14 C 96/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 675,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 171,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 6 795,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 795,62 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 1685,71 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 8 097,88 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 690 Kč a smluvní pokuty v částce 4 880,06 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], ve spojení s podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 795,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 795,62 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 337 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 097,88 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 880,06 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, kterou převzala v místě bydliště, což stvrdila svým podpisem. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci smlouvy pod rekapitulaci závazku. Splatnosti poslední splátky připadla na den [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná uhradila částku ve výši 14 000 Kč, která odpovídá 7 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na jistinu byla alokována částka ve výši 7 204,38 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 6 795,62 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky 13 888 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 7 795,62 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 6 092,38 Kč. V důsledku prodlení žalované právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila, od [datum] je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. Pohledávka vůči žalované, byla postoupena společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná řádně vyrozuměna přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 27 308,76 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 7 795,62 Kč, smluvního úroku ve výši 393,40 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 694,16 Kč, inkasního poplatku ve výši 1 344,58 Kč, sankčního poplatku ve výši 500 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 303,71 Kč po celkové splatnosti závazku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 617,05 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalované neuplatnit sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky tak bude následující: nesplacená jistina ve výši 7 795,62 Kč, smluvní úrok ve výši 393,40 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 660,24 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 694,16 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 344,58 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 2 005,50 Kč od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 7 795,62 Kč, která byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 337 Kč od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 7 795,62 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 880,06 Kč. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla žalobkyni postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 8 097,88 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku ve výši 393,40 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 660,24 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 694,16 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 344,58 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 2 005,50 Kč. Účelně vynaložené náklady ve výši 690 Kč žalobkyně požaduje za odeslaný obyčejný dopis ve výši 39 Kč a 3 x cestu pověřeného terénního pracovníka z důvodu osobní návštěvy ve výši 217 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalované požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 7 795,62 Kč, a to za období od 1. den prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum]. Žalobkyně tak po žalované nárokuje úhradu smluvní pokuty ve výši 4 880,06 Kč.

3. Usnesením č. j. 14C 96/2022-10 ze dne 7. 6. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že Smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum], za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalované splácet byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěru, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná je při žádosti o úvěr povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta, tedy 15 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 12 390 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 1 992 Kč. Žalované tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jejich tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 10 390 Kč, kterými mohla volně disponovat.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 27 888 Kč, z čehož částka 12 888 Kč měla představovat celkové náklady spotřebitelského úvěru (zahrnující úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč). Žalovaná měla žalobkyni plnit v 14-ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Roční úroková sazba činila 15 %, RPSN činilo 272,44 % Smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Dle tvrzení žalobkyně, žalovaná po uzavření smlouvy uhradila částku ve výši 14 000 Kč. Na poskytnutou jistinu byla započtena částka 7 204,38 Kč a na smluvně sjednané příslušenství byla započtena částka 6 795,62 Kč. Z Žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná bydlí u rodičů, měsíční příjem žalované činí 16 800 Kč, měsíční výdaje činí 1 000 Kč na bydlení a částku 3 410 Kč žalovaná vynaloží na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou, žalovaná dlužnou částku neuhradila (z výzvy k úhradě ze dne [datum]). Dne [datum] byla pohledávka vůči žalované, s účinností ke dni [datum], postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná řádně vyrozuměna (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Po započtení jednotlivých plateb žalobkyně požaduje po žalované na neuhrazené jistině částku ve výši 7 795,62 Kč, smluvní úrok ve výši 393,40 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 660,24 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 694,16 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 344,58 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 005,50 Kč od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 7 795,62 Kč, která byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 337 Kč od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 7 795,62 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 880,06 Kč.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní s žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

19. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

20. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalované. Žalovaná předložila pracovní smlouvu, uzavřenou dne [datum] s paní [celé jméno žalované] a výplatní pásky za měsíce [číslo] a [číslo], kdy její měsíční příjem činil 16 800 Kč. Výdaje žalované ovšem nebyly řádně zkoumány a ověřeny. V Žádosti o úvěr žadatelka uvedla, že bydlí u rodičů, její měsíční příjem činí 16 800 Kč, měsíční výdaje činí 4 410 Kč (náklady na bydlení 1 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč). Tvrzené výdaje nebyly ničím doloženy, navíc výdaje žalované na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně jsou zcela nereálné. Z úřední činnosti soudu je známo (ze systému ISAS), že na žalovanou byly nařízeny exekuce sp. zn. 57EXE 575/2013, 57EXE 350/2014, 55EXE 908/2014, 55EXE 1163/2014, 57EXE 213/2015, 56EXE 802/2015, 56EXE 1652/2018 a 56EXE 556/2018. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala příjmy a reálné nezbytné životní výdaje žalované a její schopnost splácet poskytnutý ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 15 000 Kč, kterou žalovaná od žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku 14 000 Kč. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku 1 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 171,29 Kč (z částky 1 000 Kč od [datum] do [datum]). Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.