16 C 42/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Mužnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám JUDr. jméno příjmení, Ph.D., advokátky se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně webová adresa, při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný žalobkyni k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF. Následně žalobkyně prostřednictvím klientské sekce uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala se žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru částka. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne datum společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne datum převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil, žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši částka a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od datum do zaplacení a podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do datum v celkové výši částka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum ve smlouvě o úvěru zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek ve výši částka splatit do datum Smlouvu žalovaný podepsal elektronicky pomocí SMS kódu. Pro případ, prodlení žalovaného s jakoukoliv částí dluhu, je žalobkyně podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a paušální poplatky na úhradu nákladů. příjmení částka byla dne datum zaslána na účet žalovaného pod variabilním symbolem, který je rodným číslem žalovaného. K prokázání své totožnosti žalovaný zaslal žalobkyni kopii svého občanského průkazu a svou fotografii. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru EUCB a REPI. Žalovaný poskytl žalobkyni výpis ze svého bankovního účtu za měsíce leden, březen, duben 2021 a červen, srpen, listopad 2020. Z výpisu z účtu soud zjistil, že v dubnu 2021 měl žalovaný příjem ze mzdy částka, kreditní obrat na účtu činil částka, debetní obrat činil částka, počáteční zůstatek na účtu byl částka, konečný zůstatek byl částka. Žalovaný měl v dubnu 2021 kromě mzdy dále příjem z půjček, a to konkrétně dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, vše od společnosti právnická osoba Dne datum čerpal žalovaný půjčku ve výši částka, částka a částka od poskytovatele Cool Credit. Z výpisu z účtu žalovaného za období duben 2021 bylo dále zjištěno, že žalovaný má výdaje na webová adresa, a to dne datum v souhrnné výši částka, dne datum v celkové výši částka, dne datum v souhrnné výši částka. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne datum, která byla odeslána žalovanému e-mailem dne datum, potvrzení o doručení e-mailu žalovanému nebylo doloženo.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

9. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 14. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK, k předběžné otázce vznesené českým soudem k právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., ze kterého vyplývá, že čl. 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.)

15. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného, čímž ověřila, že příjmy žalovaného ze zaměstnání činí částka. Žalovaná však vůbec nezkoumala výdaje žalovaného. Dokazováním bylo zjištěno, že skutečné výdaje žalovaného příjmy ze mzdy výrazně převyšovaly. Z výpisu z účtů žalovaného bylo zjištěno, že v dubnu 2021 činily výdaje žalovaného částku částka. Dále nebyla žalobkyní vzata v úvahu skladba výdajů žalovaného, když z výpisu z účtů je zjevné, že žalovaný vynakládal nezanedbatelné částky na internetové sázky. Dále ohledně výdajů žalovaného není zjevné, kolik v rozhodné době platil za bydlení a zda měl nějakou vyživovací povinnost. Zjištěné výdaje žalovaného nebyly kryty příjmy žalovaného ze zaměstnání a jiné příjmy žalovaný nedeklaroval a žalobkyně netvrdila. Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že žalovaný v dubnu 2021 čerpal několik zápůjček v řádek tisíci korun. Kopie občanského průkazu a provedená lustrace žalovaného v registrech s negativním výsledkem není dostatečná pro splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Nelze než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila.

16. S ohledem na shora popsané neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

17. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši částka.

18. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky částka ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od datum do zaplacení. Ke splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení dochází teprve doručením výzvy k plnění. Žalobkyně v řízení nedoložila, že výzva k plnění odeslaná e-mailem byla žalovanému doručena (domněnka dojití dle § 573 o. z. nelze v případě e-mailové pošty použít). Splatnost pohledávky za situace, kdy nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalovaného, byla soudem odvozena od doručení žaloby dne datum, kdy byla obálka obsahující žalobu vhozena žalovanému do schránky, čímž se dostala do jeho dispoziční sféry. Žalovaný pak byl následující den žalobkyni povinen plnit (§ 1958 o. z.) a dnem následujícím, tj. datum, se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně se domáhala úroků z prodlení ve výši pouze 8,25% ročně.

19. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka a neúspěšná co do částky částka, tedy žalobkyně byla úspěšná ze 71 % a neúspěšná z 29 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 42 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši částka podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů po částka za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši částka a z náhrady DPH v sazbě 21 % z částky částka ve výši částka Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku částka a z této částky soud přiznal žalobkyni 42 %, tedy po zaokrouhlení částku částka. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne datum, neboť obsahuje doplnění žaloby, které mělo být obsahem již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu 22. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.