14 C 70/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 31 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a částky částka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta, se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala zaplacení částky částka sestávající z dlužné části jistiny úvěru částka a kapitalizovaného úroku ve výši 40 % měsíčně za první měsíc čerpání úvěru ve výši částka, dále se žalobkyně domáhala úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od počátku prodlení datum do odeslání předžalobní výzvy datum, tj. v kapitalizované výši částka, a to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, na základě které měla poskytnout žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v souhrnu ve výši částka a žalovaný se měl zavázat uvedenou částku navýšenou o úrok 40 % měsíčně vrátit. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Soud učinil z účastníky předložených listin následující skutková zjištění.

5. Žalobkyně se dne datum ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o úrok 40 % měsíčně splácet vždy nejpozději k 22. dni v měsíci. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalovaného 2835576103/0800. Pro případ prodlení je podle čl. IV.4.2.c) žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota)

6. Na účet žalovaného č. č. účtu byla dne datum zaslána částka částka, a to pod variabilním symbolem, který je rodným číslem žalovaného (zjištěno z potvrzení právnická osoba o platbě)

7. K prokázání své totožnosti žalovaný zaslal žalobkyni kopii svého občanského průkazu a řidičského průkazu. (zjištěno z kopie OP a ŘP)

8. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, má základní vzdělání a pracuje u společnosti právnická osoba, se sídlem adresa a jeho měsíční příjmy činí částka a má měsíční výdaje částka. Uvedl, že není v insolvenci ani exekuci a ani u něj nejsou dány důvody pro podání insolvenčního návrhu (zjištěno ze žádosti o úvěr).

9. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKIU a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, je schopen úvěr splácet a řádně zvážil své možnosti. Úvěruschopnost klienta žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku úvěru, kdy 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu.

10. Dopisem ze dne datum informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění celé dlužné částky z titulu úvěru č. hodnota z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným a vyzvala žalovaného k úhradě částky částka do 3 dnů od doručení výzvy (zjištěno z dopisu ze dne datum).

11. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ve lhůtě 3 dní od doručení předžalobní výzvou odeslanou dne datum (zjištěno z výzvy a podacího lístku ze dne datum).

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se dne datum ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o úrok 40 % měsíčně splácet vždy nejpozději k 22. dni v měsíci. Na účet žalovaného č. č. účtu žalobkyně z titulu úvěru č. hodnota poukázala v souhrnu částka. Žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, které nijak neověřovala. Žalobkyně netvrdila ani nepředložila žádné důkazy k tomu, že by jí byly ze strany žalovaného poskytnuty jakékoli důkazy o výši jeho příjmů a už vůbec ne o výši jeho výdajů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne datum a předžalobní upomínkou odeslanou datum.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

18. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Pro úplnost soud na úvod právního hodnocení věci uvádí, že dříve u Krajského soudu v adresa vedené insolvenční řízení pod sp. zn. KSOS spisová značka netvoří překážku tohoto řízení, neboť předmětem řízení je nová pohledávka vzniklá až po skončení uvedeného insolvenčního řízení, které bylo skončeno dne datum.

22. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 24. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK)

25. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-755/22, právnická osoba. proti právnická osoba.: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ 26. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do příslušných databází a dále vycházela z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, čímž ověřila příjmy žalovaného. Jak uvedeno výše, žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady o výši příjmů a výdajů žalovaného (pracovní smlouvu, výpisy z účtu, údaje o platbách služeb spojených s bydlením atd….). Kopie občanského a řidičského průkazu a případně provedená a nedoložená lustrace žalovaného v registrech nejsou za dané situace dostatečné pro splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Nelze než uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

27. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

28. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný dosud dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení netvrdil, že by cokoliv žalobkyni zaplatil. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit částka.

29. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele, ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Žalovaný byl v řízení pasivní a neuváděl žádné skutečnosti ke svým aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům, a tedy ke svým aktuálním možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.

30. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť žalovaný ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům soudu nesdělil a nedoložil ničeho.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka a neúspěšná co do částky částka (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), tedy žalobkyně byla úspěšná z 56 % a neúspěšná ze 44 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 12 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši částka podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů po částka za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši částka a z náhrady DPH v sazbě 21 % z částky částka ve výši částka. Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku částka a z této částky soud přiznal žalobkyni 12 %, tedy po zaokrouhlení částku částka. Soud v otázce náhrady nákladů řízení aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť jde o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.