16 C 141/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Mužnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka] prostřednictvím platby na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], který byl splatný dne [datum]. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, případně z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný ani na předžalobní výzvu k plnění na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se dne [datum] smlouvou o úvěru zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek [částka] (po slevě) nebo [částka] (před slevou) splatit do [datum]. Žalovaný ve smlouvě uvedl číslo svého bankovního účtu [bankovní účet]. V čl. VIII. smlouvy je pro případ, že úvěr nebude uhrazeno řádně a včas, uvedeno že úvěrující je oprávněn požadovat po klientovi, aby zaplatil poskytnutou jistinu úvěru, účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením klienta, úrok, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Žalovaný podepsal smlouvu o úvěru pomocí SMS kódu. [příjmení] [částka] byla téhož dne zaslána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] oznámila žalované dopisem ze dne [datum], že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů; výzva byla odeslána žalovanému dne [datum].

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

10. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 o. z. na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 16. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK, k předběžné otázce vznesené českým soudem k právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., ze kterého vyplývá, že čl. 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.)

17. V projednávané věci žalobkyně netvrdila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, pouze uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. K písemné výzvě soudu žalobkyně sdělila, že dokumenty k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje a ani do okamžiku rozhodnutí ve věci žádné důkazy soudu neposkytla. Ačkoliv má poskytovatel úvěru podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, žalobkyně soudu žádné důkazy v tomto ohledu nepředložila. Za situace, kdy žalobkyně soudu sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, soud již žalobkyni nepoučoval ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, v důsledku čehož je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

18. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Žalovaný, který byl písemně žalobkyní vyzván k plnění, je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši [částka].

19. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok také na zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. Ke splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení dochází teprve výzvou věřitele k plnění. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému téhož dne odeslán. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 3 dní, tj. nejpozději do [datum] a ode dne [datum] je tak žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do částky [částka] (po započtení zamítnutého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.