14 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 17 544,54 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku ve výši 6 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 703,58 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 800 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>b) částku ve výši 1 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 268,72 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 1 700 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky</b> <b>a) 3 200 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 348,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 285,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 3 200 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>b) 8 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 942,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 990,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 8 300 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 7 544,54 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 051,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 285,68 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, částky 7 544,54 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 211,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 990,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 544,54 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 7 544,54 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni [datum] v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne [datum] až do zaplacení úrokem ve výši 25,77 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do postoupení uhradila pouze částku 3 200 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení částek představující zbývající dlužné úhrady za služby. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 285,68 Kč od [datum] do [datum] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 051,88 Kč od [datum] do [datum]. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu, avšak ani poté žalovaná dlužnou částku neuhradila.

3. Dále žalobkyně uvedla, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni [datum] v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne [datum] až do zaplacení úrokem ve výši 24,69 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do postoupení uhradila pouze částku 8 300 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení částek představující zbývající dlužné úhrady za služby. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 544,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 990,74 Kč od [datum] do [datum] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 211,32 Kč od [datum] do [datum]. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu, avšak ani poté žalovaná dlužnou částku neuhradila.

4. Usnesením, č. j. 14C 90/2022-11, ze dne 6. 6. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzené úvěry včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

5. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Z karty zákazníka ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z bankovních výpisů a ze složenek. Z karty zákazníka ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z výměru podpory. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model, zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne [datum], [datum] dále uvedla, že má příjem ze státní podpory a její měsíční příjem činí 12 114 Kč, resp. 16 500 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouva.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstala nečinná.

7. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Z nich vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17 400 Kč se žalovaná zavázala splácet 60 týdenními splátkami po 300 Kč, počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše úrokové sazby 25,77 % ročně. RPSN činí 206,15 %. Pro případ prodlení si strany dále dohodly úrok z prodlení v zákonné výši a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním dluhu ve výši stanovené příslušnými právními předpisy (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Z„ Karty zákazníka“ soud zjistil tyto údaje: žalovaná žije s manželem v nájemním bytě, má 3 nezaopatřené děti, pobírá dávky státní podpory ve výši 12 114 Kč, výdaje na bydlení činí 2 500 Kč měsíčně (podílí se s manželem), osobní výdaje činí 6 000 Kč a splátky úvěru činí 1 350 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na předmětný úvěr uhradila 3 200 Kč.

9. Dále vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17 400 Kč se žalovaná zavázala splácet 60 týdenními splátkami po 300 Kč, počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše úrokové sazby 24,69 % ročně. RPSN činí 206,15 %. Pro případ prodlení si strany dále dohodly úrok z prodlení v zákonné výši a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním dluhu ve výši stanovené příslušnými právními předpisy (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Z„ Karty zákazníka“ soud zjistil tyto údaje: žalovaná žije s partnerem v nájemním bytě, má 3 nezaopatřené děti, pobírá dávky státní podpory ve výši 14 500 Kč, další výdaje činí 2 000 Kč, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně, osobní výdaje činí 6 000 Kč a splátky úvěru činí 1 200 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na předmětný úvěr uhradila 8 300 Kč. 10. [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávky ze Smluv o úvěru [číslo] [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 35 000 Kč bez příslušenství (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dne [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, které jsou podle svého obsahu smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

20. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

22. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

23. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet poskytnuté úvěry ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a zejména výdajích (výpis z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela toliko z údajů, které sama žalovaná uvedla v kartách zákazníka, které nijak neprověřovala. Žalovaná neměla stálý příjem, pobírala pouze dávky státní sociální podpory, neprokázala pravidelné výdaje, přesto jí byly předmětné úvěry poskytnuty. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětné úvěrové smlouvy neplatné podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětných smluv (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

25. U smlouvy o úvěru [číslo] vypočet soud výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 10 000 Kč, kterou žalovaná od žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku 3 200 Kč. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku v celkové výši 6 800 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 800 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 703,58 Kč. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. U smlouvy o úvěru [číslo] vypočet soud výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 10 000 Kč, kterou žalovaná od žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku 8 300 Kč. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku v celkové výši 1 700 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 700 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 268,72 Kč. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

27. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzené částky 6 800 Kč a 1 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení, které představují bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouvy jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci a při zohlednění kapitalizovaných úroků ke dni vyhlášení rozhodnutí, byl úspěch žalobkyně ve sporu méně než poloviční, žalované tedy vzniklo právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.