14 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 341 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 963 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 123 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 5 963 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 5 378 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 137,49 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 5 378 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 341 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 260,49 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 341 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], www. [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti [právnická osoba] k tomu určené. Žalovaná vyplnila požadované údaje a po jejich vyplnění proběhl automatizovaný schvalovací proces. Žádost byla následně schválena a na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci se objevil text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedla v žádosti a které je součástí Smlouvy v části " Smluvní strany", byl zaslán podpisový SMS kód. Smlouva byla uzavřena v okamžiku, kdy žalovaná zadala kód na webové stránce [webová adresa] nebo v mobilní aplikaci a následně byla smlouva odeslána na e-mailovou adresu, kterou žalovaná uvedla v žádosti. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je v souladu s částí Smlouvy "Podmínky úvěru" ověřena identita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [právnická osoba], případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Žalobkyně vždy při uzavírání smlouvy, hodnotila schopnost žalované úvěr splácet. V tomto případě zkoumala prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, zda žalovaná čerpala u dalších společností jiné úvěry a zda tyto splácí. Dále zjišťovala, zda žalovaná v případě, že již nějaké jiné závazky má, tyto hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž posuzovala příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumávala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak byl úvěr žalované schválen. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 30 dní od poskytnutí úvěru. Schválená výše úvěru 15 000 Kč byla odeslána dne [datum] na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná sjednala další volitelné služby za následující poplatky: 1) poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, který umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě. Bezpečnou splátku je možné využít dvakrát za trvání smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek a je možné kdykoliv tuto službu klienta zrušit. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, a to v souladu s ustanovením smlouvy. Za takové prodloužení je účtován poplatek ve výši 1 485 Kč dle smlouvy. Ke korunovému odkladu došlo dne [datum] a dne [datum]. Dále si žalovaná prodloužila splatnost o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, a to v souladu s ustanovením smlouvy. Za takové prodloužení je účtován poplatek ve výši 735 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku 2 235 Kč, dne [datum] částku 1 Kč, dne [datum] částku 1 Kč, dne [datum] částku 2 600 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 800 Kč, dne [datum] částku 1 200 Kč, dne [datum] částku 1 200 Kč Celkem tak žalovaná na úvěr uhradila částku 9 037 Kč. Jednotlivé platby byly započteny v souladu s ustanovením smlouvy, a to v následujícím pořadí: poplatek za on line platbu, poplatek za desetiprocentní odklad, poplatek za odklad splatnosti korunovým odkladem, jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za expres výplatu, poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta a jiné závazky, které vůči žalobkyni žalovaná má. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadala při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. Žalované byly účtovány účelně vynaložené náklady: dne 14. [číslo] ve výši 100 Kč, dne [datum] ve výši 100 Kč a dne [datum] ve výši 100 Kč. Žalované byla účtována jednorázová smluvní pokuta, vypočtena jako 3 % z nesplacené jistiny úvěru. Smluvní pokuta ve výši 383 Kč byla účtována dne [datum]. S ohledem na výše uvedené, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovanou pohledávku ve výši 11 341 Kč, sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 9 668 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 383 Kč. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 260,49 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 11 341 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Usnesením č. j. 14C 84/2022-10 ze dne 7. 6. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost).

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že žalobkyně naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něho je ověřována schopnosti klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalované v registru ISIR, [příjmení] a [příjmení]. Byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní hodnocení, dotaz do registru [příjmení] a ISIR byl proveden s výsledkem – v registrech bez záznamu. Žalobkyně uvedla, že žalovaná disponuje jako zaměstnanec výší čistého měsíčního příjmu 26 500 Kč a s výší výdajů domácnosti v částce 11 000 Kč. Příjmy ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč. Na základě uvedených zjištění žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr a má tak za to, že její úvěruschopnost posoudila s odbornou péčí.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla, dne [datum], žalované částku ve výši 15 000 Kč na její účet č. [bankovní účet], a to na základě smlouvy ze dne [datum]. Roční úroková sazba činila 0 % a RPSN 48,3 %. Žalovaná se zavázala částku ve výši 15 000 Kč vrátit do 30 dnů ode dne vyplacení úvěru a dále se zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 495 Kč, poplatek za desetiprocentní odklad ve výši 735 Kč, poplatek za prodloužení tzv. korunovým odkladem ve výši 1 485 Kč a poplatek za doplňkovou službu„ bezpečná splátka“ ve výši 99 Kč měsíčně. Mezi stranami bylo dále dohodnuto, že pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru je žalobkyně oprávněna účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru a úrok z prodlení dle platného nařízení vlády (z úvěrové a rámcové smlouvy ze dne [datum] a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku poplatků, z opisu výpisu proplacení smlouvy, z potvrzení o provedené platbě, z kalendáře splácení, z občanského průkazu žalovaného a jeho výpisu z účtu). Žalovaná uhradila částku 9 037 Kč, a to dne [datum] částku 2 235 Kč, dne [datum] částku 1 Kč, dne [datum] částku 1 Kč, dne [datum] částku 2 600 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 800 Kč, dne [datum] částku 1 200 Kč a dne [datum] částku 1 200 Kč, kterou žalobkyně započetla podle výše uvedených pravidel.

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy ze dne [datum] částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 30 dnů ode dne vyplacení úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a dalšími sjednanými poplatky. Žalovaná k dnešnímu dni zaplatila žalobkyni částku ve výši 9 037 Kč.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

18. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

19. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované (např. pracovní smlouvou, výplatnicemi, nájemní smlouvou, doklady o SIPO apod.). Zvláště pak za situace, kdy žalovaná tvrdila, že disponuje příjmem ve výši 26 500 Kč a dalším příjmem domácnosti ve výši 22 000 Kč. Žalobkyně při kalkulaci bonity žalované zjevně s tímto dalším příjmem žalované počítala, avšak nenechala jej žalovanou nijak doložit, stejně jako nebyly nijak doloženy jakékoliv konkrétní výdaje žalované. Vzhledem k uvedenému je zjevné, že žalobkyně neměla k dispozici spolehlivé a především dostatečné a přiměřené informace získané od žalované (spotřebitele), a byly evidentně dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků, účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

21. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni, na základě neplatné smlouvy, částku ve výši ve výši 5 963 Kč (jistina pohledávky). Tato nevrácená částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 963 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] v částce 260,49 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 963 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 5 963 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu jak výše uvedeno, když žalobkyně byla v řízení úspěšná z 52 % a žalovaná ze 48 %. Vzhledem k nepatrné výši úspěchu žalobkyně (4 %) soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.