16 C 25/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Kristýnou Mužnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 110 087,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení  částky částka,  částky částka,  úroku ve výši 14,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,  úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,  kapitalizovaného úroku ve výši částka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši částka za období od datum do datum a dále také částky částka. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu. Dne datum účastníci sjednali Dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o úvěr částka a kterým byla sjednána smlouva o úvěru č. IBAN a dne datum byl úvěr žalovanému vyplacen. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ověřila výši čistého příjmu klienta, který byl tvořen starobním důchodem v průměru částka. Dále žalobkyně provedla lustrace v NRKI/BRKI a zohlednila, že dosud žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry. V části úvěru ve výši částka byly prostředky poskytnuty účelově na refinancování jiných úvěrů žalovaného. Pokud jde o výdaje, vycházela žalobkyně z informací poskytnutých žalovaným v žádosti a z interních a externích databází, expertní analýzy a na základě informací o spotřebním koši právnická osoba. Dále žalobkyně vyšla z informace, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, ověřila pohyby na účtu žalovaného č. č. účtu a z úvěrové zprávy ze dne datum. Žalovaný neměl žádné exekuční příkazy a transakce spojené s hazardem nebo jinou rizikovou činností. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši částka, skládající se ze splátky jistiny a úroku 14,9 % ročně, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem datum. Dodatkem č. hodnota smluvní strany sjednaly odklad splátek splatných datum a datum. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení, proto žalobkyně dne datum přistoupila k zesplatnění úvěru. Dlužná jistina částka je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru a nezahrnuje žádné smluvní pokuty, poplatky ani jiné položky. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil částka. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka z titulu nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného č. č. účtu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Z účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z rámcové smlouvy č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne datum zřídila běžný účet č. č. účtu. Rámcovou smlouvou byl současně sjednán spotřebitelský úvěr č. IBAN ve výši částka, kdy částka je částka určená ke splacení úvěru, který k žalobkyni žalovaný převedl, a částka částka není vázána žádným účelem.

6. Z Dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě číslo hodnota a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se žalobkyně dne datum zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr č. IBAN ve výši částka, kdy částka je částka určená ke splacení původních úvěrů (částka u právnická osoba. a částka u žalobkyně) a částka částka není vázána žádným účelem. Úvěr se žalobkyně zavázala poskytnout převodem na běžný účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 14,9 % ročně splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši částka vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal hradit pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr v měsíční výši částka. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit činí částka v případě základní sazby, případně částka při aplikaci sazby s bonusem. Žalovanému byl předložen formulář se standartními informacemi o spotřebitelském úvěru.

7. Z výpisu z účtu č. č. účtu za období od datum do datum soud zjistil, že dne datum žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku částka, ze které byly téhož dne uhrazeny dva úvěry ve výši částka a částka.

8. Z přehledu plateb a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil částka.

9. Z Přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu soud zjistil, že žalobkyně standartně uvažuje své náklady na vymáhání dlužné částky za 20 dní vymáhání ve výši částka, klientům účtuje 1x za 20 dní částka.

10. Z Dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě číslo hodnota soud zjistil, že na žádost žalovaného byly nastaveny splátkové prázdniny pro splátky splatné datum a datum. Od splátky připadající na datum měl žalovaný pokračovat ve splácení pravidelných měsíčních splátek úvěru v termínech a výši podle splátkového kalendáře.

11. Z dopisu ze dne datum nadepsaného Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva, potvrzení o odeslání a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě všech dluhů, a to dluhu z úvěru č. IBAN ve výši částka a dluhu na běžném účtu č. hodnota ve výši částka, tj. v souhrnu částka, jinak se žalobkyně obrátí na soud a bude pohledávku vymáhat. Dopis byl odeslán dne datum.

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu soud zjistil, že v období od datum do datum byl konečný záporný zůstatek na účtu -částka, který byl tvořen platbami pojistného 2x částka a účelně vynaloženými náklady na vymáhání 2x částka.

13. Z výpisu z účtů č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného u právnická osoba. za období od datum do datum soud zjistil, že žalovaný dne datum uhradil splátku úvěru „peníze na klik“ ve výši částka a dne datum uhradil 3 platby s popisem „inkaso“ ve výši částka, částka a částka. V prosinci 2022 žalovaný na účet obdržel důchod částka, dne datum provedl žalovaný splátku úvěru „peníze na klik“ ve výši částka. V lednu 2023 žalovaný obdržel důchod částka a doplatek valorizace důchodu částka, dne datum uhradil žalovaný splátku úvěru „peníze na klik“ ve výši částka a dne datum uhradil 3 platby s popisem „inkaso“ ve výši částka, částka a částka.

