14 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 60 235,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, , k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, , mezi žalobkyní a společností Multitude Bank p. l. c. (dříve Ferratum Bank p. l. c.) jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Dne , datum, uzavřel původní věřitel s žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši , částka, . Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději , datum, . Žalovaná žalobkyni do dnešního dne neuhradila ničeho. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaná na předmětný úvěr čerpala (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku k dnešnímu dni zaplatila., právnická osoba, tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne , datum, uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi dosažitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí , částka, . Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná po dobu trvání úvěru celkem čerpala finanční prostředky ve výši , částka, . Z platební historie žalované je patrné, že před postoupením pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Dle platební historie byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši , částka, , která se skládá z jistiny ve výši , částka, , náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, (3 x , částka, ) dle čl. 8. 1. standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši , částka, . Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Multitude Bank p. l. c. (dříve Ferratum Bank p. l. c.) a žalovaná uzavřely dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se Ferratum Bank p. l. c. (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalované (úvěrované) úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši , částka, . Úvěr byl neúčelovým, bezhotovostním a nezajištěným úvěrem, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Celková částka splatná spotřebitelem činila , částka, . Denní úrok činil 146,949 % ročně a RPSN činila 299,98 %. Klient měl dle smlouvy uhradit minimální splátku, kterou tvoří 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo , částka, , podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Pokud je celková částka nesplaceného úvěru spolu se splatným úrokem a poplatkem za výběr nižší než , částka, , považuje se za celkovou minimální měsíční splátku nesplacený úvěr spolu s úrokem. Celkový počet splátek závisí na době trvání úvěru a skutečně čerpané částce. Dne , datum, čerpala žalovaná částku , částka, a dle tvrzení žalobkyně do dnešního neuhradila žádnou částku. Žalovaná částka ve výši , částka, se skládá z jistiny ve výši , částka, , z nákladů účelně vynaložených ve výši , částka, (3 x , částka, ) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši , částka, . Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, , kterým byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C–679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující příjmy a výdaje žalované (např. výplatní pásky, výpisy z účtu, životní náklady žalované, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Při posuzování úvěruschopnosti dlužníka nelze vycházet ze statistických údajů o průměrné výši příjmů, či o pravděpodobné výši výdajů osob v produktivním věku. Je nutno tyto okolnosti zkoumat vždy konkrétně a individuálně ve vztahu ke konkrétnímu dlužníkovi. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně načerpala částku , částka, , kterou do dnešního dne nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 66 % uplatněného nároku z žalované částky , částka, (jistina , částka, + účelně vynaložené náklady , částka, + úrok , částka, ). Neúspěšná byla ohledně částky , částka, (34 %), představující zamítnutou jistinu a příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 32 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle § 7 za použití § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, , vše navýšeno o 21 % DPH z částky , částka, , ve výši , částka, . Celkem náklady žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 32 % nákladů řízení, tedy částku po zaokrouhlení ve výši , částka, .