14 C 54/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 55 775 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 217,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 20 557,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 826,66 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 55 775 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 35 217,80 kč od [datum] do [datum].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 55 775 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 826,66 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 775 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 55 775 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany ujednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí této smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru ze dne [datum], Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Všeobecné obchodní podmínky banky, Úrokový lístek banky a Sazebník banky. V souladu se smlouvou a Dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 55 000 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých sto osmdesáti dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaná porušila závazky ze smlouvy zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 65 964,12 Kč převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku ve výši 65 964,12 Kč na zvláštní úvěrový účet banka žalované umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaná byla dle ujednání ve smlouvě povinna hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle sazebníku banky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena. [příjmení] proto využila svého práva a dlužnou částku, dopisem ze dne [datum] zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 58 518,62 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalované řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29 % ročně dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobkyně nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila dlužná částka 27 601,66 Kč a skládala se z dlužné jistiny úvěru ve výši 55 775 Kč a z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 826,66 Kč.

3. Usnesením soudu, č. j. 14 C 54/2023-9 ze dne 21. 4. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakým způsobem byla vypočtena jistina ve výši 55 775 Kč, za jaké období (od kdy do kdy), jakou sazbou a z jaké částky byl kapitalizován úrok z prodlení ve výši 1 826,66 Kč a jakou celkovou částku žalovaná čerpala (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku zaplatila.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o revolvingový úvěr FLEXIKREDIT ze dne [datum], kdy žalovaná žádala banku o Flexikredit ve výši 55 000 Kč. Žádost o úvěr banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč. Žalovaná v Žádosti o úvěr uvedla, že celkový čistý příjem domácnosti činí 56 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měla žalovaná v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 715,47 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná měla závazky s celkovou výši měsíčních splátek ve výši 3 834 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalované, banka žádosti žalované vyhověla a schválila žalované úvěrový rámec FLEXIKREDIT k běžnému účtu ve výši 55 000 Kč.

5. Dále žalobkyně upřesnila, že mezi bankou a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu č. [bankovní účet] pro žalovanou. Nedílnou součástí této smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit, Všeobecné obchodní podmínky banky, Základní produktové podmínky banky, se kterými se žalovaná dle prohlášení ve smlouvě seznámila. Mezi bankou a žalovanou byla dále sjednána zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit. V souladu se smlouvou a Dispozic ze dne [datum] byl žalované k běžnému účtu poskytnut úvěrový limit ve výši 55 000 Kč. Výše povoleného limitu a úroková sazba pro čerpání povoleného limitu ve výši 21,99 % ročně byly sjednány v čl.„ Flexikredit“ Dispozic ke smlouvě. Úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek je stanovena v platném Úrokovém lístku. Žalovaná byla povinna udržovat na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého povoleného limitu, tj. 27 500 Kč. Žalovaná své závazky ze smlouvy porušila, když na svém běžném účtu opakovaně přečerpávala povolený limit. Naposledy překročila povolený úvěrový limit dne [datum] o částku 468,64 Kč, a to strhnutím úroku z povoleného debetu ve výši 968,64 Kč. Žalovaná nevyrovnala nepovolený debetní zůstatek, a proto banka dopisem ze dne [datum] vypověděla žalované [příjmení] (tj. zrušila povolený debet na běžném účtu) a vyzvala jí k úhradě nepovoleného debetního zůstatku. Žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradila. Dopisem ze dne [datum] banka žalovanou informovala o zrušení povoleného debetu na běžném účtu a převedení debetního zůstatku z běžného účtu žalované ve výši 65 964,12 Kč na zvláštní úvěrový účet č. [bankovní účet]. Na úvěrový účet byla převedena částka 65 964,12 Kč (49 863,30 Kč čerpaná částka + 5 986,70 Kč úrok – povolený debet + 191,12 Kč úrok – nepovolený debet + 9 923 Kč poplatky), která měla být uhrazena ve 24 měsíčních splátkách po 2 748,50 Kč, vždy k 1. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 49 863,30 Kč a uhradila splátky ve výši 14 645,50 Kč. Úrok ve výši 1 826,66 Kč byl kapitalizován za období od [datum] do [datum] z nesplacené jistiny ve výši 8, 25 % ročně.

