17 C 124/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 37 180 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se, co do částky 4 238 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 238 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 434 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 434 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do částky 11 508 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 508 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 278 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa.

1. Žalobou podanou dne 17. 4. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 37 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 180 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba, po prověření úvěruschopnosti žalovaného dne 30. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota na částku 3 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr ve výši 26 200 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku tím způsobem, že žalovaný na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www.název.cz vyplnil požadované registrační údaje, právní předchůdkyně žalobkyně ověřila splnění podmínek pro poskytnutí úvěru (identifikace, přezkoumání úvěruschopnosti vč. ověření v klientských databázích), souhlas s uzavřením smlouvy vyjádřila právní předchůdkyně žalobkyně odesláním peněžních prostředků na registrovaný bankovní účet klienta, smlouva tak nabyla účinnosti. Na základě smlouvy o úvěru a jejího dodatku právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 26 200 Kč dne 30. 6. 2025, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně do 7. 10. 2025 spolu se smluvním úrokem ve výši 10 980 Kč. Žalovaný peněžní prostředky včetně příslušenství nevrátil do data splatnosti a ocitl se tak v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 37 180 Kč, tato sestává z nesplacené jistiny ve výši 26 200 Kč a z nesplaceného smluvního úroku ve výši 10 980 Kč.

2. Na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 právní zástupkyně žalobkyně podáním ze dne 17. 7. 2026 uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osoby, není evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, lustrovala žalovaného v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a interní databází věřitele, v databázi neplatných dokladů a došla k závěru, že nejsou žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění dluhů a povinností žalovaného ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na dlužnou částku uhradil 4 766 Kč, z této částky byla částka 4 238 Kč započtena na jistinu a částka 528 Kč na smluvní úrok. Současně vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 4 238 Kč včetně úroku z prodlení z této částky. Soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v této části ve výroku v odst. I. zastavil. Žalobkyně setrvala na zaplacení částky 32 942 Kč s úrokem z prodlení z této částky 8. 10. 2025 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud provedl ve věci dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil dále uvedené skutečnosti: 5. - z listiny nazvané smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 30. 6. 