měsíčně a který uvedl do„ Žádosti o úvěr“, k tomu ovšem žalobkyně nedoložila žádné důkazy (např. pracovní smlouvu). Žalobkyně již žádným způsobem nezkoumala měsíční výdaje žalovaného, které žalovaný v žádosti o úvěr ani neuváděl, přičemž jejich výše je rozhodující pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Navíc z úřední činnosti soudu (ze systému ISAS) je známo, že žalovaný má dluhy a exekuce. Vzhledem k uvedenému je zjevné, že žalobkyně neměla k dispozici spolehlivé a především dostatečné a přiměřené informace získané od žalovaného (spotřebitele), a byly evidentně dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Přesto banka žalovanému úvěr poskytla.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 100 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 21 136,42 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku v celkové výši 78 863,58 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 78 863,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78 863,58 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78 863,58 Kč od [datum] do [datum]. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 78 863,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu byla ke dni vyhlášení rozsudku včetně příslušenství částka 137 088 Kč (95 080,47 Kč jistina + 7 552,12 Kč smluvní úrok + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 348,51 Kč + 900 Kč poplatky + 22 207 Kč kapitalizované úroky). Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 91 900 Kč (78 863,58 Kč jistina + 13 034,67 Kč kapitalizované úroky), která představuje 67 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 45 188,10 Kč, tedy z 33 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 34 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 800 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 14 820 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 4 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a předžalobní upomínka), náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 15 720 Kč, ve výši 3 301,20 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 23 821 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 33 %, tedy částku ve výši 8 099 Kč.