16 C 413/2022

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 13 551 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 65,74 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 998 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 553 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 23,36 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 553 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 177 Kč, k rukám Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 551 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 551 za období od datum do datum ve výši 89,10 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 551 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Jistina sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku v celkové výši 297 Kč (3 x 99 Kč), poplatků za SMS servis v celkové výši 147 Kč (3 x 49 Kč), poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty 300 Kč (účtované dne datum ve výši 300 Kč jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru). Žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila pouze 2 x 1 Kč dne datum a datum, když se jednalo o platbu za účelem„ korunového odkladu“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované a lustrací v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR a dále pomocí úvěrové karty a statistického modelu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Z účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

5. Žalobkyně se dne datum smlouvou o úvěru zavázala žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, který žalovaná označila ve smlouvě, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč splatit do datum. Ve smlouvě byla zahrnuta doplňková služba expres výplata s jednorázovým poplatkem ve výši 199 Kč, doplňková služba bezpečná splátka s poplatkem ve výši 99 Kč měsíčně a doplňková služba SMS servis s poplatkem ve výši 49 Kč měsíčně. Poplatek za korunový odklad podle smlouvy činí 990 Kč. Pro případ, že žalovaná nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů, ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání a tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace, dále je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 3 % ze splatné jistiny úvěru, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Smlouva byla žalovanou podepsána pomocí SMS zprávy s podpisovým kódem. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne datum a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve spojení se sazebníkem platným od datum)

6. Žalovaná provedla dne datum tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy na částku 1 Kč) příjmení 10 000 Kč byla dne datum zaslána na účet žalované č. bankovní účet (zjištěno z potvrzení o provedené platbě č. l. 21 a opisu výpisu proplacení smlouvy na částku 10 000 Kč) Žalobkyně účtovala žalované následující platby a poplatky: dne datum poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku celkem ve výši 297 Kč (dne datum ve výši 99 Kč, dne datum ve výši 99 Kč, dne datum ve výši 99 Kč), poplatky za nadstandartní SMS v celkové výši 147 Kč (dne datum ve výši 49 Kč, dne datum ve výši 49 Kč, dne datum ve výši 49 Kč), poplatky za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 1 980 Kč (dne datum ve výši 990 Kč, dne datum ve výši 990 Kč), účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč dne datum a smluvní pokutu 300 Kč dne datum. Žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila dne datum částku 1 Kč a dne datum částku 1 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad)

7. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech CRIBIS, NRKI, příjmení a ISIR s negativním výsledkem. Žalobkyně uvažovala čisté měsíční příjmy žalované ve výši částka a příjem partnera částka měsíčně, přičemž se jednalo o údaje, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Výdaje žalobkyně uvažovala ve výši životního minima členů domácnosti 6 750 Kč a minimálních výdajů na bydlení 7 208 Kč, splátky uvažovala ve výši 0 Kč (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne datum) Žalovaná měla ke dni čerpání dva existující úvěry splátkové, a to úvěr s nesplacenou jistinou 2 200 Kč ze dne datum, ohledně kterého byla žalovaná v prodlení s úhradou jedné splátky a úvěr ve výši nesplacené jistiny 999 Kč ze dne datum. Podle úvěrové zprávy má žalovaná 5 ukončených splátkových úvěrů a 2 úvěry byly žalované odmítnuty. (zjištěno z úvěrové zprávy) Žalovaná zaslala žalobkyni kopii občanského průkazu. (zjištěno z kopie občanského průkazu žalované)

8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum, a to do 30 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána žalované dne datum (zjištěno z výzvy ze dne datum a podacího archu)

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum smlouvou o úvěru zavázala žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek 330 Kč splatit do datum. Ve smlouvě byly stanoveny poplatky za sjednané doplňkové služby. příjmení 10 000 Kč byla dne datum zaslána na bankovní účet žalované. Žalovaná však nad rámec dvou plateb po 1 Kč na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech a při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná, z údajů životního minima a minimální nákladů na bydlení a využila statistický model. Žalovaná před poskytnutím úvěru již měla závazky z jiných dvou úvěrů. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne datum, a to do 30 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána žalované dne datum.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

15. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 20. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)

21. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že jí žalovaná poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, nicméně tyto informace neprověřila a nevyžádala si k jejich doložení žádné listiny, což vyplývá implicitně z doplnění žaloby ze dne datum a dále to vyplývá z žalobkyní předloženého důkazu potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne datum. Žalobkyně nezjišťovala zdroj příjmů žalované a ostatních členů domácnosti ani skladbu a výši výdajů žalované a její domácnosti, ani neprověřila, zda žalovanou uváděné údaje jsou její skutečné příjmy. Pokud jde o výdaje, pak žalobkyně vyšla pouze z údajů životního minima, minimálních nákladů na bydlení a ze statistického modelu a vůbec neprověřila, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalované např. v souvislosti s bydlením nebo výživou a výchovou dvou dětí. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti uvažovala splátky předchozích závazků žalované v nulové výši, ačkoliv z předložené úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla dva existující úvěry. Kopie občanského průkazu a provedená lustrace žalované v registrech nepostačují pro splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Ačkoliv má poskytovatel úvěru podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, žalobkyně soudu žádné důkazy o objektivním prověření skutečných příjmů a výdajů žalované nepředložila.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických údajů a údajů životního minima. Vzhledem k tomu, že žalobkyně věrohodným způsobem skutečné příjmy a výdaje žalované neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalované a v otázce výdajů vycházela pouze ze statistických údajů, údaje životního minima, a vedle toho nezohlednila dosavadní úvěrové zatížení plynoucí z úvěrové zprávy předložené soudu k důkazu, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

23. Za situace, kdy žalobkyně soudu sdělila, že úvěruschopnost žalované posuzovala pouze použitím statistického modelu a provedenými lustracemi v databázích, nikoliv z dokladů získaných od žalované (nepočítaje v to pouhé deklarování žalované v žádosti o úvěr), soud již žalobkyni nepoučoval ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

24. Žalobkyně neposuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, a proto soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

25. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalované plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila pouze 2 Kč. Žalovaná v řízení na svou obranu neuváděla ničeho. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 9 998 Kč.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaná ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu neuvedla ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 9 998 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od datum do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalované odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání. Žalovaná byla vyzvána k plnění ve lhůtě 30 dní od sepsání výzvy, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalobkyně se domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši 89,10 Kč, nicméně za toto období činí kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 998 Kč částku 65,74 Kč, ve zbytku byl kapitalizovaný zákonný úrok zamítnut. Ode dne datum do zaplacení má žalobkyně nárok na běžící zákonný úrok z prodlení z částky 9 998 Kč. Úrok z prodlení od datum do zaplacení z částky převyšující 9 998 Kč byl zamítnut. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalované plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 388,33 Kč (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do částky 3 690,23‬ Kč (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná ze 74 % a neúspěšná z 26 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 48 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč a z náhrady DPH v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 2 452 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 48 %, tedy po zaokrouhlení částku 1 177 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne datum, neboť obsahuje doplnění a upřesnění žaloby, které mělo být obsahem již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.