16 C 64/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Mužnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit částku částka a poplatek za poskytnutí ve výši částka. Jistina sestává z neuhrazené částky ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatku za expres výplatu ve výši částka, poplatku za bezpečnou splátku ve výši částka, poplatku za SMS servis v celkové výši částka, účelně vynaložených nákladů v celkové výši částka (a to dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka). Žalovaný na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradil. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného a lustrací v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum smlouvou o úvěru zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek ve výši částka splatit do datum. Ve smlouvě byla zahrnuta doplňková služba expres výplata s jednorázovým poplatkem ve výši částka, doplňková služba bezpečná splátka s poplatkem ve výši částka měsíčně a doplňková služba SMS servis s poplatkem ve výši částka měsíčně. Pro případ, že žalovaný nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů, ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně částka za měsíc vymáhání a tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace, dále je oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky a úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Smlouva byla žalovaným podepsána pomocí verifikační platby ve výši částka a SMS kódu. příjmení částka byla dne datum zaslána na účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR s negativním výsledkem. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho příjem činí částka, příjmy ostatních členů domácnosti činí částka, výdaje domácnosti činí částka a v domácnosti nejsou děti. Žalovaný zaslal žalobkyni kopii občanského průkazu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne datum, a to do 30 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána žalovanému dne datum. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný na pohledávku žalobkyně neuhradil ničeho.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

9. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V daném případě se nejedná o bezúročnou půjčku, ačkoliv obchodní úrok nebyl ve smlouvě o úvěru explicitně ujednán, nicméně není pochyb, že jeho funkci plní účtované poplatky, když hlavním smyslem žalobkyně jakožto podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem posuzované smlouvy.

13. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 14. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK, k předběžné otázce vznesené českým soudem k právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., ze kterého vyplývá, že čl. 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.)

15. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že jí žalovaný poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, nicméně tyto informace neprověřila a nevyžádala si k jejich doložení žádné listiny. Žalobkyně nezjišťovala zdroj příjmů žalovaného a ostatních členů domácnosti ani skladbu a výši výdajů žalovaného, neprověřila, zda žalovaným uváděné údaje jsou jeho skutečné příjmy a výdaje. Kopie občanského průkazu a provedená lustrace žalovaného v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR s negativním výsledkem není dostatečná pro splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Ačkoliv má poskytovatel úvěru podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, žalobkyně soudu žádné důkazy o objektivním prověření skutečných příjmů a výdajů žalovaného nepředložila. Nelze než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila.

16. S ohledem na shora popsané neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

17. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši částka.

18. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky částka ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 30 dní od sepsání výzvy, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalobkyně se domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši částka, nicméně za toto období činí kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky částka částku částka, ve zbytku byl kapitalizovaný zákonný úrok zamítnut. Ode dne datum do zaplacení má žalobkyně nárok na běžící zákonný úrok z prodlení z částky částka. Úrok z prodlení od datum do zaplacení z částky převyšující částka byl zamítnut. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do částky částka (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 87,5 % a neúspěšná z 12,5 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 75 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši částka podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů po částka za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši částka a z náhrady DPH v sazbě 21 % z částky částka ve výši částka Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku částka a z této částky soud přiznal žalobkyni 75 %, tedy po zaokrouhlení částku částka. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne datum a ze dne datum, neboť obsahují doplnění a upřesnění žaloby, které měly být obsahem již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu 22. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.