14 C 63/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 956 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 022,82 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce ve výši 695,93 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 27 022,82 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 3 933,18 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 5 349,57 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a. z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 111,28 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 3 933,18 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 789 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky 30 956 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 349,57 Kč, úrokem 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 807,21 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 956 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 123 385,96 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 96 363,14 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 30 956 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), poplatků ve výši 226 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 500 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla vyzvána k úhradě celého dluhu, ničeho však neuhradila. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, v důsledku které přestala hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti.

3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 5. 2022, č. j. 14 C 63/2022-10, byla žalovaná vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v registrech – [příjmení], NRKI, ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Dále si žalobkyně od žalované vyžádala třikrát výpis z účtu, ze kterých vyplývá její příjem za měsíc [číslo] ve výši 13 349 Kč, za měsíc [číslo] ve výši 22 003 Kč a za měsíc [číslo] ve výši 28 785 Kč. Dále žalovaná doložila Oznámení o rodičovském příspěvku, ze kterého vyplývá přiznaná dávka státní sociální podpory ve výši 11 403 Kč. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru výši měsíční splátky žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr.

5. Dále žalobkyně uvedla, že úvěrový rámec byl stanoven na 15 000 Kč přímo ve Smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo]. Možnost navýšení úvěrového rámce je stanovena přímo ve smlouvě a zároveň v ustanovení 9.

2. úvěrových podmínek. K navýšení úvěrového rámce z 15 000 Kč na 30 000 Kč došlo již při aktivaci karty žalovanou, přičemž toto navýšená je možné na základě ustanovení 9.

2. úvěrových podmínek.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas.

7. Z nich vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr. Účastníci se dohodli na bezúčelovém revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 15 000 Kč. K navýšení úvěrového rámce z 15 000 Kč na 30 000 Kč došlo při aktivaci karty žalovanou dle ustanovení 9.

2. úvěrových podmínek.

8. Dále žalobkyně uvedla, že úvěrový rámec byl stanoven na 15 000 Kč přímo ve Smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo]. Možnost navýšení úvěrového rámce je stanovena přímo ve smlouvě a zároveň v ustanovení 9.

2. úvěrových podmínek. K navýšení úvěrového rámce z 15 000 Kč na 30 000 Kč došlo již při aktivaci karty žalovanou, přičemž toto navýšená je možné na základě ustanovení 9.

2. úvěrových podmínek. Výše měsíční splátky činila 4 % z aktuální dlužné částky, roční úroková sazba činila 26,28 % a RPSN 40,60 %. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 123 385,96 Kč a uhradila pouze částku 96 363,14 Kč. V souvislosti s prodlením žalované má žalobkyně nárok na úhradu nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalované s úhradou splátek, byla žalované naúčtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] Úvěrových podmínek, z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z výpisu proplacení). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum] a předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] (z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum], z předžalobní výzvy ze dne [datum], z podacího archu).

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, který byl později navýšen na 30 000 Kč a účastníci se pak dále dohodli na výši měsíční splátky 4 % z aktuální dlužné částky, na úrokové sazbě ve výši 26,28 %, roční procentní sazba nákladů činila 40,60 %. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně za žalovanou tak eviduje pohledávku ve výši 30 956 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatků ve výši 226 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč.

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

21. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

22. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Žalobkyně soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalované revolvingový úvěr splácet a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně vycházela pouze z Úvěrové karty žalované, ve které uvedla, že je na mateřské dovolené, tudíž žalovaná v době uzavření smlouvy neměla stálý příjem a byla odkázána pouze na peněžitou pomoc v mateřství. Z úřední činnosti soudu (ze spisu sp. zn. 34Nc 23/2021) je známo, že žalovaná v době od [číslo] do [číslo] pobírala nemocenské dávky a od [číslo] do [číslo] pobírala peněžitou pomoc v mateřství. Soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že žalovaná uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] a. s. Smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 45 000 Kč a žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru, kdy jí poskytla úvěr ve výši 203 000 Kč (tento úvěr byl žalované poskytnut v době, kdy byla žalovaná na mateřské dovolené a neměla stálý příjem). Žalovaná tyto závazky rovněž nesplácí a tyto jsou po žalované nárokovány v soudních řízeních (12C 228/2022, 16C 197/2022). Výdaje žalované, včetně nákladů na bydlení, nezkoumala vůbec, přičemž jejich výše je rozhodující pro posouzení její schopnosti splácet úvěr. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

23. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

24. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 123 385,96 Kč, kterou žalovaná od žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku 96 363,14 Kč. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku 27 022,82 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 022,82 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce ve výši 695,93 Kč od [datum] di [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 022,82 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou 27 022,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 27 022,82 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 696 Kč a 749 Kč, tedy částky 28 468 Kč, která představuje 74 % z uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 9 866 Kč, tedy z 26 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 48 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 548 Kč, odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1.1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5a) vyhlášky 177/1996 Sb. a 21 % DPH z částky 1 800 Kč, ve výši 378 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 3 726 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 48 %, tedy částku ve výši 1 789 Kč.