14 C 96/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 110 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 88 159,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 159,50 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, kdy se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 490,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 484,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 88 159,50 Kč od [datum] do [datum] a z částky 22 490,50 Kč od [datum] do zaplacení, s ročním úrokem ve výši 17,49 % z částky 104 605,40 Kč od [datum] do zaplacení a s ročním úrokem ve výši 17,49 % z částky 2 578,60 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 13 791 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 110 650 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 484,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 110 650 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,49 % ročně z částky 104 605,40 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,49 % ročně z částky 2 578,60 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 105 572 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 17,49 % ročně a platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku. RPSN činila 19,26 %. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr včetně úrokového navýšení v 50 – ti měsíčních splátkách po 3 000 Kč, a to vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje [datum] Poslední splátka tak byla splatná [datum]. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] nesplacený zůstatek úvěru zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne [datum]. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení [datum] celkem 113 134,36 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 104 605,40 Kč, úroku z úvěru ve výši 2 578,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 484,36 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 466 Kč. Za dobu od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho.

3. Žalobkyně doplnila, že žalovaná za celou dobu trvání závazku na předmětný úvěr uhradila celkem 17 412,50 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získala právní předchůdkyně žalobkyně při zpracování žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jejího příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se dne [datum] smlouvou o úvěru zavázala, že poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 105 572 Kč a žalovaná se zavázala úvěr s úrokovou sazbou ve výši 17,49 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná čerpala úvěr v plné výši dne [datum]. Podle čl. 2 smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla prostředky neúčelově, úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. V čl. 7 smlouvy smluvní strany sjednaly pojištění proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání, za které se žalovaný zavázal hradit pojistné 339 Kč měsíčně. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku 17 412,50 Kč.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně sdělila, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes call centrum. Klientka při žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 19 000 Kč a pracovník banky příjem zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u [právnická osoba] [příjmení] mimo jiné ověřila pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, že klientka nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klientky a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klientka neměla žádné relevantní negativní informace. Dále uvedla, že klientka na žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč. [příjmení] stanovila životní výdaje klientky na základě dat sdělených klientkou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 11 760 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klientky stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Klientka uvedla při žádosti své dosavadní splátky ve výši 0 Kč. [příjmení] dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klientka měla v době úvěrové žádosti kontokorentní úvěr v [právnická osoba] se splátkou cca 660 Kč, revolvingový úvěr se splátkou cca 1 500 Kč a úvěr pro fyzické osoby mimo [právnická osoba] se splátkou 2 328 Kč. Splátka nového úvěru činila 3 000 Kč a celkové splátkové zatížení tak činilo 5 160 Kč. Příjem klienta byl podle právní předchůdkyně žalobkyně dostatečný k pokrytí životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientce zbylo 13 478 Kč (zjištěno z vyjádření [právnická osoba] nadepsaného Posouzení úvěruschopnosti klienta – č. l. 43)

8. Z úvěrového účtu žalované byla dne [datum] odepsána částka 105 572 Kč. Žalovaná uhradila v době od poskytnutí úvěru celkem 17 412,50 Kč (zjištěno ze stavu úvěru v minulosti – č.l. 25 – přehled splácení, vypracovaný dne [datum]).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k úhradě dluhu ve výši 106 171 Kč nejpozději do [datum] (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum]) Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou, že ke dni [datum] rozhodla o zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a upozornila žalovanou, že výše jejího dluhu činí celkem 108 072 Kč a každým dnem tato částka narůstá o úrok a současně úrok z prodlení. (zjištěno z dopisu nadepsaného Rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu)

10. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, z dohody o úplatě ze dne [datum]) [právnická osoba] oznámila žalované dopisem ze dne [datum], že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Dopis byl odeslán dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]; výzva byla odeslána žalované dne [datum] (z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum]).

