16 C 96/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Mužnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec], smlouvu o úvěru [číslo] 2017 [číslo] podle zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Následně nabyla pohledávku společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum] uzavřené s původním věřitelem. Žalobkyně jako postupník uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], jako postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou, a to ve výši [částka], s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím, a to v 16 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Původní věřitel svůj závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne [datum], což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek neplnil řádně a včas, na pohledávku žalobkyně dosud uhradil ve splátkách pouze částku [částka]. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny [částka] se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem z dlužné jistiny od data splatnosti tj. od [datum] do zaplacení. Nárok žalobkyně na smluvní úrok vyplývá z článku II. odst. 1 smlouvy o úvěru. Ostatní příslušenství dluhu žalobce po žalovaném nepožaduje. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného. Z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalovaného, při zohlednění životního minima žalovaného a jeho měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovaného lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil tak, že částečně uznává, že uzavřel smlouvu o úvěru dne [datum] s původním věřitelem [právnická osoba], nicméně vznesl námitku promlčení, neboť žalobkyně se domáhá pohledávky po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Dále žalovaný namítl, že celkový úrok, který žalobkyně účtuje, dosahuje 84 % jistiny, což je nemorální a je to lichva. Uvedl, že původní věřitel si nic neověřoval, přesto mu úvěr s takto vysokým úrokem poskytl.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] 2017 [číslo] soud zjistil, že dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru [částka] (které zahrnují poplatek za správu úvěru [částka] a poplatek za hotovostní výběr splátek [částka]), tj. celkově [částka], v 16 měsíčních splátkách po [částka]. Úrokovou sazbu smluvní strany sjednaly ve výši 21 % ročně. Převzetí poskytnuté hotovosti dlužník potvrdil připojením svého podpisu na smlouvě. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru včetně údaje RPSN a žalovaný dne [datum] uvedl, že souhlasí a chce tento úvěr. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] 2017 [číslo] soud zjistil, že měsíční splátka činí [částka] a je splatná 8. den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena.

5. Z výplatních lístků 7/ 2017, 8/ 2017 a 9/ 2017 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného v červenci 2017 činila [částka], srážky ze mzdy byly provedeny ve výši [částka], žalovaný obdržel nezdanitelné náhrady [částka] a bylo mu tedy vyplaceno [částka], čistá mzda žalovaného v srpnu 2017 činila [částka], srážky ze mzdy byly provedeny ve výši [částka], nezdanitelné náhrady činily [částka] a bylo mu tedy vyplaceno [částka], čistá mzda žalovaného v září 2017 činila [částka], po započtení srážek ze mzdy ve výši [částka] bylo žalovanému vyplaceno [částka].

6. Z pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance agentury práce k jinému zaměstnavateli soud zjistil, že žalovaný byl jakožto agenturní zaměstnanec [právnická osoba] [právnická osoba] přidělen od [datum] do [datum] k výkonu práce ke [právnická osoba] a.s. s místem výkonu práce ve [obec].

7. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí u bratra a přispívá mu [částka] na elektřinu a [částka] na vodu. Jako kontaktní osobu uvedl [jméno] [příjmení], neteř.

8. Ze žádosti o poskytnutí úvěru a originálu splátkového kalendáře, soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u bratra, je zaměstnán na dobu určitou do [datum], jeho průměrný čistý měsíční příjem činí [částka]. Nemá výdaje za bydlení, za elektřinu platí [částka] a za vodu [částka], za stravování a výživné hradí [částka], dále má výdaje [částka] na telefon a splátky [částka]. Jeho průměrné měsíční výdaje činí [částka].

9. Z finanční analýzy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uvažovala při posouzení volných finančních zdrojů žadatele jeho měsíční příjmy ve výši [částka], měsíční výdaje [částka], minimální měsíční výdaje žadatele [částka] a rezervu na neočekávané výdaje [částka]. Dospěla k závěru, že měsíční volné finanční zdroje činí [částka]. Z dokumentu credit skoring soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně po provedení finanční analýzy dospěla k závěru, že žadateli lze poskytnout s ohledem na výši volných finančních zdrojů spotřebitelský úvěr ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka].

10. Z přehledu splátek a originálu splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni (případně její právní předchůdkyni) dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. V originálu splátkového kalendáře nejsou poslední dvě platby zachyceny, neboť nebyly hrazeny v hotovosti, ale převodem na účet.

11. Ze smlouvy o prodeji části závodu včetně její přílohy (str. 50) soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec], a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] byla dne [datum] uzavřena smlouva o prodeji části závodu, na základě které nabyla pohledávku společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

12. Z dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis byl žalovanému odeslán dne [datum].

13. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva.

14. Z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 C 313/2020-21 soud zjistil, že žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] 2017 [číslo] uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba] na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení.

15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne [datum] zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru, tj. celkově [částka], v 16 měsíčních splátkách po [částka]. Úrokovou sazbu smluvní strany sjednaly ve výši 21 % ročně. Převzetí poskytnuté hotovosti dlužník potvrdil připojením svého podpisu na smlouvě. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z výplatních pásek za červenec až září 2017, čestného prohlášení žalovaného, pokynu k dočasnému přidělení a údaje minimální měsíční výdaje žadatele. Žalovaný v době žádosti o posuzovaný úvěr již čerpal u žalobkyně předchozí úvěr. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván dopisem odeslaným dne [datum].

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Pohledávku původního věřitele společnosti [právnická osoba] nabyla společnost [právnická osoba], a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum]. Žalobkyně jako postupník uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla žalovaná pohledávka postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

25. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

26. Lustrací v soudním informačním systému soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným u zdejšího soudu bylo dříve vedeno řízení pod sp. zn. 12 C 313/2020 o zaplacení peněžité částky, nicméně toto řízení netvoří překážku věci rozsouzené v projednávané věci, neboť předmětem řízení byl nárok žalobkyně z jiné smlouvy o úvěru [číslo] 2017 [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum].

27. Soud se prvně zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 28. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK, k předběžné otázce vznesené českým soudem k právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., ze kterého vyplývá, že čl. 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.)

29. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyni žalovaný poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala z výplatních pásek za červenec až září 2017, čestného prohlášení žalovaného, pokynu k dočasnému přidělení a dále vyšla z údaje minimální měsíční výdaje žadatele. Dokazováním bylo zjištěno, že čisté příjmy žalovaného ze zaměstnání po započtení srážek ze mzdy v měsíci červenci až září 2017 činily v průměru [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila aktuální příjem žalovaného, když v prosinci již musel žalovaný mít k dispozici i výplatní lístek přinejmenším za měsíc říjen. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že hradí měsíční splátky úvěru ve výši [částka]. Po sečtení splátek [částka] a [částka] z nově nabytého úvěru, činilo splátkové zatížení žalovaného minimálně [částka]. Z průměrného příjmu [částka], který právní předchůdkyně žalobkyně brala v úvahu, by tak žalovanému na živobytí zbylo [částka], což je částka nižší, než životní minimum v roce 2017 (ve výši [částka]). Není zřejmé, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila způsob plnění dosavadních dluhů žalovaného, když nezjišťovala z veřejně dostupných registrů (např. [příjmení], Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, aj.), zda má žalovaný další závazky a jaká je jeho platební morálka a současně když měla k dispozici údaje plynoucí z výplatních lístků o tom, že žalovanému jsou činěny srážky ze mzdy. Nelze opomenout ani skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v pořadí minimálně druhý úvěr (předcházející úvěr ze smlouvy [číslo] 2017 [číslo]), ačkoliv příjmy žalovaného dosahovaly velmi nízkých částek. V souhrnu veškerých uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, neboť nezjistila dostatečně aktuální příjmy žalovaného, jeho reálné výdaje a nezohlednila ani způsob plnění dosavadních dluhů.

30. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

31. Žalobkyně by měla nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila po započtení žalovaným učiněných splátek.

32. Soud se dále zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení. Promlčecí lhůta je podle § 629 o. z. tříletá a počala běžet od okamžiku, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3358/20, Ústavní soud opakovaně dovodil, že vznesení námitky promlčení„ dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou v obecné rovině situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionálka v oblasti spotřebitelských úvěrů a stejně tak žalobkyně si měly být vědomy možné neplatnosti smlouvy o úvěru. Tomu také nasvědčuje vyjádření žalobkyně ze dne [datum] (č. l. 13), ve kterém žalobkyně navrhuje, nechť soud vyhodnotí vztah žalobkyně a žalovaného jako bezdůvodné obohacení, pokud se neztotožní s názorem žalobkyně, že smlouva byla platně uzavřena. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému dne [datum], což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o úvěru. Ode dne následujícího se mohla žalobkyně obrátit na soud se žalobou o vydání bezdůvodného obohacení, tříletá promlčecí lhůta proto uplynula dne [datum] (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3358/20). Pro úplnost soud uvádí, že splátky, které žalovaný činil, nevedly k uplatnění domněnky uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z., a tím k prodloužení promlčecí lhůty, neboť jednotlivé dohodnuté splátky podle smlouvy, o které se žalovaný domníval, že je platná, jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 786/2009 a 32 Cdo 1008/2009).

33. Žaloba byla podána dne [datum] po uplynutí promlčecí lhůty, kdy se žalobkyně již nemůže soudně domáhat ani vydání bezdůvodného obohacení, neboť její pohledávka existuje již pouze ve formě naturální obligace, a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady za hotové výdaje v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., jejichž výše vyplývá z § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za jeden úkon písemné podání ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.).