17 C 189/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 8 880,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 880,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7% bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 8 880,55 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 17 761,10 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 880,55 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, co do úroku z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 8 880,55 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 880,55 Kč od 1. 7. 2025 do 7. 7. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 24. 7. 2025, opravenou podáním ze dne 5. 8. 2025 a doplněnou podáním ze dne 25. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 880,55 Kč s příslušenstvím. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela 18. 5. 2006 se žalovaným smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které dne 18. 5. 2006 poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit zapůjčenou částku a poplatek dle smlouvy do 17. 2. 2007. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy zaplatil celkem částku 1 790 Kč, z toho částka 670,55 Kč byla použita na částečnou úhradu souhrnného poplatku a částka 1 119,45 Kč na částečnou úhradu jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 9. 10. 2024, což bylo žalovanému oznámeno. Od postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Ke dni sepisu žaloby činila dlužná jistina 8 880,55 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení částku 17 761,10 Kč, dále žalobkyně nárokuje zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 22. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování a z jednotlivých důkazů zjistil, že právnická osoba a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne 18. 5. 2006 smlouvu, kterou nazvali smlouva o půjčce č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 18. 5. 2006 žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný potvrdil ve smlouvě, že tuto částku v hotovosti převzal a současně se zavázal půjčenou částku 10 000 Kč s poplatkem ve výši 5 990 Kč vrátit v 39. týdenních splátkách po 410 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. (z uvedené smlouvy o půjčce ze dne 18. 5. 2006 č. hodnota). Nedílnou součástí smlouvy ze dne 18. 5. 2006 učinili její účastníci smluvní podmínky, které se nacházejí na zadní straně formuláře smlouvy o půjčce. Dle uvedené smlouvy činí roční procentní sazba nákladů 276,9 %. (ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 5. 2006 č. hodnota). Ke dni 4. 10. 2024 činila dlužná jistina 8 880,55 Kč, žalovaný na předmětnou smlouvu o půjčce zaplatil celkem 1 790 Kč (z tvrzení žalobkyně). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 postoupil právnická osoba pohledávku za žalovaným na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2024, ze seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2025 a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky 27 586,25 Kč do 8. 7. 2025. (z uvedeného dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 6. 2025, z poštovního podacího lístku podaného právnická osoba.). Do postoupení pohledávek žalovaný na předmětnou smlouvu zaplatil částku 1 790 Kč, z této částky byla částka 1 119,45 Kč započtena na částečnou úhradu jistiny, po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni na dlužnou částku ničeho nezaplatil (z tvrzení žalobkyně). Z veřejné části obchodního rejstříku Městského soudu v Praze je zjištěno, že firma právnická osoba měla v období od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 zapsán předmět činnosti poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

4. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k následujícímu rozhodnému závěru o skutkovém stavu věci: právnická osoba dne 18. 5. 2006 uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které téhož dne poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 990 Kč v 39. týdenních splátkách po 410 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na 17. 2. 2007. (z uvedené smlouvy ze dne 18. 5. 2006, z tvrzení žalobkyně). Žalovaný své závazky z uvedené smlouvy nesplnil řádně a včas, přičemž nezaplatil na jistinu částku 8 880,55 Kč (z tvrzení žalobkyně). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni; toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2025 a současně byl v tomto dopise vyzván k zaplacení žalobkyni dlužné částky do 8. 7. 2025 (z dopisu ze dne 23. 6. 2025, z poštovního podacího lístku). Z tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení žádným důkazem vyvráceno, se podává, že po postoupení pohledávek žalovaný na dlužné částky ničeho nezaplatil. právnická osoba podniká v předmětu činnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (z veřejné části obchodního rejstříku). Vzhledem k tomu, že žalovaný se k věci nevyjádřil, soud vychází z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na smlouvu uhradil částku 1 790 Kč, z této částky byla částka 1 119,45 Kč započtena na částečnou úhradu jistiny. Ostatní provedené důkazy a zjištění, zejména samostatné smluvní podmínky, soud nehodnotil, neboť vzhledem k dále uvedeným právním závěrům je již nepovažoval pro posouzení věci za významné.

5. Soud po právní stránce hodnotil prokázaný skutkový stav zejména podle ustanovení právních předpisů účinných v době uzavření obou smluv, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a z. č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to v souladu s přechodnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), zejména dle § 3028 odst. 3 o. z., podle něhož, není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

6. V uvedené věci soud věc po právní stránce podřadil pod ustanovení právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, tj. z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a to v souladu s přechodnými ustanoveními z.č. 89/2012 Sb., takzvaný nový občanský zákoník, zejména § 3028 odstavec 3, podle něhož, není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními předpisy.