11. Z všeobecných obchodních podmínek a ceníku pro soukromou klientelu nečinil soud s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná skutková zjištění.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne [datum] zavázala žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 105 572 Kč a žalovaná se zavázala úvěr s úrokovou sazbou ve výši 17,49 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč. Z důvodu prodlení žalované právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum] ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, lustrací v registrech, výpisů z běžného účtu žalované v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila 17 412,50 Kč. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzývána dopisem odeslaným dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum]. <i>13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>15. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>17. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> 18. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. <i>19. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>20. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> 21. [právnická osoba] za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalované a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

22. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 občanského zákoníku jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb.

23. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 24. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK)

25. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná její právní předchůdkyni poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala také nahlédnutím do veřejných rejstříků a výpisu z běžného účtu žalované. Žalovanou tvrzený příjem ve výši 19 000 Kč odpovídá příjmům zachyceným na běžném účtu žalované. Žalovaná v době žádosti o úvěr měla jiné předchozí dluhy z úvěrů se splátkou cca 4 500 Kč. Výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně stanovila na základě údajů sdělených žalovanou a interních informací banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, a to pouze na částku 11 760 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své výdaje ve výši 0 Kč. Tento údaj zjevně nemůže odpovídat skutečnému stavu a zdaleka neodpovídá výpisům z účtu za 3 měsíce před poskytnutím úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně nevyžádala od žalované žádné doklady, které by její životní výdaje doložily a vyšla pouze z údajů životních nákladů a částky normativních nákladů na bydlení, která je legislativně zakotvena pro posuzování dávek hmotné nouze. Žalobkyně tak vůbec neprověřila, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalované.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalované neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalované a v otázce výdajů vycházela z nepodložených údajů sdělených žalovanou a normativních nákladů na bydlení a statistických údajů, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Uvedený závěr platí o to spíše za situace, kdy poskytnutý úvěr byl v poměrně vysoké výši s dlouhou dobou splatnosti až do roku 2026 a při nezanedbatelné měsíční splátce úvěru 3 000 Kč.

27. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).

28. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalované plnila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 105 572 Kč a žalovaná dosud na úvěr uhradila v souhrnu 17 412,50 Kč. Žalovaná v řízení na svou obranu neuváděla ničeho. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy 88 159,50 Kč.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu netvrdila a neprokazovala ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 88 159,50 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k plnění pohledávky dopisem ze dne [datum], který jí byl odeslán dne [datum]. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy [datum]. Žalovaná pak byla následující den žalobkyni povinna plnit (§ 1958 o. z.) a dnem následujícím, tj. [datum], se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.

30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla ve věci po zohlednění veškerého příslušenství (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) úspěch v 70 % a žalovaná byla úspěšná z 30 %. Poměr úspěch – neúspěch tak představuje 40 % ve prospěch žalobkyně, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 13 791 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 533 Kč, odměny advokáta za 4 úkony právní pomoci po 5 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání dne [datum]) dle ust. § 7 a 11 vyhl. [číslo] Sb v platném znění, 4 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/96 Sb., cestovní náhradu za cestu [obec] [obec] a zpět, tj. celkem 44 km osobním vozidlem Volvo C 30., [registrační značka] o průměrné spotřebě 7,3 l [číslo] km benzinu Natural 95 za cenu 41,20 Kč/1l, dle vyhl. [číslo] SB. sazba základní náhrady 5,20 Kč km, tj. celkem 361 Kč, a náhrada za ztrátu času za 2 půl hodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč a 21 % DPH z částky 23 921 Kč, tj. 5 023,40 Kč. Soud přiznal žalobkyni 40 % celkových nákladů řízení, což odpovídá částce 13 791 Kč. Soud nepřiznal úspěšné žalobkyni požadovanou náhradu za písemné podání ve věci samé ze dne [datum], kterým žalobkyně doplnila žalobu na výzvu soudu, když žalobkyně, zastoupena advokátem měla žalobu podat perfektně od samého počátku bez nutnosti jejího doplnění.