14 C 74/2025

Plný text

Okresní soud v Jméno žalovaného B rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A pro 14 769,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, na nákladech řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, , mezi žalobkyní a společností Multitude Bank p. l. c. (dříve Ferratum Bank p. l. c.) jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Dne , datum, uzavřel původní věřitel s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, . Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději , datum, . Celková dlužná částka, po zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného, činí , částka, . Žalovaný žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku ve výši , částka, neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný na předmětný úvěr čerpal (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku k dnešnímu dni zaplatil., právnická osoba, tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne , datum, uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž dal žalovaný uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi dosažitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku. Těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí , částka, . Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal dne , datum, částku ve výši , částka, a původnímu věřiteli uhradil částku ve výši , částka, . Po postoupení pohledávky, dne , datum, , žalovaný uhradil částku , částka, , která byla zohledněna ve výši předmětu řízení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den , datum, omluvil a souhlasil, aby toto proběhlo v jeho nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Multitude Bank p. l. c. (dříve Ferratum Bank p. l. c.) a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se Ferratum Bank p. l. c. (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) úvěr až do výše úvěrového limitu , částka, . Částka prvního čerpání úvěru činila , částka, . Výpůjční úroková sazba činila 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru a RPSN činila 299,98 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila , částka, . Tento výpočet je založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši , částka, a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146,949 % ve výši , částka, v jednom roce na základě následujících předpokladů: a) úvěr je poskytován na období jednoho roku, počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky, b) klient jistinu splácí ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Celková splatná částka se liší v závislosti na tom, kolik z maximálního úvěrového limitu klient použije a jak rychle klient úvěr splácí. Klient platí úrok z poskytnuté částky úvěru průběžně. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby. Minimální splátku tvoří a) 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo b) , částka, , podle toho, která z těchto částek je vyšší. V případě prodlení s jakoukoli minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení byl věřitel oprávněn naúčtovat klientovi , částka, jako náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých s prodlením. Dne , datum, čerpal žalovaný částku , částka, a dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem částku , částka, . Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřovala bonitu žalovaného, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující příjmy a výdaje žalovaného (např. výplatní pásky, výpisy z účtu, životní náklady žalovaného, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Při posuzování úvěruschopnosti dlužníka nelze vycházet ze statistických údajů o průměrné výši příjmů, či o pravděpodobné výši výdajů osob v produktivním věku. Je nutno tyto okolnosti zkoumat vždy konkrétně a individuálně ve vztahu ke konkrétnímu dlužníkovi. Žalobkyně tedy nesplnila své zákonné povinnosti a řádně neposoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

18. Z těchto důvodů soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení (poskytnuté jistiny) podle ustanovení § 2991 a násl. OZ a § 87 ZoSÚ.

19. Podle ustanovení § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

20. Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně načerpal částku , částka, a dosud uhradil částku , částka, . Bezdůvodné obohacení žalovaného z neplatného závazku tak představuje částka , částka, , kterou je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, na jistině + zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Soud přiznal žalobkyni celkem částku , částka, s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná v projednávané věci co do 58 % z žalované částky, žalovaný byl úspěšný co do 42%. Poměr úspěch neúspěch tak představuje 16 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši , částka, podle § 14b odst. 1, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. za 3 úkony právní služby (převzetí věci + podání žaloby + předžalobní upomínka) po , částka, , 3 x režijního paušálu po , částka, ve výši , částka, podle § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž odměna a náhrady jsou zvýšeny o 21 % DPH. Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 16 %, tedy částku ve výši , částka, . Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu na ustáleném vzoru opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech například pod spisovými značkami , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a další.