14 C 70/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 31 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, se sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, , do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, sestávající z dlužné části jistiny úvěru , částka, a kapitalizovaného úroku ve výši 40 % měsíčně za první měsíc čerpání úvěru ve výši , částka, , dále se žalobkyně domáhala úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od počátku prodlení , datum, do odeslání předžalobní výzvy , datum, , tj. v kapitalizované výši , částka, , a to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , na základě které měla poskytnout žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v souhrnu ve výši , částka, a žalovaný se měl zavázat uvedenou částku navýšenou o úrok 40 % měsíčně vrátit. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Soud učinil z účastníky předložených listin následující skutková zjištění.

5. Žalobkyně se dne , datum, ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o úrok 40 % měsíčně splácet vždy nejpozději k 22. dni v měsíci. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalovaného 2835576103/0800. Pro případ prodlení je podle čl. IV.4.2.c) žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, )

6. Na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne , datum, zaslána částka , částka, , a to pod variabilním symbolem, který je rodným číslem žalovaného (zjištěno z potvrzení , právnická osoba, o platbě)

7. K prokázání své totožnosti žalovaný zaslal žalobkyni kopii svého občanského průkazu a řidičského průkazu. (zjištěno z kopie OP a ŘP)

8. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, má základní vzdělání a pracuje u společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, a jeho měsíční příjmy činí , částka, a má měsíční výdaje , částka, . Uvedl, že není v insolvenci ani exekuci a ani u něj nejsou dány důvody pro podání insolvenčního návrhu (zjištěno ze žádosti o úvěr).

9. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKIU a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, je schopen úvěr splácet a řádně zvážil své možnosti. Úvěruschopnost klienta žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku úvěru, kdy 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu.

10. Dopisem ze dne , datum, informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění celé dlužné částky z titulu úvěru č. , hodnota, z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným a vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, do 3 dnů od doručení výzvy (zjištěno z dopisu ze dne , datum, ).

11. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ve lhůtě 3 dní od doručení předžalobní výzvou odeslanou dne , datum, (zjištěno z výzvy a podacího lístku ze dne , datum, ).

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se dne , datum, ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o úrok 40 % měsíčně splácet vždy nejpozději k 22. dni v měsíci. Na účet žalovaného č. , č. účtu, žalobkyně z titulu úvěru č. , hodnota, poukázala v souhrnu , částka, . Žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, které nijak neověřovala. Žalobkyně netvrdila ani nepředložila žádné důkazy k tomu, že by jí byly ze strany žalovaného poskytnuty jakékoli důkazy o výši jeho příjmů a už vůbec ne o výši jeho výdajů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne , datum, a předžalobní upomínkou odeslanou , datum, .

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

18. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Pro úplnost soud na úvod právního hodnocení věci uvádí, že dříve u Krajského soudu v , adresa, vedené insolvenční řízení pod sp. zn. KSOS , spisová značka, netvoří překážku tohoto řízení, neboť předmětem řízení je nová pohledávka vzniklá až po skončení uvedeného insolvenčního řízení, které bylo skončeno dne , datum, .

22. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“24. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK)

25. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“26. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do příslušných databází a dále vycházela z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, čímž ověřila příjmy žalovaného. Jak uvedeno výše, žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady o výši příjmů a výdajů žalovaného (pracovní smlouvu, výpisy z účtu, údaje o platbách služeb spojených s bydlením atd….). Kopie občanského a řidičského průkazu a případně provedená a nedoložená lustrace žalovaného v registrech nejsou za dané situace dostatečné pro splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Nelze než uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

27. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

28. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný dosud dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení netvrdil, že by cokoliv žalobkyni zaplatil. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit , částka, .

29. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele, ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Žalovaný byl v řízení pasivní a neuváděl žádné skutečnosti ke svým aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům, a tedy ke svým aktuálním možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.

30. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť žalovaný ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům soudu nesdělil a nedoložil ničeho.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky , částka, a neúspěšná co do částky , částka, (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), tedy žalobkyně byla úspěšná z 56 % a neúspěšná ze 44 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 12 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši , částka, a z náhrady DPH v sazbě 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 12 %, tedy po zaokrouhlení částku , částka, . Soud v otázce náhrady nákladů řízení aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť jde o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (, spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ).