14 C 62/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 25 862 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 290 Kč od [datum] do zaplacení, částky 3 572,19 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 745,20 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a. z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 60 710 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 890 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 290 Kč od [datum] do zaplacení, částky 3 572,19 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 745,20 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 60 710 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 054 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpen 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno do osobní schránky žalovaného v klientské zóně a na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke hrazení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný nezaplatil žádnou částku. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného o délce více než 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 20 892,74 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně přitom v souladu s bodem 2.2 smlouvy tento úrok uplatňuje v roční nominální úrokové sazbě ve výši 64,59 %. Žalovaný žalobkyni dluží tyto částky: částku ve výši 20 892,74 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 18 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 892,74 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 20 892,74 Kč počínaje dnem [datum] do zaplacení, která činí 3 572,19 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 18 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 60 710 Kč, v nominální úrokové sazbě 64,58 % ročně.

3. Usnesením č. j. 14C 62/2022-47 ze dne 2. 5. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena zejména na základě těchto podkladů: výpisy z databází NRKI, [příjmení] a databáze vedené společností [právnická osoba], úplné výpisy z bankovního účtu (kde jsou uvedeny příjmy i výdaje) a prohlášení žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně využívá také tzv. rozhodovací strom, tedy matematický model pro kategorizaci rizik pro konkrétního žadatele o úvěr. Samotné posuzování úvěruschopnosti je prováděno konkrétním analytikem žalobkyně. [příjmení] zdroje jsou posuzovány opakovaně, a to vždy se zpřesněnými údaji. Z výpisů z účtu za období 02/ 2021, 03/ 2021, 04/ 2021, 05/ 2021 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem žalovaného a výdaje žalovaného, které zahrnují životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Zároveň byly ověřeny další doložené parametry, jako je kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení a byla provedena kontrola identity žalovaného. V tomto směru byla tedy žalobkyně obezřetná a splnila požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně doložila i následující dokumenty: fotografii občanského průkazu (z ní bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalovaného), výpis z Nebankovního registru klientských informací (zde byl proveden skóring žalovaného v registru NRKI), výpis z registru [příjmení] (z něj bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti), výpisy z bankovního účtu za období 02/ 2021, 03/ 2021, 04/ 2021, 05/ 2021 dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a byla ověřena pravidelná mzda od zaměstnavatele. Žalobkyně dále uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdil v rámci dané úvěrové smlouvy.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. K jednání, nařízenému na den [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že na podané žalobě trvá a navrhuje, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne [datum] částku 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 054 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpen 2021 Celkem měl zaplatit částku 50 592 Kč, tzn. jistinu, úroky a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 64,60 % ročně, RPSN 87,60 % ročně. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn těchto smluvních pokut může činit maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalované, jejichž výše činí u každé splátky, u které se ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný neuhradil žádnou splátku ani přes písemné výzvy žalobkyně ze dne [datum] a [datum]. Žalobkyně mu dne [datum] zaslala oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě částky 22 290 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke ni zesplatnění úvěru ve výši 2 892,74 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 20 892,74 Kč počínaje dnem [datum] do zaplacení, která činí 3 572,19 Kč a úrok ve výši 8,5 % ročně za poskytnutí úvěru z původní jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 60 710 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech a prohlášením žalovaného, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, které činily v období před poskytnutím úvěru (únor 2021 až květen 2021) částku cca 17 744 Kč. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného (náklady na bydlení, inkaso, služby …), přičemž jejich výše je rozhodující pro posouzení její schopnosti splácet úvěr. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 18 000 Kč, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ohledně dalších požalovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 18 000 Kč (jistina) + kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 048 Kč, která představuje 65 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 10 106 Kč, tedy z 35 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 30 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 294 Kč, odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1.1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5a) vyhlášky 177/1996 Sb., 1 úkonu právní služby po 2 140 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast u jednání), 1 režijního paušálu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, z cestovného ve výši 496 Kč z [město] [obec] do [obec] a zpět (celkem 58 km), osobním vozem BMW M3, s průměrnou spotřebou 9,5 l [číslo] km benzínu N 98/100 km, při ceně paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. 40,50 Kč/litr a režii 4,70 Kč/km a 21 % DPH z částky 4 136 Kč, ve výši 868,56 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 6 298,56 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 30 %, tedy částku ve výši 1 890 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne [datum], neboť obsahuje doplnění žaloby, které mělo být obsahem již samotné žaloby a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu.