16 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Mužnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa], [obec], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu [číslo]. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], vždy nejpozději do 17. dne v měsíci. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 16,9 %. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle Smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k zaplacení již splatných splátek úvěru a mimosoudní vymáhání dlužních splátek bylo neúspěšné, využil žalobce svého práva a prohlásil dne [datum] celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Dle předmětné smlouvy o úvěru (čl. 3) je banka oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, rovněž úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Dlužná jistina [částka] 331,02 je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši [částka] a poplatky v celkové výši [částka]. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil [částka].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při jednání konaném dne [datum] a to tak, že si peníze půjčil, ale ztratil zaměstnání a nebyl schopen úvěr splácet.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka] na úvěrový účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 16,9 % ročně splatit nejpozději do [datum] v měsíčních splátkách ve výši [částka] vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne [datum]. Podle čl. 2 smlouvy se jednalo o neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami. Podle čl. 3 smlouvy úroky z úvěru budou připisovány k jistině úvěru, stanou se její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou) a budou placeny v rámci pravidelných splátek úvěru. Nedílnou součástí smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a ceník.

5. Z doručenky autorizačního kódu soud zjistil, že žalobkyně obdržela od žalovaného autorizační SMS kód [číslo], čímž byla smlouva o úvěru virtuálně podepsána.

6. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] ze dne [datum] (podklady pro soudní řízení) soud zjistil, že dne [datum] bylo na účet žalovaného [číslo] připsáno [částka] a dále že ke dni [datum] byly žalovanému účtovány poplatky v celkové výši [částka]. Žalovaný na uvedený účet splatil v souhrnu [částka]. 7. [právnická osoba] k posouzení uvěruschopnosti žalovaného (nedatováno) soud zjistil, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes internetové bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného pracovník žalobkyně vyhodnotil, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Své měsíční výdaje žalovaný v žádosti uvedl ve výši [částka]. Žalobkyně stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na [částka]. Žalovaný v žádosti uvedl splátky mimo žalobkyni ve výši [částka]. Žalobkyně dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti tři poskytnuté úvěry u žalobkyně, a to kontokorentní úvěr s limitem [částka] a orientační měsíční splátkou [částka], revolvingový úvěr s limitem [částka] a splátkou [částka] a spotřební úvěr se splátkou [částka]. Splátka nového úvěru činila [částka], v souhrnu nové splátkové zatížení žalovaného tedy činilo [částka].

8. Z výpisu z účtů č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že v období červenec 2018 činily celkové příjmy na účtu [částka] a z účtu odešlo [částka], disponibilní zůstatek činil - [částka]. V tomto období byla na účet připsána příchozí úhrada mzdy ve výši [částka]. V období srpen 2018 činily celkové příjmy na účtu částku [částka] a celkem z účtu odešlo v souhrnu [částka], disponibilní zůstatek činil – [částka]. Na účet byla připsána mzda ve výši [částka]. V období září 2018 celkové příjmy na účtu činily [částka] a z účtů celkem odešlo [částka], disponibilní zůstatek činil – [částka]. V září 2018 byla na účet připsána mzda [částka]. Soud dále z výpisu z účtu zjistil, že mezi položkami„ platba 24“ se ve velkém množství nacházejí platby jednotlivě v řádech několika set Kč až [částka] společnostem iFortuna a [webová adresa].

9. Z náhledu na webové stránky [webová adresa] a [webová adresa] soud zjistil, že se jedná o sázecí portály.

10. Z dopisu ze dne [datum] nadepsaného poslední výzva k úhradě dlužné částky soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti ve výši [částka] nejpozději do [datum].

11. Z dopisu ze dne [datum] nadepsaného rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu a poštovního podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že ani po předchozí upomínce nebyla ve stanoveném termínu uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], a proto žalobkyně rozhodla, že ode dne [datum] je celá zbývající částka úvěru ve výši [částka] splatná. Dopis byl žalovanému odeslán dne [datum].

12. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla dne [datum] odeslána výzva k plnění, přičemž žalovaný byl upozorněn na možné soudní vymáhání pohledávky.

