14 C 97/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 263,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 900 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 175,15 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 551,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 551,68 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 6 650,11 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 651 Kč a smluvní pokuty v částce 812,23 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], ve spojení s podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 451,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 451,68 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 189,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 650,11 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, smluvní pokuty ve výši 812,23 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, kterou převzal v místě bydliště, což stvrdil svým podpisem. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 6 868 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 14 868 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 062 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci smlouvy pod rekapitulaci závazku. Splatnosti poslední splátky připadla na den [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil částku ve výši 1 100 Kč, která odpovídá 1 řádně uhrazené splátce. Jednotlivé úhrady splátek byly alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na jistinu byla alokována částka ve výši 548,32 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 551,68 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 13 768 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 7 451,68 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 6 316,32 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila, od [datum] je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. Pohledávka vůči žalovanému, byla postoupena společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 20 682,43 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 7 451,68 Kč, smluvního úroku ve výši 666,58 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 628,61 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 688,17 Kč, inkasního poplatku ve výši 1 332,96 Kč, sankčního poplatku ve výši 1 500 Kč, paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 877,77 Kč po celkové splatnosti závazku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 536,66 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky tak je následující: nesplacená jistina ve výši 7 451,68 Kč, smluvní úrok ve výši 666,58 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 628,61 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 688,17 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 332,96 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 333,79 Kč od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 7 451,68 Kč, která byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 189,15 Kč od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 7 451,68 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a smluvní pokuta ve výši 812,23 Kč. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobkyni postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 6 650,11 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku ve výši 666,58 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 628,61 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 688,17 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 332,96 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 333,79 Kč. Účelně vynaložené náklady ve výši 651 Kč žalobkyně požaduje za 3 x cestu pověřeného terénního pracovníka z důvodu osobní návštěvy po 217 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 7 451,68 Kč, a to za období od 1. den prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum]. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty ve výši 812,23 Kč.

3. Usnesením č. j. 14C 97/2022-10 ze dne 7. 6. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že Smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum], za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalovaného splácet byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 8 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 1 900 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 1 062 Kč. Žalovanému tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 1 000 Kč, kterými mohl volně disponovat.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 14 868 Kč, z čehož částka 6 868 Kč měla představovat celkové náklady spotřebitelského úvěru (zahrnující úrok ve výši 770 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 738 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 440 Kč). Žalovaný měl žalobkyni plnit v 14-ti měsíčních splátkách po 1 062 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Roční úroková sazba činila 15 %, RPSN činilo 272,44 % Smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Dle tvrzení žalobkyně, žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku ve výši 1 100 Kč. Na poskytnutou jistinu byla započtena částka 548,32 Kč a na smluvně sjednané příslušenství byla započtena částka 551,68 Kč. Z Žádosti o úvěr soud zjistil, že celkový měsíční příjem žalovaného činí 8 774 Kč, jeho výdaje představují částku 6 860 Kč, bydlí v nájmu, je svobodný. Použitelný měsíční příjem tak činí 1 914 Kč (náklady na bydlení a energie 3 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou, žalovaný dlužnou částku neuhradil (z výzvy k úhradě ze dne [datum], [datum]). Dne [datum] byla pohledávka vůči žalovanému, s účinností ke dni [datum], postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Po započtení plateb žalobkyně požaduje po žalovaném na neuhrazené jistině částku ve výši 7 451,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 189,15 Kč od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 7 451,68 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 451,68 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 650,11 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku v částce 666,58 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 628,61 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 688,17 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 332,96 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 333,79 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a smluvní pokutu ve výši 812,23 Kč. <i>7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní s žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

19. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

20. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného. Žalovaný předložil pracovní smlouvu, uzavřenou dne [datum] se [právnická osoba] – [právnická osoba] a výplatní lístky za měsíce 2,3, [číslo], kdy jeho měsíční příjem za toto období činil 9 795 Kč. Výdaje žalovaného ovšem nebyly řádně zkoumány a ověřeny. V Žádosti o úvěr žadatel uvedl, že jeho celkový měsíční příjem činí 8 774 Kč, výdaje představují částku 6 860 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu. Použitelný měsíční příjem tak činí 1 914 Kč (náklady na bydlení a energie 3 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč). Tvrzené výdaje nebyly ničím doloženy, navíc výdaje žalovaného na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč měsíčně jsou zcela nereálné. Z úřední činnosti soudu je známo (ze systému ISAS), že proti žalovanému bylo nařízeno více než deset exekucí např. sp. zn. 57 EXE 146/2020, 57 EXE 654/2018, 58 EXE 161/2020, 56 EXE 1553/2019, a další. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala příjmy a reálné nezbytné životní výdaje žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 8 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 1 100 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 6 900 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 900 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 175,15 Kč (z částky 6 900 Kč od [datum] do [datum]). Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 6 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.