14 C 95/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 42 995,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 700 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 25 700 Kč od [datum] do zaplacení a částku 10 780 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 10 780 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 1 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 576,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 422,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 300 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 27 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 5 215,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 118,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 049,05 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 215,90 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 15 995,90 Kč od [datum] do zaplacení

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 251,80 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 576,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 422,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 27 000 Kč od [datum] do zaplacení, částky 15 995,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 118,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 049,05 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 995,90 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 15 995,90 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 37 285 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 30 328 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za flexibilní splácení ve výši 5 457 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po 2 679 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradil dne [datum]. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 27 000 Kč a dlužný poplatek 34 876,32 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 27 000 Kč úrokem ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 1 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dne [datum]. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil žádnou částku, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně nepožaduje po žalovaném úhradu dlužného poplatku, ale domáhá se pouze zaplacení dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 576,38 Kč (z dlužné jistiny v částce 27 000 Kč od [datum] do [datum]), s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 422,60 Kč (z dlužné jistiny v částce 27 000 Kč od [datum] do [datum]), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 27 000 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 22 389 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 10 168 Kč, částku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 9 512 Kč a poplatek za pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit formou 21 měsíčních splátek po 2 019 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradil dne [datum]. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 15 995,90 Kč a dlužný poplatek 16 528,10 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 995,90 Kč úrokem ve výši 25,14 % ročně. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 9 220 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dne [datum]. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil žádnou částku, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně nepožaduje po žalovaném úhradu dlužného poplatku, ale domáhá se pouze zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 995,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 118,79 Kč (z dlužné jistiny v částce 15 995,90 Kč od [datum] do [datum]), s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 049,05 Kč (z dlužné jistiny v částce 15 995,90 Kč od [datum] do [datum]), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 995,90 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 15 995,90 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Usnesením č. j. 14 C 95/2023–11 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzené úvěry a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný k dnešnímu dni na tvrzené úvěry uhradil.

5. K tomu žalobkyně, v doplnění žaloby ze dne [datum], uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z dvou výplatních pásek za měsíce 2, [číslo] a z nájemní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl do zákaznické karty, že má stálý příjem financí ze státní podpory, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou ze Smlouvy [číslo] žalovaný uhradil částku 1 300 Kč a v souvislosti s poskytnou zápůjčkou ze Smlouvy [číslo] žalovaný uhradil částku 9 220 Kč.

6. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z dvou výplatních pásek za měsíce 10, [číslo] a z nájemní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl do zákaznické karty, že má stálý příjem financí ze státní podpory, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

7. Žalovaný se k žalobě vyjádřil. Uvedl, že nárok uplatňovaný v žalobě ani z části neuznává. Jedná se o závazek, kde je skutečným dlužníkem jiná osoba. Z tohoto důvodu také nesouhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti.

8. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, na podané žalobě setrval, včetně jejího doplnění a navrhl, aby soud žalobě vyhověl.

9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným (jako zákazníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě níž, společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 64 285 Kč, z čehož částka 37 285 Kč měla představovat souhrnný poplatek (zahrnující úrok ve výši 30 328 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 457 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 2 217 Kč a částka za flexibilní splácení činí 3 240 Kč). Žalovaný měl plnit v 24měsíčních splátkách po 2 679 Kč, poslední splátka činila 2 668 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzala částku 27 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Úroková sazba činila 86 % a byla pevná pro celou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 137,31 % (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně předložila k této smlouvě zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemní bytě, je nezaměstnaný, pobírá invalidní důchod ve výši 4 872 Kč, ostatní příjmy žalovaného činí 2 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 6 500 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činí 4 519 Kč (interní splátky ve výši 2 0169 Kč + odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 2 500 Kč). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku ve výši 1 300 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně.

10. Dále vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným (jako zákazníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě níž, společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 42 389 Kč, z čehož částka 22 389 Kč měla představovat souhrnný poplatek (zahrnující úrok ve výši 10 168 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 9 512 Kč a pojistné ve výši 2 709 Kč). Žalovaný měl plnit ve 21měsíčních splátkách po 2 019 Kč, poslední splátka činila 2 009 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Úroková sazba činila 49 % a byla pevná pro celou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 132,79 % (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně předložila k této smlouvě zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemní bytě, je nezaměstnaný, evidovaný na Úřadu práce, čistý měsíční příjem žalovaného činí 4 872 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činí 3 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku ve výši 9 220 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně.

11. Dne [datum] společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávky z výše uvedených smluv postoupila dne [datum], s účinností ke dni [datum], žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 10 dnů od data doručení této výzvy (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku).

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 64 285 Kč, a to v měsíčních splátkách, ovšem uhradil pouze částku 1 300 Kč. Dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 42 389 Kč, a to v měsíčních splátkách, ovšem uhradil pouze částku 9 220 Kč Tyto pohledávky za žalovaným byly postoupeny písemnou smlouvou ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). <i>13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>14. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 18. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly ve dnech [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, které jsou podle svého obsahu smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

22. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

23. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k těmto svým tvrzením nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a zejména výdajích žalovaného (nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž, posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z údajů, které žalovaný uvedl v kartách zákazníka, které nijak neprověřovala. V době uzavření úvěrových smluv byl žalovaný evidován na Úřadu práce pobíral pouze dávky v nezaměstnanosti. Měsíční výdaje žalovaného ve výši 2 500 Kč až 3 000 Kč (cca 100 Kč denně) jsou nereálné. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětné úvěrové smlouvy neplatné podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smluv považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

25. U Smlouvy o zápůjčce [číslo] soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 27 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 1 300 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 25 700 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 25 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 700 Kč od [datum] do zaplacení.

26. U Smlouvy o zápůjčce [číslo] soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 20 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 9 220 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 10 780 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 10 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 780 Kč od [datum] do zaplacení.

27. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzené částky 25 700 Kč a 10 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedených smluv o zápůjčce co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouvy jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 251,80 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 995,90 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů učiněných do podání návrhu na zahájení řízení uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a jeden úkon po 300 Kč dle § 14b a § 13 odst. 4 a. t. a za účast u jednání dne [datum] ve výši 2 820 Kč (2 úkony právní služby – písemné podání – doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum] a [datum] nebyly žalobkyni přiznány, neboť žaloba měla být podána bezchybně tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částku 492,50 Kč představující náhradu za 60 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut tj. v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 612,50 Kč ve výši 1 178,60 Kč 100 % nákladů řízení tak představuje částku 8 941,10 Kč, z toho 14 % představuje částku 1 251,80 Kč.