16 C 96/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Mužnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne datum s původním věřitelem, tj. společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, obec, smlouvu o úvěru číslo 2017 číslo podle zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Následně nabyla pohledávku společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum uzavřené s původním věřitelem. Žalobkyně jako postupník uzavřela dne datum se společností právnická osoba, jako postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou, a to ve výši částka, s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím, a to v 16 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni datum. Původní věřitel svůj závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne datum, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek neplnil řádně a včas, na pohledávku žalobkyně dosud uhradil ve splátkách pouze částku částka. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny částka se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem z dlužné jistiny od data splatnosti tj. od datum do zaplacení. Nárok žalobkyně na smluvní úrok vyplývá z článku II. odst. 1 smlouvy o úvěru. Ostatní příslušenství dluhu žalobce po žalovaném nepožaduje. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného. Z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalovaného, při zohlednění životního minima žalovaného a jeho měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovaného lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil tak, že částečně uznává, že uzavřel smlouvu o úvěru dne datum s původním věřitelem právnická osoba, nicméně vznesl námitku promlčení, neboť žalobkyně se domáhá pohledávky po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Dále žalovaný namítl, že celkový úrok, který žalobkyně účtuje, dosahuje 84 % jistiny, což je nemorální a je to lichva. Uvedl, že původní věřitel si nic neověřoval, přesto mu úvěr s takto vysokým úrokem poskytl.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo 2017 číslo soud zjistil, že dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku částka a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru částka (které zahrnují poplatek za správu úvěru částka a poplatek za hotovostní výběr splátek částka), tj. celkově částka, v 16 měsíčních splátkách po částka. Úrokovou sazbu smluvní strany sjednaly ve výši 21 % ročně. Převzetí poskytnuté hotovosti dlužník potvrdil připojením svého podpisu na smlouvě. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru včetně údaje RPSN a žalovaný dne datum uvedl, že souhlasí a chce tento úvěr. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru číslo 2017 číslo soud zjistil, že měsíční splátka činí částka a je splatná 8. den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena.

5. Z výplatních lístků 7/ 2017, 8/ 2017 a 9/ 2017 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného v červenci 2017 činila částka, srážky ze mzdy byly provedeny ve výši částka, žalovaný obdržel nezdanitelné náhrady částka a bylo mu tedy vyplaceno částka, čistá mzda žalovaného v srpnu 2017 činila částka, srážky ze mzdy byly provedeny ve výši částka, nezdanitelné náhrady činily částka a bylo mu tedy vyplaceno částka, čistá mzda žalovaného v září 2017 činila částka, po započtení srážek ze mzdy ve výši částka bylo žalovanému vyplaceno částka.

6. Z pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance agentury práce k jinému zaměstnavateli soud zjistil, že žalovaný byl jakožto agenturní zaměstnanec právnická osoba právnická osoba přidělen od datum do datum k výkonu práce ke právnická osoba a.s. s místem výkonu práce ve obec.

7. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí u bratra a přispívá mu částka na elektřinu a částka na vodu. Jako kontaktní osobu uvedl jméno příjmení, neteř.

8. Ze žádosti o poskytnutí úvěru a originálu splátkového kalendáře, soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u bratra, je zaměstnán na dobu určitou do datum, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí částka. Nemá výdaje za bydlení, za elektřinu platí částka a za vodu částka, za stravování a výživné hradí částka, dále má výdaje částka na telefon a splátky částka. Jeho průměrné měsíční výdaje činí částka.

9. Z finanční analýzy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uvažovala při posouzení volných finančních zdrojů žadatele jeho měsíční příjmy ve výši částka, měsíční výdaje částka, minimální měsíční výdaje žadatele částka a rezervu na neočekávané výdaje částka. Dospěla k závěru, že měsíční volné finanční zdroje činí částka. Z dokumentu credit skoring soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně po provedení finanční analýzy dospěla k závěru, že žadateli lze poskytnout s ohledem na výši volných finančních zdrojů spotřebitelský úvěr ve výši částka s měsíční splátkou částka.

10. Z přehledu splátek a originálu splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni (případně její právní předchůdkyni) dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka. V originálu splátkového kalendáře nejsou poslední dvě platby zachyceny, neboť nebyly hrazeny v hotovosti, ale převodem na účet.

11. Ze smlouvy o prodeji části závodu včetně její přílohy (str. 50) soud zjistil, že mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, obec, a společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa byla dne datum uzavřena smlouva o prodeji části závodu, na základě které nabyla pohledávku společnost právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne datum se společností právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

12. Z dopisu ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis byl žalovanému odeslán dne datum.

13. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva.

14. Z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 C 313/2020-21 soud zjistil, že žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku částka spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo 2017 číslo uzavřené dne datum se společností právnická osoba na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni datum. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení.

15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru, tj. celkově částka, v 16 měsíčních splátkách po částka. Úrokovou sazbu smluvní strany sjednaly ve výši 21 % ročně. Převzetí poskytnuté hotovosti dlužník potvrdil připojením svého podpisu na smlouvě. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z výplatních pásek za červenec až září 2017, čestného prohlášení žalovaného, pokynu k dočasnému přidělení a údaje minimální měsíční výdaje žadatele. Žalovaný v době žádosti o posuzovaný úvěr již čerpal u žalobkyně předchozí úvěr. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván dopisem odeslaným dne datum.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Pohledávku původního věřitele společnosti právnická osoba nabyla společnost právnická osoba, a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum. Žalobkyně jako postupník uzavřela dne datum se společností právnická osoba smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla žalovaná pohledávka postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

25. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

26. Lustrací v soudním informačním systému soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným u zdejšího soudu bylo dříve vedeno řízení pod sp. zn. 12 C 313/2020 o zaplacení peněžité částky, nicméně toto řízení netvoří překážku věci rozsouzené v projednávané věci, neboť předmětem řízení byl nárok žalobkyně z jiné smlouvy o úvěru číslo 2017 číslo uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne datum.

27. Soud se prvně zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 28. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK, k předběžné otázce vznesené českým soudem k právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., ze kterého vyplývá, že čl. 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.)

29. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyni žalovaný poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala z výplatních pásek za červenec až září 2017, čestného prohlášení žalovaného, pokynu k dočasnému přidělení a dále vyšla z údaje minimální měsíční výdaje žadatele. Dokazováním bylo zjištěno, že čisté příjmy žalovaného ze zaměstnání po započtení srážek ze mzdy v měsíci červenci až září 2017 činily v průměru částka. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila aktuální příjem žalovaného, když v prosinci již musel žalovaný mít k dispozici i výplatní lístek přinejmenším za měsíc říjen. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že hradí měsíční splátky úvěru ve výši částka. Po sečtení splátek částka a částka z nově nabytého úvěru, činilo splátkové zatížení žalovaného minimálně částka. Z průměrného příjmu částka, který právní předchůdkyně žalobkyně brala v úvahu, by tak žalovanému na živobytí zbylo částka, což je částka nižší, než životní minimum v roce 2017 (ve výši částka). Není zřejmé, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila způsob plnění dosavadních dluhů žalovaného, když nezjišťovala z veřejně dostupných registrů (např. příjmení, Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, aj.), zda má žalovaný další závazky a jaká je jeho platební morálka a současně když měla k dispozici údaje plynoucí z výplatních lístků o tom, že žalovanému jsou činěny srážky ze mzdy. Nelze opomenout ani skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v pořadí minimálně druhý úvěr (předcházející úvěr ze smlouvy číslo 2017 číslo), ačkoliv příjmy žalovaného dosahovaly velmi nízkých částek. V souhrnu veškerých uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, neboť nezjistila dostatečně aktuální příjmy žalovaného, jeho reálné výdaje a nezohlednila ani způsob plnění dosavadních dluhů.

30. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

31. Žalobkyně by měla nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila po započtení žalovaným učiněných splátek.

32. Soud se dále zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení. Promlčecí lhůta je podle § 629 o. z. tříletá a počala běžet od okamžiku, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. V nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3358/20, Ústavní soud opakovaně dovodil, že vznesení námitky promlčení„ dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou v obecné rovině situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionálka v oblasti spotřebitelských úvěrů a stejně tak žalobkyně si měly být vědomy možné neplatnosti smlouvy o úvěru. Tomu také nasvědčuje vyjádření žalobkyně ze dne datum (č. l. 13), ve kterém žalobkyně navrhuje, nechť soud vyhodnotí vztah žalobkyně a žalovaného jako bezdůvodné obohacení, pokud se neztotožní s názorem žalobkyně, že smlouva byla platně uzavřena. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému dne datum, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o úvěru. Ode dne následujícího se mohla žalobkyně obrátit na soud se žalobou o vydání bezdůvodného obohacení, tříletá promlčecí lhůta proto uplynula dne datum (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3358/20). Pro úplnost soud uvádí, že splátky, které žalovaný činil, nevedly k uplatnění domněnky uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z., a tím k prodloužení promlčecí lhůty, neboť jednotlivé dohodnuté splátky podle smlouvy, o které se žalovaný domníval, že je platná, jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 786/2009 a 32 Cdo 1008/2009).

33. Žaloba byla podána dne datum po uplynutí promlčecí lhůty, kdy se žalobkyně již nemůže soudně domáhat ani vydání bezdůvodného obohacení, neboť její pohledávka existuje již pouze ve formě naturální obligace, a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady za hotové výdaje v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., jejichž výše vyplývá z § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši částka za jeden úkon písemné podání ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.