7. Uvedený skutkový stav soud hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení: 8. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 11. § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 13. § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Po právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že dne 18. 5. 2006 uzavřeli právnická osoba jako věřitelka a žalovaný jako dlužník smlouvu o půjčce dle cit. ust. § 657 obč. zák. a zák. č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které právnická osoba poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se poskytnutou částku 10 000 Kč a dále částku označenou jako poplatek ve výši 5 990 Kč zavázal splatit v 39. týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná 17. 2. 2007. Ve smlouvě společnost právnická osoba, jakožto podnikatelka v oblasti finančních služeb, se zavázala poskytnout žalovanému v postavení spotřebitele peněžní prostředky, přičemž úrok, jakožto cena poskytnutých peněz, sjednán výslovně nebyl. Úrok dle § 121 odst. 3 obč. zák., představuje příslušenství pohledávky a ve své podstatě se jedná o civilní plody peněz, tedy cenu poskytnutých peněz. Naproti tomu poplatek je sjednaným plněním, které nemá povahu příslušenství, jde o samostatnou pohledávku, mající základ ve smluvním ujednání stran. Za situace, kdy mezi smluvními stranami nebyl sjednán úrok za poskytnutí půjčky, jakožto cena peněz, nelze pochybovat o tom, že souhrnné poplatky neměly jinou funkci, než-li funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, plnily tedy funkci úroku z předmětné půjčky. Soud proto nárok označený jako souhrnný poplatek posoudil jako úrok z předmětné půjčky. Byť výše úroku při peněžitých půjčkách není právními předpisy limitně stanovena, platí cit. ust. § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Judikatura soudů vyšších stupňů a Ústavního soudu ČR se pak opakovaně zabývala otázkou výše úroků z půjček z hlediska dobrých mravů a dospěla k opakujícímu se závěru, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující dobrým mravům, jak má na mysli právě ust. § 3 odst. 1 obč. zák. Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je pak neplatná dle § 39 obč. zák., buď pro rozpor se zákonem (naplňuje-li smlouva znaky trestného činu lichvy), anebo pro rozpor s dobrými mravy. U půjčky byl úrok za 39. týdnů sjednán ve výši, která představuje navýšení poskytnuté částky o 5 990 Kč, tedy roční úrok činí 79,86 %. Jak již vyložil Ústavní soud ČR např. ve svých nálezech ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11, jedná se zjevně o úroky, které jsou v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že ujednání o úroku z půjčky nelze oddělit od ostatních ujednání smluv o půjčce, jak má na mysli ust. § 41 obč. zák., neboť se jedná o jednu z podstatných náležitostí smlouvy o půjčce, kterou by její účastníci bez dohody o úroku samostatně neuzavřely, zejména pak právní předchůdkyně žalobkyně, která jako podnikatelka poskytuje peněžní prostředky za účelem dosažení zisku a především z úroků generuje svůj zisk; rovněž žalovaný nepochybně mohl rozumně očekávat, že půjčka bude úročena. Soud proto dospěl k závěru, že vzhledem k sjednané nemravné výši úroku, je předmětná smlouva o půjčce ze dne 18. 5. 2006 neplatným právním úkonem dle § 39 obč. zák., neboť byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyni, která vstoupila do práv a povinností původního věřitele dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 uzavřené dle § 1879 a násl. o. z., tak nelze přiznat plnění z neplatné smlouvy, neboť uplatněným nárokům nelze poskytnout soudní ochranu. Při těchto právních závěrech soud vycházel zejména z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2017 č. j. 15 Co 285/2017-52, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 6. 2017 č. j. 14 C 141/2017-11. Z neplatné smlouvy nelze plnění přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně dne 18. 5. 2006 částku 10 000 Kč, na tuto částku bylo dle tvrzení žalobkyně zaplaceno 1 790 Kč, na jistinu byla započtena částka 1 119,45 Kč. Částka, kterou žalovaný přijal z neplatné smlouvy a nevrátil, je plněním bez právního důvodu ve smyslu cit. ust. § 451 odst. 2 obč. zák. a toto plnění ve výši 8 880,55 Kč je povinen vydat žalobkyni dle § 451 odst. 1 obč. zák., a to spolu s příslušenstvím, tj. spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 880,55 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení dlužné částky, přičemž základ úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše pak z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení je přiznán od 9. 7. 2025, neboť je prokázáno, že v dopise ze dne 23. 6. 2025, byl vyzván k zaplacení do 8. 7. 2025, tedy od 9. 7. 2025 je žalovaný v prodlení se zaplacením. Třídenní lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o. s. ř., neboť se jedná o peněžité plnění.

15. Vzhledem k právnímu závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o půjčce, soud ve výroku v odstavci II. tohoto rozsudku ostatní uplatněné nároky jako nedůvodné zamítl, neboť uplatněným nárokům z neplatné smlouvy nelze poskytnout soudní ochranu.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 8 880,55 Kč s příslušenstvím, neúspěšná byla ohledně částky 17 761,10 Kč s příslušenstvím. Byla tedy úspěšná méně než z 50 % uplatněného nároku, a tedy jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, přičemž žalovanému podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, u podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 o. s. ř.).