16 C 21/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Mužnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky částka od datum do datum, a úroku ve výši 28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky částka, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od 25.

6. číslo do zaplacení a úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka. Tuto částku převzala žalovaná v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši částka, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a odměnu za zpracování a doručení ve výši částka. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit formou 60 týdenních splátek po částka. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne datum úrokem ve výši 28 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. pomocí tzv.„ karty zákazníka“, do níž žalovaná zapsala své majetkové poměry.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se dne datum zavázala žalované přenechat peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek částka splatit v 60 týdenních splátkách po částka Částku částka převzala žalovaná v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které žalovaná vyplnila do karty zákazníka. Žalovaná do tzv. karty zákazníka písemně prohlásila, že pracuje jako prodavačka u zaměstnavatele příjmení jméno příjmení na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, její příjem ze zaměstnání činí částka. Další čisté příjmy domácnosti činí částka. Její běžné výdaje činí cca částka a zahrnují externí splátky zápůjček ve výši částka. Dále uvedla, že má zápůjčku u jiné společnosti, nemá na své jméno veden bankovní účet ani kreditní kartu. Má vyživovací povinnost ke třem osobám, je rozvedená, bydlí v nájmu a nevlastní automobil. Žalovaná prohlásila, že proti její osobě nejsou vedeny exekuce. K zákaznické kartě žalovaná obchodnímu zástupci doložila pracovní smlouvu a potvrzení o přijmu za období 7 – číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem odeslaným dne datum. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzývána také předžalobní upomínkou.

4. Podle ustanovení § 1 druhé věty zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

5. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

7. Podle ustanovení § 588 věty první občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 občanského zákoníku jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 145/2010 Sb. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalované a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

11. V souladu s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy.

12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná její právní předchůdkyni poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě listin od žalované. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že příjem žalované činil celkem cca částka. Dále je v zákaznické kartě uvedeno, že další čistý příjem domácnosti činí částka, avšak právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezjišťovala, jaký je zdroj tohoto příjmu, jakou má povahu a nevyžádala si k jeho doložení žádné listiny. Tvrzený další příjem domácnosti žalované je přitom zásadní pro posouzení, zda má žalovaná volné prostředky pro splácení úvěru. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované absentuje podrobnější zkoumání výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady prokazující výši výdajů žalované. Žalovanou uváděné výdaje v celkové výši částka se jeví nepřiměřeně nízké v situaci, kdy žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost ke třem osobám a také splácí dřívější zápůjčku. Soud však nemá žádnou možnost, jak toto prohlášení žalované ověřit, když žalobkyně relevantní listiny prokazující výši výdajů žalované soudu nedoložila. Zjišťování počtu, výše ani platební morálky splácení dřívějších zápůjček není žalobkyní tvrzeno ani prokazováno. Žalobkyně dále tvrdila, že majetková situace žalované byla ověřena ze žalovanou předložených dokumentů – pracovní smlouvy a potvrzení o přijmu za období 7 – číslo, avšak tyto doklady žalobkyně soudu nedoložila.

13. Pokud tedy žalobkyně není schopna doložit, že její právní předchůdkyně věrohodným způsobem příjmy a výdaje žalované prověřila, nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala dostatečně poměry žalované a to, zda žalovaná bude schopna předmětný dluh splácet (§ 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb.). Navíc žalobkyně nijak neprokázala a v podstatě ani netvrdila, že by její právní předchůdkyně zkoumala poměry žalované ve veřejných databázích, jak ukládá mj. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Ani v tomto směru tedy nelze zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně hodnotit jako dostatečné. Soud také zdůrazňuje, že prohlášení v rámci Smluvních podmínek zkoumání úvěruschopnosti žalované nahradit nemůže.

14. Lze shrnout, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila.

15. S ohledem na shora popsané neunesení důkazního břemene soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona číslo Sb., ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku, neplatnou, přičemž se jedná se o tzv. absolutní neplatnost, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a § 2993 občanského zákoníku, jinými slovy na vrácení toho, co žalované plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na její pohledávku dosud neuhradila ničeho. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by na pohledávku žalobkyně cokoliv uhradil. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k zaplacení dluhu. S ohledem na uvedené žalobkyně má nárok na zaplacení požadované částky částka.

16. Jelikož je žalovaná se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky částka ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od datum do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalované odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Žalovaná byla vyzvána k plnění ve lhůtě 10 dní od doručení dopisu, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, a to při zohlednění veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, avšak v souvislosti se soudním řízením jí žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.