6. Žalovaná se k žalobě vyjádřila. Uvedla, že o svém závazku ví, ale že ho nemůže splácet po vysokých splátkách, požádala o splátkový kalendář.

7. K jednání, nařízenému na [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, na podané žalobě setrval a navrhl, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou, byla dne [datum] uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Všeobecné obchodní podmínky banky, Úrokový lístek banky Sazebník banky, se kterými se žalovaná dle prohlášení ve smlouvě seznámila. V souladu se smlouvou a Dispozic ze dne [datum] byl žalované poskytnut k běžnému účtu č. [bankovní účet] úvěrový limit ve výši 55 000 Kč. Úroková sazba činila 21,99 % ročně, úroková sazba ze splatného Flexikreditu činila 24 % ročně, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29 % ročně a RPSN 25,12 %. Žalovaná se zavázala, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, tj. 27 500 Kč měsíčně, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu (ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] a z Dispozic ke Smlouvě ze dne [datum]). Žalovaná porušila závazky ze smlouvy zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva ze smlouvy a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit, debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 65 964,12 Kč převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnila žalované jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena. [příjmení] proto využila svého práva a v souladu se smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne [datum] zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky do [datum] (z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni činila dlužná částka 65 964,12 Kč a skládala se ze součtu veškerých čerpání ve výši 49 863,30 Kč + poplatků ve výši 9 923 Kč + úroků – povolený debet ve výši 5 986,70 Kč + úroků – nepovolený debet ve výši 191,12 Kč). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Oznámení o postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z výzvy k úhradě ze dne [datum], z podacího lístku).

9. Z Žádosti o posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti klienta o revolvingový úvěr Flexikredit ze dne [datum], kdy žalovaná žádala o Flexikredit v celkové výši 55 000 Kč. Žádost žalované byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení žalované banka kontrolovala veškeré dostupné klientské informace, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Žalovaná ve své žádosti deklarovala příjem, který činil 27 000 Kč měsíčně a žalovaná dále uvedla, že celkový měsíční příjem domácnosti činil 56 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měla žalovaná v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 715,47 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti závazky s celkový výší měsíčních splátek 3 834 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalované bylo žádosti žalované vyhověno a revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč byl žalované schválen (z Žádosti o posouzení úvěruschopnosti).

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách a v rámci Dispozic ze dne [datum] byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 52 000 Kč podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

19. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

20. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

21. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

22. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaná měla dle tvrzení žalobkyně průměrný měsíční příjem 27 000 Kč, pravidelné splátky úvěrů činily 7 549,47 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalované si právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, rovněž tvrzený příjem domácnosti ve výši 56 000 Kč si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala, navíc příjem osob, které nejsou účastníky úvěrové smlouvy, nemá žádný vliv na posouzení úvěruschopnosti dlužníka splácet v budoucnu svůj dluh, nejsou-li tyto osoby zavázány vůči věřiteli spolu s dlužníkem. Předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující skutečné výdaje žalované (např. její životní náklady, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splatit.

23. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

24. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně načerpala částku ve výši 49 863,30 Kč a uhradila částku 14 645,50 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku 35 217,80 Kč (49 863,30 Kč – 14 645,50 Kč). Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 217,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 217,80 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní upomínka ze dne [datum] byla žalované odeslána téhož dne, lhůta pro zaplacení dluhu v ní byla stanovena do [datum]. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne [datum] a ode dne následujícího, tj. od [datum] je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

26. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě požádala soud o splátkový kalendář, nicméně své sociální a majetkové nedoložila a neprokázala, proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

27. Ohledně dalších požadovaných nároků (poplatků, úroků a úroků z prodlení) soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 35 217,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, z obsahu spisu ovšem žalované žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.