14. Z přehledu žádostí o úvěr soud zjistil, že žalovaný v žádosti o půjčku ze dne datum uvedl, že je starobní důchodce s příjmem částka, bydlí v nájmu, je ženatý, nevyživuje žádné osoby, měsíčně splácí částka, výdaje domácnosti na bydlení činí částka, na léky, jídlo a dopravu částka a splátky ostatních členů domácnosti jsou částka, příjmy ostatních členů domácnosti činí částka.

15. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr již měl 3 existující splátkové úvěry a jednu kreditní kartu, 7 úvěrů má žalovaný ukončeno. Žalovaný je zavázán měsíčně v souhrnu splácet částka a zbývá mu k úhradě částka. Nejvyšší úvěr žalovaného, který nebyl předmětným úvěrem konsolidován, činil dosud nesplacených částka a měsíční splátka činila částka.

16. Soud neprováděl důkaz obchodními podmínkami, úvěrovými podmínkami, pojistnými podmínkami, přehledem cen pojištění a ceníky, neboť uvedené důkazy jsou pro právní posouzení věci s ohledem na níže rozvedený právní závěr nadbytečné.

17. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku částka na účet č. č. účtu, přičemž částka částka byla poskytnuta účelově ke splacení původních úvěrů (ve výši částka u právnická osoba. a částka u žalobkyně). Žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 14,9 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši částka a pojištění schopnosti splácet úvěr v měsíční výši částka. Úvěr byl poskytnut žalovanému na uvedený účet dne datum. Žalovaný celkem uhradil na splátkách úvěru částku částka. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z výpisu z běžného účtu žalovaného zachycující období před poskytnutím úvěru a úvěrové zprávy.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 26. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. Anonymizováno-právnická osoba. proti GK)

27. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. Anonymizováno právnická osoba. proti právnická osoba.: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

28. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace ke svým poměrům v žádosti o úvěr a že žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě výpisu z účtu žalovaného a dotazem do registrů. Žalobkyně tvrdí, že nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného ověřila, že starobní důchod žalovaného v měsících předcházejících úvěrové žádosti činí částka. Dokazováním bylo zjištěno, že tato částka odpovídá. Z žalovaným tvrzených příjmů manželky nelze pro účely posouzení úvěruschopnosti vycházet, neboť tyto žalobkyně žádným způsobem neprověřila. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl výdaje domácnosti na bydlení činí částka, na léky, jídlo a dopravu částka a splátky ostatních členů domácnosti jsou částka. Tyto nebylo možné přesvědčivě ověřit pouze z výpisu z účtu, neboť žalovaný z účtu konkrétní platby nečinil. Žalobkyně pro účely stanovení výdajů žalovaného vyšla z interních a externích databází, expertní analýzy a informací o spotřebním koši právnická osoba. Dále žalobkyně vzala v úvahu dosavadní splátkové zatížení žalovaného. Jen nejvyšší splátka částka a nová splátka částka tvořily větší polovinu starobního důchodu žalovaného.

29. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním údajů normativních nákladů na bydlení a životního minima. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela ze statistických údajů a svých odborných odhadů, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Uvedený závěr platí o to spíše za situace, kdy poskytnutý úvěr byl v poměrně vysoké výši s dlouhou dobou splatnosti a při vědomí dříve čerpaných dosud nesplacených úvěrů ve vysoké výši a vysokou měsíční splátkou a zároveň nízkých příjmech žalovaného pouze ze starobního důchodu.

30. S ohledem na shora popsané neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).

31. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy má žalobkyně nárok na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný dosud vrátil v součtu částka. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně částka. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky částka jakožto záporného zůstatku na běžném účtu, neboť byl tvořen platbami pojistného 2x částka a účelně vynaloženými náklady na vymáhání 2x částka, tedy položkami plynoucími z neplatné smlouvy o úvěru a pojistného z neplatně sjednaného úvěru.

32. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Žalovaný byl v řízení pasivní a neuváděl žádné skutečnosti ke svým aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům, a tedy ke svým aktuálním možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.

33. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka a neúspěšná co do částky částka (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná ze 76 % a neúspěšná z 24 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 52 % vzniklých nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a paušální náhrady za hotové výdaje nezastoupené žalobkyně ve výši částka za tři úkony po částka (podání žaloby a předžalobní výzva, vyjádření) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., jejichž výše vyplývá z § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení činí částka, z toho podle poměru úspěchu ve věci žalobkyni náleží 52 %, což představuje po zaokrouhlení částka. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.