2025, že právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč do 30 dnů a celkem zaplatit částku 3 586 Kč. V případě umořování dluhu formou minimálních měsíčních splátek byl povinen zaplatit 11 splátek ve výši 5 % z výše jistiny a úrok přirostlý za předchozích 30 dnů a 12. splátku ve výši nesplaceného zůstatku úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 237,85 % ročně, RPSN činila 778 %, dodatky č. hodnota až 18 byla smlouva o úvěru navýšena postupně na částku 26 200 Kč, úvěr se žalovaný zavázal uhradit v 11. měsíčních splátkách, další splátka byla splatná 29. 8. 2025; 6. - z výpisů z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně, že na tento účet dne 11. 11. 2021 došla verifikační platba 1 Kč z účtu žalovaného č. č. účtu, a na tento účet žalovaného poukázala právnická osoba dne 30. 6. 2025 částku 3 000 Kč pod VS var. symbol, dne 1. 7. 2025 částku 2 000 Kč pod VS var. symbol, dne 6. 7. 2025 částku 1 800 Kč pod VS var. symbol, dne 7. 7. 2025 částku 900 Kč pod VS var. symbol, dne 25. 7. 2025 částku 3 200 Kč pod VS var. symbol, dne 26. 7. 2025 částku 1 500 Kč pod VS var. symbol, dne 28. 7. 2025 částku 2 900 Kč pod VS var. symbol, dne 29. 7. 2025 částku 900 Kč pod VS var. symbol, dne 30. 7. 2025 částku 1 300 Kč pod VS var. symbol, dne 31. 7. 2025 částku 900 Kč pod VS var. symbol, dne 2. 8. 2025 částku 700 Kč pod VS var. symbol, dne 3. 8. 2025 částku 900 Kč pod VS var. symbol, dne 4. 8. 2025 částku 400 Kč pod VS var. symbol, dne 4. 8. 2025 částku 500 Kč pod VS var. symbol, dne 4. 8. 2025 částku 200 Kč pod VS var. symbol, dne 23. 8. 2025 částku 700 Kč pod VS var. symbol, dne 25. 8. 2025 částku 1 000 Kč pod VS var. symbol, dne 27. 8. 2025 částku 1 900 Kč pod VS var. symbol, dne 28. 8. 2025 částku 1 500 Kč pod VS var. symbol. 7. - z dopisů ze dne 4. 9. 2025 a ze dne 7. 10. 2025, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné splátky s tím, že ke dni 4. 9. 2025 činí dlužná částka 6 099 Kč; ke dni 7. 10. 2025 činí dlužná částka 36 109 Kč; 8. - z dopisu ze dne 21. 2. 2026, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení dlužné částky 41 931,18 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2025 do tří dnů, zásilka byla podána k doručení dne 24. 2. 2026; 9. - z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, ze seznamu postoupených pohledávek, z dopisu ze dne 21. 2. 2026, že společnost právnická osoba, jako postupitel postupuje na žalobkyni jako nabyvatele ve smlouvě specifikované pohledávky včetně pohledávky za žalovaným. Dopisem ze dne 21. 2. 2026 bylo postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni oznámeno žalovanému, zásilka byla podána k doručení dne 24. 2. 2026; 10. - z veřejné části obchodního rejstříku, že právní předchůdkyně žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze od 25. 1. 2013 a jako předmět podnikání má zapsáno, mimo jiné, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru; 11. - ze sdělení právnická osoba., z výpisu z běžného účtu č. č. účtu, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný. Na tento účet byla dne 30. 6. 2025 převedena částka 3 000 Kč označená název č. hodnota, žalovaný splácel úvěr od právnická osoba, úhrada částky 8 723 Kč nemohla být 16. 6. 2025 provedena z důvodu nízkého disponibilního zůstatku; počáteční zůstatek na účtu činil 253,90 Kč, konečný 2 800,81 Kč, disponibilní zůstatek činil 900,44 Kč.

12. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný se zaregistroval na stránkách právnická osoba, právní předchůdkyně žalobkyně, požádal o úvěr ve výši 3 000 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně ověřila splnění podmínek pro poskytnutí úvěru a odeslala 30. 6. 2025 peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč na registrovaný bankovní účet klienta. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dodatky ke smlouvě, přičemž smlouvu o úvěru navýšil na částku 26 200 Kč. právnická osoba, vyzvala žalovaného k vrácení dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 právnická osoba, pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo dopisem právnická osoba, oznámeno žalovanému. Právní zástupkyně žalobkyně dopisem ze dne 21. 2. 2026 vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný do podání žaloby právní předchůdkyni žalobkyně na dlužnou částku uhradil 4 766 Kč, ničeho více neuhradil. Žalovaný splácel další úvěrový závazek.

13. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení: 14. § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. § 588 věta první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 18. § 2 odst. 3 o. z., výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 19. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že dne 30. 6. 2025 uzavřeli právnická osoba, tedy právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaný jakožto úvěrovaný smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a dle § 104 a následujících z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavření první smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen ze svého účtu zaslat verifikační platbu ve výši 0,01 Kč až 1 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Po ověření majitele bankovního účtu poukázala právní předchůdkyně žalobkyně na tento účet požadovanou částku 3 000 Kč dne 30. 6. 2025. Žalovaný se zavázal vrátit částku 3 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně do 30 dnů a celkem zaplatit částku 3 586 Kč. V případě umořování dluhu formou minimálních měsíčních splátek byl povinen zaplatit 11 splátek ve výši 5 % z výše jistiny a úrok přirostlý za předchozích 30 dnů a 12. splátku ve výši nesplaceného zůstatku úvěru. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dodatky ke smlouvě o úvěru, kterými navýšili požadovanou částku na 26 200 Kč s tím, že celkem dlužná částka 29 757 Kč bude uhrazena se smluvním úrokem do 12 měsíců. Žalovaný splátky nehradil, na dlužnou částku uhradil 4 766 Kč. Žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby uplatnila po žalovaném pohledávku ve výši 32 942 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 8. 10. 2025 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu jakožto podnikatelka a profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a bylo proto její povinností v souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 a § 86 odst. 2 ZoSÚ před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, a to mimo jiné i na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného, který smlouvu uzavřel jakožto spotřebitel. Žalobkyně přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, a tudíž o této rozhodné skutečnosti (povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného) neunesla břemeno důkazní. Soud proto vyložil ustanovení § 86 ZoSÚ a § 580, § 588 o. z. ve prospěch žalovaného, jakožto spotřebitele (použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o. z.) tak, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, a dospěl proto k závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Soud má za to, že dlouhodobě uplatňovaná a obecně známá koncepce ochrany spotřebitele zakotvená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a směrnici 93/13, ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie a také Nejvyššího soudu ČR vztahující se ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, nemůže vést k jinému výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ než takovému, že při neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ, je nutno posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 6. 2025 jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti pak soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu dle § 86, § 87 ZoSÚ. Žalobní nároky z neplatné smlouvy o úvěru nemůže soud důvodně přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně plnění z neplatné smlouvy celkem ve výši 26 200 Kč, na tuto částku uhradil 4 766 Kč, částku 21 434 Kč žalovaný nevrátil. Dle § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ je tak žalovaný povinen vrátit toliko nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru, tedy částku 21 434 Kč, když žalobkyně prokázala, že částku 26 200 Kč právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalovaného a žalovaný uhradil 4 766 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené platně dle § 1879 a následujících o.z. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Soud proto ve výroku v odstavci II. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 434 Kč s úrokem z prodlení od 8. 10. 2025 do zaplacení, jehož základ vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný byl v řízení nečinný, a tudíž netvrdil, jaká doba je pro něho pro zaplacení přiměřená, proto soud vychází z lhůt sjednaných v původní, byť neplatné, smlouvě.

22. Ve vztahu k dalším požadovaným nárokům nad částku 21 434 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 434 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, jak bylo žalobkyni přiznáno ve výroku v odst. II. tohoto rozsudku, byla žaloba v odst. III. výroku tohoto rozsudku zamítnuta, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy, které nelze důvodně v soudním řízení přiznat (soud již vyložil důvody neplatnosti v předchozím odstavci tohoto odůvodnění). Proto co do částky 11 508 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 508 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.

23. Žalobkyně vzala před jednáním částečně žalobu zpět, a to co do částky 4 238 Kč s příslušenstvím, a tedy procesně zavinila zastavení řízení v této části. Byl to proto žalovaný, kterému byla žalobkyně povinna hradit náklady řízení dle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žádné ze spisu prokazatelné náklady řízení však soud na straně žalovaného nezjistil, a proto v této části řízení žádnému z účastníků řízení soud náklady řízení nepřiznal.

24. Co do částky 32 942 Kč s příslušenstvím je výrok o nákladech řízení odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 21 434 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 434 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení (ke dni 5. 8. 2026 činí tento úrok z prodlení 2 039,40 Kč), tedy celkem byla úspěšná co do částky 23 473,40 Kč, neúspěšná byla co do částky 11 508 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 508 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení (ke dni 5. 8. 2026 činí tento úrok z prodlení 1 094,90 Kč), tj. neúspěšná byla celkem co do částky 12 602,90 Kč, když ke dni rozhodnutí soudu předmět řízení včetně dospělých úroků z prodlení činil 36 076,30 Kč. Tedy žalobkyně byla neúspěšná z 35 %, úspěšná z 65 %, a má tedy nárok na 30 % nákladů řízení (úspěch 65 % mínus neúspěch 35 %), což představuje z částky 4 259 Kč částku 1 278 Kč. Tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni zaplatit, když částka 4 259 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 859 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, a to odměny stanovené podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 700 Kč a paušální náhrady výdajů stanovené dle § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, u podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 o. s. ř.).