13. Soud neprováděl důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, výpisem z databázového logu, Všeobecnými obchodními podmínkami a Ceníkem pro soukromou klientelu, neboť uvedené důkazy jsou pro právní posouzení věci s ohledem na níže rozvedený právní závěr nadbytečné.

14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne [datum] zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně splatit nejpozději do [datum] v měsíčních splátkách ve výši [částka] Částku [částka] poskytla dne [datum] žalobkyně žalovanému na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný celkem uhradil na splátkách úvěru částku [částka]. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] zachycující období před poskytnutím úvěru. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván dopisem odeslaným dne [datum] a také předžalobní upomínkou.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

20. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 26. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK, k předběžné otázce vznesené českým soudem k právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., ze kterého vyplývá, že čl. 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.)

27. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě výpisu z účtu žalovaného, dotazem do CCB a z vlastních systémů. Žalobkyně tvrdí, že nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného ověřila, že příjmy žalovaného ze zaměstnání v průměru v měsících předcházejících úvěrové žádosti odpovídají žalovaným tvrzené mzdě [částka]. Dokazováním bylo zjištěno, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru byl mírně nižší. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak žalovaný k žádosti o poskytnutí úvěru uvedl své výdaje ve výši [částka], což jednoznačně nemůže odpovídat reálnému stavu. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze statistických údajů a uvažovala měsíční výdaje ve výši [částka]. Dokazováním bylo zjištěno, že skutečné výdaje žalovaného však tuto částku výrazně převyšovaly. Z výpisu z účtů žalovaného bylo zjištěno, že v červenci 2018 činily výdaje žalovaného částku převyšující [částka], v srpnu 2018 částku převyšující [částka] a v září 2018 činily měsíční výdaje žalovaného částku převyšující [částka]. Dále nebyla žalobkyní vzata v úvahu skladba výdajů žalovaného, když z výpisu z účtů je zjevné, že žalovaný vynakládal nezanedbatelné částky na internetové sázky (platby ifortuna a [webová adresa]). Dále ohledně výdajů žalovaného není zjevné, kolik v rozhodné době platil za bydlení a zda měl nějakou vyživovací povinnost. Zjištěné výdaje žalovaného nebyly kryty příjmy žalovaného ze zaměstnání a jiné příjmy žalovaný nedeklaroval. Žalobkyní nebyl vzat v úvahu ani způsob plnění dosavadních dluhů žalovaného, když u posuzovaného závazku se jednalo o v pořadí čtvrtý úvěr žalovaného u žalobkyně.

28. K výzvě soudu žalobkyně jiné důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nedoložila, a to ačkoliv poskytovatel úvěru má podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tedy žalobkyně není schopna doložit, že věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného prověřila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, nelze než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

29. S ohledem na shora popsané neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).

30. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy má žalobkyně nárok na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný dosud vrátil v součtu [částka]. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně [částka].

31. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum]. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Výzva neobsahovala lhůtu k plnění, žalovaný byl proto za použití § 1958 odst. 2 o. z. povinen plnit bez zbytečného odkladu a soud uvažoval s ohledem na výši plnění jako přiměřenou lhůtu 5 dní od doručení, tj. do [datum]. Ode dne [datum] je tak žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně nárok na zákonné úroky z prodlení v žalobě kapitalizovala do dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] činí [částka] (výrok I.), ve zbytku byl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení zamítnut (výrok II.). Od [datum] má žalobkyně nárok na běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka].

32. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do částky 68 786, [částka] (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 60 % a neúspěšná ze 40 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 20 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka] dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po [částka], celkem [částka], a náhradě hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši [částka]. Dále advokátovi náleží náhrada za DPH v sazbě 21 % z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení činí [částka], z toho podle poměru úspěchu ve věci žalobkyni náleží 20 %, což představuje [částka]. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne [datum], neboť obsahuje doplnění a upřesnění žaloby, které mělo být obsahem již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu. Soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta zastupujícího žalobce, a to v obecné lhůtě k plnění tří dnů podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.